Na větším skoku jsem nezávodil, je gigantický, říká před SP v Deštném Šimon Bartík
Na Světovém poháru v Big Airu v Deštném se na konci února představí i Šimon Bartík. S reprezentační jedničkou českého freeskiingu jsme si povídali o největším skoku v historii i záběrech do nového filmu, který Bartík v Orlických horách plánuje točit.
Jaká bude na SP v Deštném konkurence? Na koho se můžou diváci těšit?
Je to finále Světového poháru, takže se ještě budou všichni chtít porvat o výsledky. Do Deštného přijede hodně favoritů z celého světa, ale šanci získat zlato bude mít klidně pět nebo deset lidí. Američané, Skandinávci nebo Švýcaři jsou momentálně hodně vepředu a mají velký počet jezdců, kteří mohou bojovat o ty nejvyšší pozice. Nicméně právě Big Air, tedy závod o jednom velkém skoku, je nevyzpytatelný, někdo může přijít s něčím inovativním a vyhrát to nečekaně z pozice černého koně.
Skok, na němž se v Deštném pojede, je údajně nejvyšší v historii. Co o něm můžete říct?
Ten skok je gigantický a určitě největší z celého Světového poháru. On ten závod má docela velkou tradici, i když to letos bude poprvé v rámci SP. Jako nezávislý Big Air se jel už sedmkrát. Začalo to jako akce, kam jezdili Češi a pár lyžařů z okolních států, ale ty poslední ročníky měly už obrovskou úroveň a dorazila sem široká škála jmen z celého světa. Zajímavé je, že ty ostatní Big Airové závody se jely ve velkoměstech, Peking, Modena, Atlanta. No a vrcholí to v Deštném v Orlických horách, v malé vesničce.
Čím si pořadatelé toto postavení vysloužili?
Myslím, že za to může ta tradice. Funkcionáři z FIS viděli, že závod dokáže obstát sám o sobě, aniž by byl pod hlavičkou FIS. Tím pádem už měli lidé z Deštného pootevřená dvířka. Zároveň organizátor Jan Prouza a Roman Dalecký, což je trenér české reprezentace, začali objíždět meetingy a schůze a společnými silami dokázali přesvědčit vedení FIS, že je to dobrý nápad.
Měl jste možnost si již onen největší skok vyzkoušet?
Jel jsem tento závod už dvakrát v minulosti a opravdu je to to největší, na čem jsem kdy skákal. Dřív tam byla navíc taková mezera mezi odrazem a dopadem, kde se člověk pohyboval asi 15 metrů nad zemí. To už kvůli FIS regulím letos nebude, kdyby tam někdo zapadl, tak by to nebylo nic moc. Ale jinak si skok má zachovat parametry jako dřív. Určitě doporučuji lidem, ať se přijdou podívat. Ještě nikde jsem nezažil lepší obecenstvo než na těch dvou závodech v Deštném. Opravdu to bylo neuvěřitelné, všichni fandili a vytvořili pro nás skvělou atmosféru na skákání.
Jaká tedy bude vaše osobní ambice v tomto závodě?
Já jsem spíš přes slopestyle, v Big Airech toho nemám tolik naježděno. Je to také tím, že Big Air byl zařazen mezi olympijské sporty teprve nedávno, takže se jich ještě tolik nekonalo. Ambice je určitě TOP 30, to bych na svěťáku bral jako velký úspěch.
Na posledním závodě Evropského poháru ve Francii jste byl dvanáctý ve slopestylu, jak si toho výsledku vážíte?
Z šedesáti kluků jsem se probojoval do dvacetičlenného finále z posledního místa, kde jsem jízdu zlepšil, ale na jedné překážce udělal malou chybu. Kdybych zajel čistě, je šance na TOP 5 nebo pódium. Ale i tak to beru jako úspěch. FIS změnila kritéria pro Světové poháry a ořezala počty závodníků. Ti jsou ale skvělí a nám teď zatápí na Evropských pohárech, takže mají tyto závody mnohem větší úroveň než před tím.
Při pohledu na startovní listinu tohoto závodu jsem zjistil, že jste byl nejstarší ze všech 60 jezdců. Jaká je životnost freestylového lyžaře?
Není to tak, že jsem jako jediný ze svých vrstevníků vydržel lyžovat. Ten progres je neuvěřitelně rychlý a mladí lyžaři, co začínají v 10 nebo 11 letech, dělají obrovské pokroky. Když jsem začínal já, tak ten sport ještě nebyl tak organizovaný. Nám starším teď ti mladí utíkají, proto spoustu mých vrstevníků závodění opouští a lyžují už jen pro sebe. Nemají to zapotřebí, přecházejí k freeridovému ježdění v prašanu nebo se více věnují natáčení video projektů.
V čem se mladí ještě liší od „vaší generace“?
