„Jsem rád, že mě obklopují mladí vlčáci,“ říká směrem k týmovým kolegům Lukáš Bauer
Svěží vítr přineslo do přípravy Lukáše Bauera složení týmu běžců pro nadcházející sezónu. Jeho kolegové jsou až na Jiřího Magála v průměru o 10 let mladší a jejich společnost nejen na tréninku vnímá česká jednička jako příjemné zpestření.
Když se narodil nejmladší člen mužského áčka Jiří Horčička, chodil Lukáš Bauer už do šesté třídy. A podobné je to i s ostatními. Basu s českým lídrem tak drží jen ostřílený Jiří Magál. „Já jsem za ty mladé vlčáky náhodou rád. Musím se přiznat, že už se mi na ta sosutředění moc nechce a oni jsou takovou fajn motivací, abych se tam třeba i těšil. Například z Livigna se mi ani nechtělo domů, jak jsem tam byl spokojený a naposledy v Ramsau taky. I když to bylo trochu horší, protože jsem tam zůstával o týden dýl, všichni mi odjeli a už to nebyla taková zábava. Naštěstí tam byli i jiní lyžaři, tak se to dalo. S klukama je rozhodně sranda, někdy to té atmosféře pomáhá, jindy naopak. Je to rozhodně příjemnější, než když je člověk zavřený doma a trénuje si sám, anebo když trénuju s Němci,“ pochvaluje si trojnásobný olympisjký medailista a zdůrazňuje, že funkčnost týmu se naplno projeví až s nástupem sezóny. „Myslím, že to funguje dobře, ale je nutné, aby to fungovalo hlavně během zimy. Dost tedy záleží na tom, aby se nám povedly první závody.“
RD - A pro sezónu 2013/2014, chybí jen Dušan Kožíšek (foto: Czech-ski.com)
Rozšířený a omlazený mančaft ale není jedinou razantní změnou. Do nadcházející sezóny vstoupí Lukáš Bauer s novým osobním servismanem Vítkem Zahulou, který je, podobně jako někteří Bauerovi týmoví kolegové, podstatně mladší. A to rovnou o třináct let. „V tomhle případě jsem se toho mládí trochu bál. Na prvních testech jsem měl pocit, že je hodně nabitej a říkal jsem si, že to je fakt super, jestli na tom bude servisák líp, než závodník. Pak se ale naštěstí ukázalo, že mu po půl hodině začíná docházet,“ směje se česká jednička a nešetří chválou. „Vítek se mnou nakonec vydržel všechno. Já po něm samozřejmě nechci, aby závodil. Potřebuju, aby testoval. Je hodně důležité, že si s těmi lyžemi opravdu hraje a nebojí se zkoušet věci, o kterých ostatní servismani třeba řeknou, že je to nesmysl. Každou volnou chvíli tráví u strukturovací mašiny a díky němu se mi podařilo dostat i k jiným strukturám. Mohl jsem tam prostě Vítka poslat, aby mi je udělal. Takže naši spolupráci zatím vidím jako velký pokrok.“
A aby těch změn nebylo málo, střihnul si Bauer ještě zkušební trénink po boku ruského velikána Alexandera Legkova. „On je prostě borec. Měl jsem možnost s ním trénovat čtrnáct dnů a bylo to fajn. Akorát se to sešlo trochu nešťastně a do tréninku jsem vlítnul hned po návratu z třítýdenní přípravy v Livignu a testech, takže těch sil moc nebylo. Obětoval jsem volno, ale určitě mi to neuškodilo. Sice bych se někdy rád cítil svěžejší, ale na druhou stranu i v tomhle stavu jsem byl schopný Alexanderovi, řekněme v polovině tréninků, sekundovat. Byly samozřejmě i takové, ve kterých jsem neměl šanci, ale to jsou ty tréninky, u kterých se v zimě může ukázat, že nebyly tak podstatné. Mám na mysli to, že jeden v létě běhá výborně, druhý špatně a v zimě pak můžou mít shodné výsledky.“
Trénink na ostré zatáčky, které mohou rozhodnout celý závod (Foto: Czech-ski.com)
Zatímco ostatní běžci už odcestovali do finského Muonia, kde za několik dnů vypuknou první závody FIS, Lukáš Bauer se na sever vydá s týdenním zpožděním. „Na poslední ledovec jsem dorazil později a následně si ho oproti ostatním prodloužil. Teď se taky musím věnovat rodině. Každopadáně takový plán vznikl už na jaře. Počítal jsem s tím, že uplynulé dva roky jsem nemohl moc trénovat, nebo běhat, takže letos je potřeba si tu suchou přípravu co nejvíc prodloužit. Svěťák letos začíná o týden později než obvykle, tak proč v té tmě a zimě trávit takovou dobu?“ připomíná Bauer úvod světového poháru, který je na programu až na přelomu listopadu a prosince ve finském Kuusamu.
A olympiáda? „Já ji neřeším. To přijde, až mi řeknou, že tam opravdu jedu. Samozřejmě vím, že to bude vrchol a taky myslím na to, že bude asi poslední, ale na nějaké nervy a spekulace je ještě brzy. Navíc kdo ví, jestli poslední? Už jsem domluvený s Korejci, že bych s nimi mohl jezdit třeba jako masér,“ vtipkuje Lukáš Bauer.
ŠS
