Nový předseda skokanů Vít Háček: Je to velká výzva, jsme do toho zapálení. Naše vize jsou dlouhodobé
Valná hromada skokanského úseku přinesla řadu velkých změn. Nejzásadnější z nich byl příchod nového předsedy, kterým byl zvolen osmadvacetiletý Vít Háček. Bývalý skokan na lyžích v našem rozhovoru mluví o svých vizích a cílech, které by měly vést k tomu nejdůležitějšímu – pozvednutí českého skoku na lyžích.
Jaké myšlenky vám proběhly hlavou, když jste byl zvolen předsedou skokanského úseku?
V tu chvíli paradoxně nepřišla úleva, ale spíše se dostavil ten očekávaný pocit odpovědnosti, který nás potáhne kupředu.
Sám jste bývalý skokan, o vašem vřelém vztahu k tomuto sportu tedy není pochyb. Co vás ale vedlo k ucházení se o tuto pozici?
I když jsem jako aktivní skokan dávno skončil, nikdy jsem tohle prostředí neopustil. Od doby, kdy jsem ukončil kariéru, což je nějakých osm let, jsem u skoků pořád byl. Jsem v kontaktu s většinou lidí z reprezentace. Nejspíš právě ten stálý kontakt byl ve finále rozhodující, to prostředí se za mě definitivně opustit nedá, stále jsem tam měl přátele, se kterými jsem skákal 15 let.
První dotazy, jestli bych tuto funkci nechtěl zastávat, přišly přibližně rok a půl zpátky. V té době jsem to ani nebral moc vážně, ale postupem času to ve mně uzrávalo a v posledních dvou měsících jsem už nemohl couvnout. Byl jsem rozhodnutý, že půjdu tímto směrem.
Kdy pro vás nastal ten bod zlomu?
Asi to byla ta chvíle, kdy mě požádalo více lidí ze skokanského prostředí najednou. To v podstatě přišlo v momentu, kdy se veřejně oznámilo, že Jakub Janda nehodlá ve vedení úseku pokračovat.
Co si myslíte, že můžete osobně skokanskému úseku nabídnout?
Můžu nabídnout mladý pohled a „drive“. Jsme do toho s Filipem Sakalou (novým místopředsedou – pozn. red.) zapálení. Netíží mě ego, budu pracovat tak, abych funkci vykonával co nejlépe. Nechci to dělat způsobem, abych se každému zalíbil, ale abych něco dokázal. Český skok je navíc v dnešní době velkou výzvou.
Když se zaměříme na samotnou práci předsedy, tak jaké jsou vaše cíle?
Když to vezmu obecně, naše vize jsou hlavně dlouhodobé. V konečném důsledku jde o to zvednout český skok a víme, že to není na rok nebo dva. Je to práce na několik let. Krátkodobou vizí je stabilizace sportovních center, kde jde především o Duklu v Liberci, případně spolupráce Dukly Liberec a Dukly Frenštát. Výchova juniorů a dorostenců v přechodovém věku, kteří navštěvují střední školy. Je toho samozřejmě více.
V čem by se spolupráce s Duklou měla změnit?
Je to i o přístupu k lidem. Musíme nabídnout takové podmínky, aby dorostenci a junioři v přechodovém věku měli důvod na Duklu z domovského klubu odejít. Závodnice a závodníci nemohou v patnácti letech trénovat na klubové úrovni. Nejsou na to finance, trenéři nebudou mít čas, skupina nebude homogenní. Musíme je kumulovat do těchto míst, která jsou k tomu uzpůsobená. Na to zmíněné uzpůsobení musíme dohlížet.
Největším tématem českého skoku je dlouhodobě špatná infrastruktura. Můstky jsou jednoznačně potřeba, jak ale jejich rekonstrukce dosáhnout?
Máme tu malé můstky v Harrachově, které drží silou vůle díky tamním srdcařům. Přitom to jsou jediné můstky, na kterých se pořádají závody v zimní sezoně, a to i s ohledem na fakt, že sněhové podmínky v posledních letech nejsou ideální.
Co se týče velkých můstků, musíme jednoznačně dopracovat projekt Harrachov, jinak to nepůjde. Nemůžeme budovat profesionální sport v zemi, kde nebude v zimním období jediný můstek, na kterém může trénovat dospělá reprezentace. Jak ženská, tak i mužská.
S letní přípravou souvisí Liberec a pachtovní smlouva na Ještědu. Teď probíhají jednání, která chceme v co nejbližší době dokončit. Představoval bych si, že v tomto ohledu bude letní příprava již zabezpečená. Dále tu máme projekt ve Frenštátě, ale tam musím říct, že je situace nejméně tíživá, to však neznamená, že bude upozaděna, je nejméně tíživá ve smyslu současného stavu a provozu můstků.
V Harrachově se neskáče vůbec. Nesmíme na to ale koukat ve smyslu, že máme být rádi, že se vůbec skáče. Když se bavíme o rekonstrukcích a údržbě, ty musí probíhat neustále, ne to každých dvacet let dělat z gruntu.
Když se zaměříme na reprezentaci, výsledky nejsou dlouhodobě uspokojivé. Jakou cestou byste chtěl výkony zlepšit?
Víme, že výsledky nejsou dlouhodobě dobré, ale také jsme si vědomi, proč tomu tak je. V tuto chvíli máme malou skokanskou základnu, a tak se musíme spoléhat na jednotlivce a strachovat se, aby nebyli zranění. Atmosféra v týmu nebyla dobrá, kluci byli demotivovaní. Chceme, aby odjížděli na závody pozitivní, přemýšleli v dlouhodobém intervalu tak, že jednou budou ve skoku světová špička. Právě v této věci musí fungovat pozice předsedy, tedy člověka, kterému nebude jednotlivec úplně jedno.
V rozhovorech před valnou hromadou byl vámi zmíněný nový zahraniční trenér. Je jeho jméno stále tajné?
Ještě nemohu nic prozradit, respektive neprozradím, dokud nebude podepsána smlouva, ale odbornému skokanskému prostředí samozřejmě tato jména sdělena byla. Ale je to v pokročilé fázi, v této situaci řešíme spíše termín podpisu.
Jedná se jen o příchodu hlavního trenéra A týmu, nebo jich je rozjednaných více?
Je jich rozjednaných více, na různé pozice.
Jak už jste zmínil v úvodu, vaše vize jsou dlouhodobé. Kde byste viděl český skok za pět let?
Za pět let vidím hlavně stabilní tým. Bude to tak, že reprezentace bude moct objíždět v zimě Světové poháry s vidinou reálného úspěchu. Nemusí to být ten nejvyšší úspěch. Nemůžeme si naivně myslet, že za rok budeme vyhrávat Světové poháry. Ale měli bychom situaci stabilizovat, abychom pravidelně vyjížděli na Světové poháry, aby mladší kluci a holky s úspěchy objížděli Kontinentální poháry, juniorům a dorostencům se dařilo na FIS Cupech.
