„Krásný závod,“ pochvaloval si Martin Jakš Tauplitzalm marathon, na kterém deklasoval i laufařskou špičku
V pohodlné vítězství přetavil běžec na lyžích Martin Jakš svou účast v prvním ročníku dálkového běhu Tauplitzalm marathon v Rakousku. V závodě na 36 km klasicky za sebou nechal i vyhlášené laufaře Stanislava Řezáče a Petra Nováka.
„Jelo se mi dobře. Bylo pěkně, jasno a sluníčko, takže nám posunuli start o půl hodiny dřív, aby se nejelo v té úplné břečce. Jelo se na třech okruzích po dvanácti kilometrech a v tom prvním to přimrzlé opravdu bylo, ale pak to stejně povolilo,“ vrátil se k sobotnímu boji v rozměklém sněhu sedmadvacetiletý Jakš. Za ním se v Rakousku seřadili další tři Češi – Petr Novák, Stanislav Řezáč a Aleš Razým.
Martine, jak se závod vyvíjel?
Byla tam taková taktika, že Standa Řezáč s Petrem Novákem zvolili skejtové lyže, zatímco prakticky všichni ostatní normální klasičky. Takže velká nejistota, jak to proti nim bude vypadat, já takhle proti skejtařům vlastně nikdy nejel. Zkusil jsem za to hned na prvním kopci vzít, abych zjistil, co se na kluky dá do kopce najet a jakou výhodu pak budou mít oni dolů. Vycházelo to tak, jak jsem čekal - to, co jsme na ně najeli nahoru, to si zase oni sjeli dolů. V půlce prvního kola jsme společně s Petrem Novákem poodjeli a zůstali tak prakticky až do konce, až v posledním kole jsem mu odjel.
Byla volba lyží těžkým rozhodováním?
Já o ničem nespekuloval, skejty jsem tam ani neměl, takže u mě to bylo jasné (smích). Když jsem se dozvěděl, že kluci pojedou na skejtech, říkal jsem: Klobouk dolů! Tenhle okruh totiž nebyl zrovna nejrovinatější. Je členitý a i ty kopce jsou tam dost nepříjemné. Ta podmínka byla na druhou stranu taková, že na rovinách a dolů byly skejtové lyže výhodou, takže se to smazalo. To, že to kluci objeli soupaž, je podle mě hodně slušný výkon, to já bych asi nedal.
Zůstali za vámi jak Petr Novák, tak hvězda celého závodu Stanislav Řezáč. Jak chutná skalp laufařské špičky?
Já to tak neberu, že se jede proti laufařům. Navíc myslím, že tahle trať byla poměrně těžká a překvapilo mě, že se na ni vydali soupaží. Beru to spíš tak, že jsem rád, že jsem tam nakonec vyrazil, protože to byl fakt pěkný závod a dva dny jsem kvalitně polyžoval, v Čechách bych se na lyže nedostal.
V pondělí odjíždíte do Finska na mistrovství světa armád, těšíte se se ještě vůbec na další závod?
Je pravda, že jak je konec sezóny, člověk ten elán trochu ztrácí, navíc teď jak bylo krásně. Neříkám, že jsem byl unavený, ale už to na mě taky šlo. Takové ty myšlenky na to být doma bez tréninku, hezky v pohodě, na to si člověk rychle zvykne. Na tom maratonu jsem ale nakonec byl docela při chuti závodit a věřím, že chuť mi vydrží i na armády.
Během olympiády v Soči se vám narodila druhá dcera. Jak si roli dvojnásobného otce v závodních přestávkách užíváte?
Zatím se mi zdá, že je Dorotka vážně hodná. Když už je nějaké natahování nebo brečení, tak většinou proto, že má hlad. Jinak je v pohodě, buď kouká nebo spí, takže je to docela klidné. Je mi ale jasné, že se to může kdykoliv změnit.
ŠS
