Filip Sakala: Jsem rád, že jsem se u sportu rozhodl zůstat, ani z půlky jsem nenaplnil svůj potenciál
Mistrovství České republiky na můstku K120 v Liberci ovládl s takřka desetibodovým náskokem šestadvacetiletý skokan Filip Sakala. Toho jsme se po závodě v krátkém rozhovoru zeptali na jeho pocity po vítězství a cestu, kterou ušel od olympijských her.
Filipe, co pro vás vítězství znamená?
Pro mě to je mnohem více než vítězství na MČR, pro mě je to hlavně o té cestě, kterou jsem ušel od olympiády. Bylo to dost psychicky náročné, vlastně jsem se oddělil od reprezentace. Musel jsem tady vyhrát, abych se dostal zpátky. Zároveň jsem kombinoval práci, trénink a k tomu ještě teď nově přibyla i vysoká škola. To časové vytížení pro mě bylo enormní. Bylo to více než vyhrát na mistrovství České republiky, tohle bylo spíš překonat sám sebe a udělat to, co umím pod velkým tlakem.
Jak moc to pro vás bylo obtížné po psychické stránce?
Ono, když se vám stane něco, co mně na olympiádě, tak sebevědomí dostane hodně na frak. Takže jsem přemýšlel, jestli na ten sport vůbec mám. Jestli mám všechno, co je k tomu potřeba. No a do toho se mi nepovedly závody ve Frenštátě a Stamsu. Zkrátka už nejsem nejmladší, také bych chtěl na druhou stranu jít do života. Nicméně jsem rád, že jsem se u toho sportu rozhodl zůstat, protože jsem ani z půlky nenaplnil svůj potenciál.
V předcházejících rozhovorech jste říkal, že po psychické stránce to často nebylo ono. Zlepšilo se to?
Některé události v životě mě, řekl bych, tak nějak zocelují. Zkrátka pomohlo mi i to, že když vím, že si najdu dobrou práci, tak v tu chvíli všechno nezáleží na sportu, jak tomu bylo dříve. Teď mám více prostoru si od něj mentálně trošku odpočinout. Nevsázet všechno na jednu kartu. Byť to samozřejmě dělám, ale furt je tam to, že jdu do školy a myslím i na jiné věci. Jsou tam zkrátka jiné problémy. Myslím si, že to bylo tak, jak to mělo být, jsem rád, že jsem to zvládl. Myslím si, že mě to postavilo před velké rozhodnutí, které nebylo jednoduché. A sice jestli se mám vracet, nebo ne. Cesta sportovce je náročná, ale díky tomu rostu dost i charakterově. Mám z toho do života velká pozitiva.
Jaké jsou vaše plány do nadcházejících týdnů?
Uvidíme, jestli vyjde Polsko, chtěli bychom vyjet na nějakou ledovou stopu. Nemám ještě tolik naskákáno a je to trochu na náhodu, nejsem totiž úplně pevný v technice. Tohle bychom chtěli zafixovat, máme před sebou ještě hodně práce. Nechci to teď podcenit, myslím si, že poslední krok bývá občas nejtěžší. Prosadit se mezi širší světovou špičku není úplně lehké.
S jakými cíli půjdete do zimní sezóny?
Potřebuji samozřejmě bodovat. Když zvládnu body, tak doufám, že půjdu postupně nahoru. Už jsem se poučil z toho, že nemůžu někam přijet a chtít vyhrát. Na cestě tam je třeba trpělivosti a trpělivost je vlastnost, kterou musím zvládnout. Pak až se můžeme bavit o tom, jaké budou mé další cíle. Teď nevím, jestli pojedu do Wisly a co se mnou trenéři zamýšlejí. Ale my se připravujeme na všechny varianty.
