Ať už lyžařské nebo ty čistě běžecké, závody uprostřed města jsou vždycky jedinečné, říká s výhledem na páteční exhibici SKI Street Liberec Eva Vrabcová-Nývltová
Po nejúspěšnější zimní sezóně v kariéře vylepšuje běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová svá výkonnostní maxima i v té letní‑běžecké. V červenci se stala dráhovou mistryní republiky na pěti kilometrech, před několika dny na olomoucké Run Tour přidala ženský rekord v běhu na deset kilometrů mimo dráhu. A už v pátek bude závodit znovu, tentokrát na lyžařské exhibici v centru Liberce SKI Street 2014.
Po úspěšné olympijské sezóně se přitom osmadvacetiletá trutnovská rodačka prala se zdravím. Čtyři dávky antibiotik jí výrazně nabouraly tréninkový plán a donutily zvolnit tempo. Teď už je aktuálně nejlepší česká lyžařka dle svých slov v pořádku. „Doufám, že dobrý. Musím zaklepat, ale zatím je všechno, jak má být,“ hlásí s úsměvem a těší se na páteční exhibici na kolečkových lyžích i víkendové republikové šampionáty.
Evo, v rámci třetího ročníku SKI Street Liberec Vás čeká už tradiční účast ve sprintu dvojic. To ale není Vaše oblíbená disciplína..
To je pravda, ta trať mi tak úplně nesedí a tím, že letos jsme se na to vůbec nepřipravovali, tak do sprintu se mi upřímně moc nechce. Závody uprostřed města ale miluju, hlavně kvůli té atmosféře. Takže se moc těším. Tenhle závod beru spíš jako takovou show, určitě to zase bude zábava. Navíc je to zajímavá záležitost pro lidi, ta atmosféra tam bývá fakt skvělá a doufám, že to přitáhne třeba i nějaké další závodníky.
Navazující víkendové mistrovství republiky na kolečkových lyžích už absolvujete jen z půlky. V neděli se totiž opět zúčastníte prestižního silničního běhu Běchovice-Praha, shodou okolností taktéž s visačkou českého mistrovství. Jak se těšíte?
Já tyhle silniční běhy opravdu miluju a tím, že se mi letos navíc daří, tak o to víc se těším. Určitě tam ale nepojedu s tím, že musím vyhrát, to v žádném případě. Poběží tam holky, které jsou tady v republice špičky a před nimi mám obrovský respekt. Beru to tak, že je to něco, co miluju a že si jdu odběhnout závod, na který se těším půl roku.
Pokolikáte se tohoto nejstaršího běžeckého závodu ne evropském kontinentu zúčastníte?
Počtvrté. Jednou jsem běžela špatně, podruhé jsem si přetrhla vaz a loni jsem skončila třetí za Keňankou a Petrou Kamínkovou. Ta je pro mě takovým běžeckým bohem. Teď na víkendové Run Tour v Olomouci jsem ji poprvé v životě porazila, ale pořád je pro mě ikonou českého běhu a každý závod s ní je úžasná zkušenost.
Právě v Olomouci jste vylepšila český ženský rekord mimo dráhu a mohla si na seznam zapsat další “osobák“. Kolik už jich letos máte?
Je pravda, že ve všech tratích, kde jsem letos startovala, jsem si ten osobák udělala. Nejlepší trojku jsem měla z loňska za 9:32s a letos za 9:14s, patnáctistovka byla až do letoška za 4:32s a teď ji mám za 4:26s a pětku jsem měla, tuším, za nějakých 17:05s a teď mám 16:28s, což letos stačilo na český titul.
Čím to je, že Vám to tak běhá?
Tak to úplně nevím, možná tím, jak hrozně mě to baví. Já když si chci vyčistit hlavu, tak se jdu třeba na dvě hodiny proběhnout. A s tím, že ani nemůžu jít tréninkově zatím nic moc těžkého, tak vlastně celá moje příprava je běhání a nic jiného k tomu. Otázka je, jak to pak bude fungovat na lyžích, protože tam je to úplně o něčem jiném a ta síla mi tam bude chybět.
Chybějící sílu by mohla vyvážit skvěle vyladěná psychika..
Ono i v tomhle je běhání a lyžování o něčem jiném. Běhání mám vyloženě jako koníček, ale v lyžování je to tak, že už jsou po člověku vyžadovány výsledky a i sám má jasné cíle. Obojí ale pořád beru tak, že se svět nezboří, když nevyhraju. Takže i na tu zimu se těším. Už vyhlížím odjezd do Ramsau a těším se na sníh, což se mi letos stalo poprvé asi tak po deseti letech (smích).
ŠS
