Po závodě ve Willingenu byly obrovské emoce, které chci zažívat, nikdy mě neomrzí, říká král skokanů Roman Koudelka
Roman Koudelka se stal králem skokanů na lyžích v sezóně 2023/24. Čtyřiatřicetiletý závodník je dlouhodobě jedničkou mužské reprezentace a potvrdil to i v uplynulé sezóně. Po čtyřech letech plných ne úplně vydařených výkonů se vrátil mezi světovou elitu a zapsal umístění v TOP 10. Z 9. pozice se radoval v závodech ve Willingenu a Trondheimu. V pořadí Světového poháru obsadil celkové 33. místo.
Romane, jsi králem skokanů na lyžích uplynulé sezóny, co na to říkáš a jak se cítíš?
Je to krásné, já už jsem to zažil víckrát, ale poslední dobou tu cenu vyhrávaly převážně holky, které si to zasloužily, ale letos mě to potěšilo, i za ty výsledky a za tu dřinu, kterou jsem absolvoval.
V uplynulé sezóně ses vrátil mezi tu širší světovou špičku, jak moc jsi nadšený ze svého návratu mezi ty nejlepší?
Radost je to obrovská, protože na to jsem čekal opravdu dlouho. Ať už to bylo po té operaci kolene i celkově, když výsledky nebyly, tak určitě jsou chvíle, kdy začíná sportovec pochybovat a já jsem to měl úplně stejně. Potom, když jsem se vrátil do desátého místa, tak je to něco úžasného a ty pocity jsou nepopsatelné.
Skvělých výsledků během sezóny bylo hned několik, který závod byl pro tebe ten nejlepší? Na který si nejvíc vzpomeneš?
Určitě to bude Willingen, když jsem byl po dlouhé době v TOP 10 a skončil jsem devátý, tak ve mně byly po závodě obrovské emoce, bylo tam i pár slz štěstí a tohle byl asi pocit, který chci zažívat často a který mě nikdy neomrzí.
Sezóna skončila, ale nová vlastně už trošku klepe na dveře, začíná příprava, v jaké fázi se aktuálně nacházíš?
Pár hodin před vyhlášením Krále bílé stopy jsem absolvoval své první skoky letní sezóny v Lomnici nad Popelkou, kde já tradičně začínám, protože je to můj domácí můstek a je to už taková tradice i rituál, kdy tam vždy chci ty první skoky provést. Byl jsem z toho docela nervózní, ale nakonec všechno dobře dopadlo a další týden nás čeká soustředění ve Slovinsku v Planici, kde už to bude naostro.
Ty ses byl podívat na mistrovství světa v hokeji, jak sis to užil?
Byl jsem se podívat na semifinále, byl jsem i na úplně prvním zápase ve skupině s Finskem, kam jsem vzal svého staršího syna Karla, který taky hraje hokej, takže pro něj to byl super zážitek. Na semifinále jsem vzal manželku a na finále jsem lístky měl, ale obětoval jsem je, protože moje mamka měla narozeniny, takže jela moje mamka, můj taťka a manželka, ale bohužel z druhý strany nám nedopadlo hlídaní, takže já jsem byl ten, který se obětoval a zůstal jsem doma a manželka mi posílala fotky, videa, jak to tam probíhá. Bylo mi to strašně líto, ale na druhou stranu věřím, že si to užili a bylo to něco úžasného.
Takže zlato jsi slavil o samotě doma?
Bohužel je to tak, přišel alespoň kamarád s kamarádkou, kteří mají taky malé děti, takže jsme to alespoň sledovali takhle trošku společně, ale byla to věc, která mě určitě mrzela, protože přeci jen, tohle se úplně nemusí opakovat.
Ještě mimo hokej, teď spíš trochu k fotbalu. Co říkáš na Slavii, že byla druhá?
O tomto tématu se teď bavím docela často. Vlastně můj děda byl slávista, táta sparťan, já slávista, tak já si myslel, že prostě moje děti už nebudou v této tradici pokračovat a budou to slávisti. I svého syna jsem bral ve dvou letech v nosítku na tribunu sever do kotle, ale bohužel potkal kamaráda ve školce, který je zase sparťan, takže ta tradice tady v tomto pokračuje a on mi to dává doma hodně sežrat, ale já si myslím, že být druhý není žádná ostuda a jsem přesvědčený, že se Slavie vrátí na trůn, kam podle mě jednoznačně patří.
