Nikol Kučerová po sedmém místě: Do TOP 10 chci být pokaždé
Téměř dva roky a dohromady osmnáct závodů Světového poháru čekala skicrossařka Nikol Kučerová na umístění v TOP 10. Povedlo se to až o víkendu ve francouzském Megeve, kde česká jednička skončila sedmá. „Čekají nás ještě dva podniky SP. Chtěla bych v nich navázat na poslední výsledek a jít do semifinále. Do TOP 10 chci ale pochopitelně pokaždé,“ říká.
Jak vysoko si ceníte sedmého místa z víkendového SP ve Francii?
Je to příjemné, a je to hlavně po dlouhé době, kdy jsem bojovala se spoustou věcí. Od materiálu přes svoji hlavu až po situaci s trenéry. Tak jsem ráda, že teď zase jdeme dobrou cestou.
Desítce jste se přibližovala už na předchozích podnicích, v Itálii jste byla 14. a v Kanadě 11. Cítila jste zlepšující se tendenci?
Letos s prvními závody jsem zjistila, že jsem dva roky jezdila na špatných lyžích. Nebyl to samozřejmě jediný důvod, nechci se na to vymlouvat, ale byla to jedna z velkých věcí, která mě hodně brzdila. Byly na mě moc měkké a zjistili jsme, že nejsou tak rychlé. Ono je těžké k něčemu takovému dojít, spíš metoda pokus – omyl. Lyže jsem vyměnila a jede mi to rychleji.
Před rokem na MS v Americe jste ale byla také sedmá, takže jste i dříve byla schopná dosáhnout dobrých výsledků.
Nechci říkat, že to bylo jenom lyžemi a že byly úplně špatné. Ve Světovém poháru se pohybujete na špičce, kde každá drobnost rozhoduje. Každá trať je také jiná a pokaždé to hraje jinou roli. Měla jsem samozřejmě lyže, na nichž se dá závodit, ale třeba před Vánoci v té Itálii to byly dvě vteřiny, které jsem dala sama sobě jen díky novému vybavení. Je tam ale spoustu dalších vnějších vlivů, i vnitřních.
O víkendu ve Francii jste v malém finále porazila bývalou mistryni světa Andreu Limbacherovou, ceníte si toho?
Důležitý je hlavně ten celkový výsledek. S holkama spolu skoro před každým závodem trénujeme, takže vím, jak na tom kdo je. Vím, že jsem schopná porážet i ty nejlepší. Zrovna s Andreou je to tak, že jednou vyhraju já, pak zase ona. Jsou tam dvě nebo tři holky, které je i v tréninku těžké porazit, což je Marielle Thompsonová a Sandra Naeslundová, a ten zbytek je překonatelný. Rozdíl v jízdě zas tak velký není, je to pak spíš o hlavě. Takže to, že jsem porazila Andreu, je fajn, ale není to to hlavní.
Často míváte problém postoupit z kvalifikace. Je to pro vás náročné jet v trati úplně sama?
To je pro mě právě hodně náročné. Tím, že se mi opakovaně v kvalifikacích nedaří, tak je to psychicky těžší a těžší. Před startem jsem hodně nervózní a snažím se tak moc, až tam nějakou chybu udělám. Na tomhle teď hodně pracujeme, ale myslím, že jsme začali jít správným směrem.
Co přesně vám na kvalifikacích nesedí?
Když jedu sama, tak prostě nejedu tak dobře jako s ostatními nebo v tréninku. Ve čtyřech nemám prostor soustředit se sama na sebe. Já jsem taková, že toho stihnu obvykle až moc vymyslet.
Pracujete se sportovním psychologem?
Ano, jeden z mých trenérů je sportovní psycholog a pracujeme i s dalšími lidmi. Shání mi různé informace anebo mě třeba posílá za normálním psychologem. Dlouhodobě je to můj velký limit, takže na tom pracuji intenzivně.
Průběžně jste na 17. místě SP, čekají vás dva závody do konce sezóny. Díváte se nyní do těchto závodů optimističtěji?
Původně měly být ještě čtyři závody, tento víkend se v Německu ale kvůli nedostatku sněhu zrušily. Ani to nemají kam přesunout. Takže pak až letíme do Ruska a finále SP je ve Švýcarsku ve Veysonnaz. Chtěla bych určitě navázat na poslední výsledek a jít do semifinále. Do TOP 10 chci ale pochopitelně pokaždé.
K vaší sebedůvěře by mohlo přispět i nové vybavení…
Samozřejmě že mi ty lyže dodaly sebevědomí, věřím si víc, mám i nové trenéry a zlepšila jsem se. Ale ty krůčky nejsou velké, nejde to ze dne na den. Zajet jednou TOP 10 a jednou na 14. místě ještě neznamená, že jedete špatně. Rozhodují tam opravdu maličkosti. Když budu mít pocit, že jezdím dobře a rychleji i v kvalifikacích, tak budu spokojená.
V dospělé skicrossové reprezentaci jste v podstatě sama, vidíte někoho, kdo by vás mohl doplnit? Třeba Dianu Cholenskou, která byla stříbrná na nedávných Olympijských hrách mládeže v Lausanne?
V reprezentaci se mnou bývala Klárka Kašparová, ale ta bojuje už s několikátým zraněním, takže nevím, nakolik se dokáže vrátit. A pak tam je mezera. Máme pár nadějí, ale jsou ještě hodně mladí. Musí se vyjezdit na Evropských pohárech a záleží na tom, jak budou makat. Do SP asi ještě nepůjdou, i když samozřejmě nejsem jejich trenér. Diana by mohla jezdit dobře, ta na to určitě má.
Začínala jste jako alpská lyžařka, je to přirozená cesta ke skicrossu?
To je úplně normální. V SP není skoro nikdo, kdo by neměl alpskou historii, ale pochopitelně na různých úrovních. Některé holky byly slabší, nebo se alpskému lyžování věnovaly čistě kvůli skicrossu, ale v klucích není nikdo, kdo by nebyl dobrým alpským lyžařem. Bez toho základu skicross v podstatě nejde dělat. A my i teď trénujeme pravidelně v bránách.
Proč jste vy sama vlastně přesedlala na skicross?
Začal jezdit můj brácha a vzal mě na nějaké závody s sebou. Pak jsem tedy ještě rok zůstala u alpského, ale už jsem si odskakovala do skicrossu. A po té sezóně jsem si uvědomila, že mě skicross baví už trochu víc. Byl to nový impuls, adrenalin, to doprava doleva mě už nenaplňovalo. Takže to byla nakonec jasná volba a nelituji. Kdybych zůstala u alpského, tak už asi nelyžuji.
