Byl jsem překvapený tím, jaké návyky mají kluci zažité, říká Matura a ohlíží se za působením v Severní Americe
Jan Matura, bývalý vynikající skokan a držitel dvou prvenství ze závodů Světového poháru, se od letošní sezony připojil k české reprezentaci, u které působí v roli asistenta šéftrenéra Vasji Bajce. V našem rozhovoru se rozpovídal nejen o zkušenostech z trénování v USA či Kanadě, ale také například o současném stavu tuzemských skokanů.
Co vás vedlo k návratu do Česka?
Ze sportovního hlediska jsem skoky neustále sledoval a pozoroval vývoj u nás. Trénoval jsem nejdříve americkou severní kombinaci, pak jsem přešel ke kanadské skokanské reprezentaci žen. Pořád mě to zajímalo, stále mám české srdce. I kvůli tomu, jak se to zde vyvíjelo, jsem došel k závěru, že je správný čas se vrátit a pokusit se zde něco změnit.
Jaká je vaše pozice v realizačním týmu české reprezentace?
Jsem asistent šéftrenéra Vasji Bajce. Ale funkce mezi sebou nijak neodlišujeme, jsme rovnocenní partneři. Dále se starám o materiál, tedy lyže a kombinézy.
Co vám angažmá za oceánem dalo?
Chtěl jsem hlavně zjistit, jak to funguje jinde. Měl jsem možnost dříve spolupracovat s Richardem Schallertem a Vasjou Bajcem, takže jsem už poznal rakouskou a slovinskou školu. Dále jsem se chtěl alespoň trochu zdokonalit v jazycích.
Práce v USA u severské kombinace pro mě byla návratem ke kořenům. Přeci jen po delší době, kdy jsem působil u skoků, to byla změna. Musel jsem se naučit, jak najít rovnováhu mezi skokanskými a běžeckými tréninky. Nebylo to jednoduché, ale nějak jsme se s tím poprali. Měl jsem štěstí, že v té době tam působil Bryan Fletcher, skvělý člověk a bývalý výborný závodník. Sedli jsme si a vše fungovalo, a to i díky tomu, že ho mladí kluci následovali.
Bylo něco, na co jste se vyloženě v Česku těšil?
Když člověk musí neustále přemýšlet v angličtině, tak mu mateřský jazyk občas chybí. Další věc byly výsledky našich skokanů, ty nebylo jednoduché poslední dobou sledovat. Jak jsem už řekl, srdce mám pořád v Čechách. Na partu jsem se těšil, kluky znám ještě z doby, kdy pomalu začali vystrkovat růžky.
Překvapilo vás to, v jakém stavu jste našel český skok na lyžích?
Věděl jsem, v čem jsou ty největší chyby. Když jsem viděl první tréninky, byl jsem překvapený tím, jaké návyky mají kluci zažité. Trenéři, co tu byli přede mnou, to mysleli dobře. Bohužel realizace úplně nevycházela. Budeme se to snažit postupně měnit.
Co byste chtěl přinést do českého skoku?
Samozřejmě nějaké zkušenosti, které jsem nasbíral v těch jednadvaceti sezonách ve Světovém poháru. Předat klukům to, co jsem se dokázal naučit.
Jak vidíte mužský reprezentační tým, a to vzhledem k potenciálu závodníků?
Viktor Polášek je juniorský mistr světa, takže tam je potenciál jasný. Čestmír Kožíšek je výborný letec, má skvělý cit pro vzduch. Jak je vysoký, tak má problém s technikou, ale začíná se to lepšit. Roman Koudelka je dlouholetá jednička, jasná hvězda. Všichni věříme, že po návratu na můstky se vrátí do pozice lídra. Pak je tady spousta dalších kluků, se kterými se dá pracovat.
Bajc, Janda, Matura… Stará parta se pomalu vrací.
Věděl jsem, do čeho jdu. Se všemi se známe a víme, že to nějakým způsobem fungovalo a dosáhli jsme dříve kvalitních výsledků. To je ten cíl, vybudovat vše od začátku a bojovat o příčky nejvyšší.
Jaké jsou teď vaše nejbližší plány?
Jsme před koncem letního Světového poháru. Pojedeme na pár dní do Planice, následně se vydáme na závody do Hinzenbachu a Klingenthalu. Pak už budeme pomalu vyhlížet zimní přípravu.
