Aleš Razým letos změnil přípravu, další změna ho čeká doma – bude otcem
Na novou tréninkovou cestu se vydal na začátku května, ostrý start ale musel kvůli rehabilitaci oddálit. Dlouhodobě ho totiž trápily problémy s patou, ve které měl zánět už v loňském roce. Dal se dohromady a začal trénovat podle individuálního plánu, poprvé ve své kariéře. „Ty společné plány jsou vždycky stavěné buď na skupinu, nebo na jejího lídra. Teď mám plán pro sebe, není tam vliv dalších závodníků. Já ať jsem v jakékoli skupině, vždycky tam jsou lepší,“ směje se mistr světa do 23 let z roku 2009. V září ho ale v nastoupené cestě přibrzdilo další zranění – na testech v Jablonci si natrhl mezižeberní sval a přišel tak i o následné mistrovství republiky na kolečkových lyžích. I tak má ale v posledních dnech práce dost – s přítelkyní Šárkou Sudovou zařizují nové bydlení a těší se na narození syna. „Termín je na konci října a o přesném datu se vedou spory,“ usmívá se 29letý český reprezentant.
Aleši, letos závodíš za Sport Club Plzeň, město, ze kterého pocházíš. Kde ale nejčastěji trénuješ?
Já jsem většinou v Jablonci s přítelkyní, mám tam dobré trasy na kolečkové lyže, dost často jsem k vidění tady někde na Frýdštejně nebo na Milířích. Na běhání se mi to v Plzni líbí víc, ale tam zase na kolce musím trochu víc dojíždět. Trénuju sám, což mi vyhovuje v tom, že nejsem časově vázaný na to, že potřebuji někam odejít. Většinu tréninků řeším tak, abych mohl vylézt z baráku a rovnou trénovat.
Co se týče samotného tréninku, sám zmiňuješ, že jsou letos věci jiné než v minulosti. V čem?
Teď je to tak, že mám plán přímo na sebe a že udělám to, co potřebuju. Když je tam psaný trénink s nějakým záměrem, tak je třeba ho dodržet. Zhruba do konce srpna jsem dělal objemovou přípravu, pak jsem to posunul, otevřely se tam nůžky a jsou tréninky rozdělené na ty, kdy jdu o něco výš, až do rychlostních tréninků, a zase kdy se úplně „šulím“, že sotva pletu nohama. Když běžím kolem přehrady, tak se za to trochu stydím, ale holt to jinak nejde. Každý ten trénink něco rozvíjí. I přístup je tam trochu jiný, není chuť něco přemáhat silou, ale naučit se znát své tělo. To je jedním z cílů mimo těch výsledkových. Až jednou začnu pracovat, taky se budu muset nějak pohybovat, protože jinak skončím hodně rychle a hodně zkřivený. Jeden z nesoutěžních cílů tedy je, abych měl lyžování rád a v případě, že to nebude stačit na světovou špičku, tak abych pořád s chutí vyrazil na běžky, až někdy skončím. Občas teď chodím třeba na jógu, takže i tady jsem udělal určitý posun. To, co dělám, na jednu stranu chci, na druhou musím. Jinak už bych netrénoval, nelyžoval, bylo by to „rozsypaný“.
Narážíš tím i na zdravotní problémy s patou v poslední sezoně, které se tak dlouho táhly?
Já měl loni prakticky celé léto - kam počítám období od poloviny června až do listopadu – zánět v patě, kterému jsem zezačátku nepřikládal žádný význam. Když jsem měl předtím nějaký zánět, bylo jasně poznat, že je něco špatně, ale tohle bolelo tak, že to vypadalo, že je to otlačené, možná trochu přetížené. Nebylo to agresivní, akorát jsem s tím občas nemohl běžet. Pořád se s tím ale dalo dělat prakticky všechno. Pak se v půlce srpna zjistilo, že je tam zánět. V zimě mi to vůbec nevadilo, ale pak se mi to objevilo znovu na mistrovství světa ve Falunu při štafetě a na padesátce, kde byl špatný sníh a pocuchal jsem si to. Takže jsem to řešil a bylo to pak docela na dlouho.
Poznamenalo to výrazně i tvou letošní suchou přípravu?
Začal jsem de facto o měsíc a půl později. Sice jsem začal pozvolna už na začátku května, ale neměl jsem to z tréninkového ani ze zdravotního pohledu zatěžovat úplně. Tak jsem začal běhat, jezdit na kolečkových lyžích a na kole. Od poloviny června a hlavně pak od července to začalo naplno. Zároveň ale pokračovalo odstraňování problémů se zraněním v Centru pohybové medicíny v Praze na Chodově, kde je špičkové fyzioterapeutické zázemí. Kromě problémů s mezižeberním svalem, co jsem si udělal během testů, jsem neměl žádné obtíže. A je to jedna z věcí, kterou mám vytyčenou jako cíl – být bez problémů. Teď se mi to teda úplně nepovedlo…
Přesto máš teď důvod k radosti – pravděpodobně na konci října se staneš otcem. Jak se těšíš?
Já se těším a zároveň jsem dost zvědavý, jak to zvládnu. Ale rozhodně to není nic, co bych nechtěl, nebo čeho bych se obával. Vybral si to sám, že přijde na svět, tak má určitě něco za lubem. Jsem jenom zvědavý, co to bude (smích).
DP
Fotogalerie
