Běžkyně Andrea Klementová závodila na Šumavě – na lyžích i v krosu
Všechny tři závody v rámci šumavského Tripplu absolvovala devatenáctiletá reprezentantka pocházející právě ze Šumavy. V souboji na domácí půdě ve Vimperku těsně podlehla své reprezentační kolegyni Sandře Schützové, v závodě O pohár krušlovského medu dojela třetí a poté, co vyměnila lyže za běžecké boty, dokázala vyhrát – v rámci Zadovského krosu. „Bylo to náročné, ale zároveň skvělé, protože nám vyšlo počasí. V pátek se na našem malém okruhu na Vodníku sešly spousty závodníků z celé republiky, takže to bylo super!“ líčila po náročném víkendu závodnice Fischer Ski clubu Šumava, která přímo ve Vimperku žije.
Jak sis užila další dva závody, v sobotu v Krušlově a v neděli na Zadově?
V Krušlově to bylo o něco delší, ale byla tam super atmosféra, fakt pěkné. Na Zadově taky super, akorát v ženské kategorii už nás tolik nebylo jako v těch závodech na kolečkových lyžích, zůstala jsem tam vlastně sama s juniorkami. Ale já v tom běhu zase tak nevynikám…
Jak tedy hodnotíš svůj výkon na kolečkových lyžích, třeba i v porovnání s loňským rokem, kdy jsi závod v Krušlově také jela?
Cítila jsem posun, bylo to lepší. Je vidět, že se ta tréninková dřina někde projevuje. Čas byl lepší, ztráty menší, takže jsem spokojená. Ale pořád je co zlepšovat.
Ty už jsi v rámci přípravy absolvovala i závody na kole, které to byly?
Já jsem ráda, když zapojujeme horské kolo nebo silničku, je to takové zpestření. Dřív jsem závodů stíhala trošičku víc, letos jsem se zúčastnila jen Krále Šumavy a Šumavského maratonu na Zadově. Král Šumavy byl dost náročný, hrozné počasí, takže jsme si to celkem vyžrali. Šumavský maraton byl úplný opak – svítilo sluníčko, bylo sucho, takže super!
Teď máš před sebou další reprezentační soustředění v Livignu, kde jsi trénovala už v červenci. Je to tvoje oblíbená destinace?
Je tam možnost suprových výjezdů na klasických kolečkových lyžích. V červenci jsme tam absolvovali výjezd na Stelvio, to se moc na Zadově nahradit nedá (smích). Jsou tam taky hezké roviny, na kterých se dá pěkně rozjet, takže to tam rychleji ubíhá. Do Livigna v červenci jezdíme už delší dobu naběhávat a najíždět kilometry, je to tam krásný! Jen škoda, že nakonec sešlo z horských kol, které jsme původně také měli v plánu.
Před měsícem jsi byla v Itálii s Petrou Hynčicovou a trénovaly jste v šestičlenné skupině. Vyhovuje ti trénink ve více lidech?
Tam navíc byly různé věkové kategorie. Bylo to super, protože každá je lepší v něčem jiném, můžeme si vzájemně vypomáhat, hecnout se, máme se na koho dotahovat. Určitě je lepší, když je nás víc, člověka to obohatí. Já chodím většinu tréninků sama, soustředění jsou pro mě zpestřením.
Do toho ale musíš zvládat i školu, studuješ sportovní gymnázium ve Vimperku. Je těžké to skloubit?
Minulý rok to byla pohodička, protože jsem ve čtvrťáku a měla jsem možnost rozložit ročník, takže jsem dělala první pololetí. Letos mě ale čeká maturita… Na druhou stranu toho nebudu mít tolik v tom klasickém školním roce, tak snad to nebude žádné peklo.
Jasným studijním cílem je tedy maturita, co cíle sportovní?
Pro mě to bude první rok v ženské kategorii, takže docela změna. Vrcholem je mistrovství světa do 23 let a určitě bych se chtěla pokusit zúčastnit se Světového poháru v Novém Městě na Moravě, nabrat tam nějaké zkušenosti a zajet co nejlepší výsledky!
DP
Fotogalerie
