„Zpackaná olympiáda mrzí, ale zdraví je přednější,“ říká zraněný snowboardcrossař Michal Novotný
Měl to být třetí olympijský start, snad i vrchol jeho třináctiletého působení ve světové konkurenci. Hry v Soči ale bude snowboardcrossař Michal Novotný nakonec sledovat jen v televizi. A ledovat u toho zraněné koleno.
Dvaatřicetiletý pražský rodák, který má na kontě mimo jiné i dvě vítězství v závodech Světového poháru, si nejvážnější zranění kariéry přivodil na víkendovém podniku v Andoře. „Byla to nešťastná kombinace spousty věcí,“ říká dlouhodobě nejúspěšnější český snowboardcrossař, který o účast na své třetí olympiádě přišel pouhý měsíc před jejím startem.
Michale, co se v tvojí sobotní osmifinálové rozjížďce v Andoře vlastně stalo?
Byl tam skok, který bylo poměrně lehké přeskočit. Jel jsem jako druhý a jak to bylo rychlé a zároveň jsme jeli v šesti, asi jsem ho špatně sešlápl, navíc nebyly správně nohy, měl jsem je takové vytočené. Ten skok jsem přelítl až na rovinku. Od začátku jsme věděli, že je přetržený přední křížový vaz. Pak se ukázalo, že jsou poškozené i oba menisky a taky postranní vazy. Doktor po operaci říkal, že to bylo docela složité.
V podobné situaci se před čtyřmi lety objevila boulařka Nikola Sudová, která se ale rozhodla operaci odložit a závodit ve Vancouveru i s přetrženým předním vazem. Napadlo tě ji napodobit?
Já jsem o tom nepřemýšlel, jen čekal, co řekne magnetická rezonance a doktoři. Upřímně jsem si neuměl představit, že by se to dalo do kupy natolik, abych mohl za necelý měsíc závodit a následná vyšetření to jenom potvrdila. Oproti Nikole jsem měl jako „bonus“ ještě ty menisky a oba postranní vazy. Láďa Hospodár z kliniky v Malvazinkách, který nás oba operoval, to okomentoval tak, že kdybych se rozhodl s operací počkat, za čtrnáct dní bych si došel možná tak na záchod, ale určitě ne na start olympijského závodu. Přemýšlet o Soči tady nemělo vůbec smysl.
Michal Novotný (foto: Vítek Ludvík)
Jak těžké je pro sportovce srovnat se s tím, že čtyři roky k něčemu směřuje a těsně před cílem ho zastaví taková smůla?
Do smíchu mi není, to je fakt. Olympiáda mě samozřejmě mrzí, protože jsem tomu dal maximum. Spoustu věcí jsem kvůli ní omezil, něco dokonce úplně zrušil. Strávil jsem měsíc na Novém Zélandu a myslím, že jsem se připravil dobře. Když se tedy ohlídnu a vidím všechno tohle, mrzí to o to víc. Na druhou stranu vím, že je to sice krásná akce, ale zdraví je přednější. Spíš mě štve doba, na kterou mě koleno vyřadí z normálního života, bude to nějakých devět, deset měsíců. Nebudu moct dělat věci, které mám rád a to mi vadí víc než zpackaná olympiáda.
Bojuješ i s myšlenkami na konec kariéry?
Samozřejmě, že mě to napadá. Jedna věc je ta, jestli to půjde, druhá, jestli se mi vůbec bude chtít. Teď je ještě brzy dělat jakékoliv závěry. Letos mě to zatím bavilo a měl jsem pocit, že jezdím dobře, i když ty výsledky tam moc nebyly. Prostě uvidíme, možné je všechno. Třeba dám ještě nějakou tu sezónu. Rozhodně bych to rád ukončil jinak, než takhle. Možná se mi to ale v hlavě přehodí a na podzim si uvědomím, že už mi to za takové riskování nestojí.
Do Soči tedy neodletíš. Budeš alespoň největším snowboardcrossovým fandou doma v Čechách?
Kamarádi z České televize to zhodnotili tak, že ze mě bude aspoň slušný spolukomentátor. A já myslím, že pohled závodníka je vždycky přínosný, takže to rád zkusím a těším se.
Olympijské závody ve snowboardcrossu jsou na programu 16. a 17. února.
ŠS
