Po roce opět desítka. Jsem hlavně ráda, že jsem mohla závodit, říká Indráčková
Jediný ženský závod letní Grand Prix, který se pořádal ve Frenštátu pod Radhoštěm, udělal českým příznivcům velkou radost. Do první patnáctky se vešly hned tři Češky a Karolína Indráčková dokonce vybojovala výtečné desáté místo. „Jsem ráda, že to pořadatelé uspořádali,“ měla radost sympatická skokanka.
Dvaadvacetiletá Indráčková mohla pomýšlet dokonce na ještě lepší umístění. Po prvním kole, v němž skočila 90 metrů, se usadila na osmém místě a na elitní pětku ztrácela pouze 5,8 bodů. Druhá část závodu jí už ovšem tolik nevyšla, předvedla 79,5 metrů a obsadila konečnou desátou příčku.
I tak ale dosáhla na druhý nejlepší výsledek v Grand Prix v kariéře. Před rokem, znovu ve Frenštátě, obsadila šestou pozici a potvrdila pozici nejlepší české skokanky.
Jak hodnotíte své skoky?
První skok se mi povedl, ale bohužel jsem nezvládla trochu psychicky svůj druhý skok. Nesedla jsem si dobře do nájezdu a už to bylo strašné.
Jaké byly vaše skoky oproti tréninku, který jste tu absolvovala?
Vůči tréninku byly mnohem lepší, to se mi moc nedařilo. Ale zase už se mi letos skákalo lépe. Na druhou stranu ale i hůře, takže to byl takový průměr.
Letošní sezona je velmi specifická. Hlavně z důvodu koronaviru a zdravotních opatření. Když se vrátíme na začátek, jak jste to vnímala, co jste si říkala?
Hlavně mě nejdřív nenapadlo, že se zruší celá letní sezona v podstatě. To jsem v březnu vůbec nečekala. Jsem strašně ráda, že se mohlo závodit alespoň tady, a jsem ráda, že to pořadatelé uspořádali.
Jak jste pojala takovou tu nucennou karanténu v prvních měsících?
Začala jsem cvičit jógu. A to mi ještě zůstalo, za což jsem ráda. Jinak jsem spíš odpočívala a pak jsem, samozřejmě, začala trénovat.
Následovala příprava pod vedením Antonína Hájka. Jak vám vyhovovala?
Asi každý trenér má něco svého a to, co má Tonda, mi vyhovuje.
Co říkáte přímo na prostředí ve Frenštátu pod Radhoštěm?
Mám to tu hrozně ráda. Je tu krásně.
Máte třeba i čas na to, abyste si zašla i někam mimo můstky?
Při závodech ne, ale už sem jezdím nějaký pátek, takže Frenštát znám a občas jdeme třeba do města.
Organizátoři měli pořádání závodu o to složitější s ohledem na různá bezpečnostní opatření. Jak jste to vnímala vy, jako závodnice, co pro vás bylo jinak?
Hlavně na můstku, když jsme musely být do poslední chvíle před kontrolou s rouškou a pak si ji hned zase nasadit, to bylo takové nepříjemné. Já jsem ale hlavně strašně ráda, že se to tu mohlo uspořádat.
Co budete ještě pilovat na své technice a svých skocích?
Spíš stabilizovat, protože mám dobré i špatné skoky a není to vůbec ustálené. Takže hlavně ustálit a pracovat tak nějak na všem.