Nemají strach. Trikově jim konkurovat je v pohodě, ale když trať není dobře postavená nebo přijde špatné počasí, tak já o tom víc přemýšlím. Oni ne. Je mlha, ale ten trik tam pošlou stejně, jako kdyby bylo pěkně. Psychika u mě už pracuje jinak, než když mi bylo 16.
Minulý týden skončila nakonec úspěšná kampaň na HitHitu, takže bude moci vzniknout váš třetí film s freeski tématikou Slav and Friends. Věřil jste, že prostředky posbíráte?
Ještě dva dny před koncem kampaně tam něco chybělo, ale naštěstí mi na poslední chvíli lidé peníze doposlali. Byly momenty, kdy jsem věřil, i kdy jsem nevěřil. Měl jsem tam super ceny od svých sponzorů Armada Skis, Snowpanic a Saga Outerwear, a třeba dva páry lyží od Armady se vybraly během dvou dnů. Ze začátku to tedy hodně rychle naskákalo, ale pak, když byly pryč tyto nejlepší ceny, tak to celkem stagnovalo. Byl jsem tedy nakonec hodně napjatý, ale naštěstí to dobře dopadlo. Tímto bych chtěl hrozně moc poděkovat všem, kteří se zapojili a pomohli mi.
Na co přesně prostředky použijete?
To ještě není úplně jisté. Chci odjet závodní sezónu a pak naplánovat nějaký jarní natáčecí výlet. Minulý rok jsem letěl do Kalifornie a Oregonu, kde jsem dotáčel předchozí projekt, letos bych chtěl absolvovat něco podobného. Ale zatím nechci nic prozrazovat.
Kolik lidí se na tvorbě vašich filmů podílí?
Tým to určitě není, protože jsem měl doposud dost omezený budget. Spíš jezdím s kamarády, třeba v USA jsme byli s Danielem Hankou, který je také profesionální freeskier, a natáčeli jsme se navzájem. Ale třeba noční segment z mého loňského projektu je natočen kompletně Tomášem Hudinim z produkce Separation Films, se kterou rád spolupracuji.
Plánujete pořídit záběry do Slav and Friends třeba právě na SP v Deštném?
Koncept nového filmu ještě nemám přesně vymyšlený, ale záběry z největšího skoku bych určitě rád ve filmu použil. Takže doufám, že se mi v Deštném podaří nějaké nasbírat.
Jak jste se k natáčení krátkometrážních snímků vůbec dostal?
Odjakživa jsem hrozně rád koukal na lyžařská videa, to mě vlastně k freestylovému lyžování dostalo. Na Youtube jsem si našel freeskiing a sledoval své oblíbence. To mě hrozně inspirovalo, okoukával jsem triky a zkoumal to. Bavila mě kreativita ve filmování, že se tam nekladou žádné meze ani pravidla. Proto jsem to sám začal dělat a beru tuhle činnost jako další inspiraci pro lidi, aby ten sport zkusili a trochu to rozvinuli tady v Česku.
Zmínil jste, že točíte i proto, abyste lidi inspiroval. Jak je na tom české freestylové lyžování s členskou základnou?
Úplný přehled nemám, ale stránky freeskier.cz a freeride.cz mají kolem 5000 sledujících. Když pak jedete do snowparku, tak tam tolik jezdců pochopitelně nenajdete. V dospělé reprezentaci je nás málo, ale tlačí se na nás skvělí junioři. Celkově bych byl rád, kdyby základna v Česku vyrostla, máme kvalitní trenéry, pár snowparků, Czech Freeski Tour, kde si lidé můžou měřit síly ve všech kategoriích. Já osobně dělám kempy, kam se může přihlásit kdokoliv.
Jakou máte účast? Je to opravdu pro každého?
Ano, přihlásit se může každý, kdo umí lyžovat. Všechno ostatní ho naučíme na kempu. Pochopitelně se lidí ptáme, co už umí, a přizpůsobíme tomu jejich trénink. Vloni jsme měli s jediným českým olympionikem Markem Skálou na zimním kempu 17 lidí. V březnu plánujeme udělat další kemp, pokud máte zájem, tak mě sledujte na instagramu @simon_bartik, tam se o tom dozvíte nejdříve. Pak jsou ještě letní kempy se skoky do vody, což je velká součást i mé letní přípravy. Tam si můžou jezdci vyzkoušet a natrénovat triky téměř bez rizika, já sám jsem se skákáním do vody naučil hrozně moc.
Díky za rozhovor a hodně štěstí v Deštném!
Taky díky a rád bych ještě poděkoval rodině, přítelkyni, kamarádům, fanouškům a sponzorům Big Shock!, Out Of, Snowpanic, Armada Skis, Saga Outerwear a Svazu lyžařů ČR. Bez nich by to nešlo!
