Chci, abychom byli nejlepší na světě, o tom sport prostě je, říká šéf servisu běžců Blaschke
Platí to snad v každém sportu. To, co sportovec předvede v závodě, není všechno. Za celým jeho výkonem stojí další tým lidí, který závodníkovi k jeho cestě za vytouženým výsledkem pomáhá. U lyžování obecně má svou nezastupitelnou roli servisní tým. Bez jeho kvalitní práce v dnešních vrcholových závodech zkrátka nejde uspět. Český servisní tým vede jako šéf Martin Blaschke. Ten se před sezónou rozpovídal o fungování svého týmu, jeho složení a také vývoji strojových struktur, na kterém si zakládá.
Role jsou jasně rozdělené a každý má svou práci dopředu danou. Sám Blaschke se soustředí na koordinaci a fungování celého týmu, ale zakládá si i na komunikaci a vyměňování si poznatků s kolegy z jiných reprezentací. “Mám na starosti celkový chod našeho týmu. Musím ale komunikovat také s jednotlivými trenéry. Máme nastavenou spolupráci se slovenským servisem, ale primárně si pomáháme s Poláky. Řízení toho všeho samo o sobě zabere dost času, ale je to pro nás výhodné,” komentuje Blaschke. Klíčovým faktorem jsou ale také kontakty s firmami, které dodávají týmu vybavení. “Jezdíme více po firmách, získáváme více informací, zlepšujeme vzájemné vztahy. Přeci jenom, čím lepší vztah s dodavateli máme, tím je to pro nás všechny výhodnější. Díky Michalu Novákovi máme skvělý vztah s firmou Salomon. Je velký rozdíl v tom, když si dojdete pro lyže jako pro rohlíky do krámu nebo když s tou druhou stranou můžete řešit všechny detaily ohledně konkrétního produktu. Takže ať jsou to firmy s lyžemi, vosky, holemi a podobně, snažíme se budovat pevné vztahy, které budou pro obě strany výhodné,” pokračuje šéf českého servisu.
Tým se pro letošní sezónu rozšířil a narostl z původního počtu pěti servisáků na šest. “Jsme tu tři, kteří spolu fungují už dlouhodobě. Jsou to Martin Lopota, Dušan Augustiňák a já. Letos se k nám připojil Jakub Rádl, který se vrátil po dvou letech z Kanady. Za to jsme moc rádi, jelikož i Kuba s námi původně začínal a na spolupráci s ním jsme zvyklí. K tomu je tu s námi ještě Vojtěch Brynda, který načíná třetí sezónu. Posledním článkem naší sestavy je Petr Garabík, což je bývalý známý český biatlonista. Posledních 15 let působil u amerického servisního týmu biatlonistů. Letos se nám ho podařilo získat k nám, což je skvělé, jelikož přinese opět něco nového a jiný pohled na věc,” popisuje složení týmu a novou posilu.
Jednotliví servismani mají k sobě přidělené závodníky, o které se během sezóny primárně starají. Rozhodně to ale není všechno a každý má ještě své další role. “Každý servisák má dva závodníky, ideálně kluka a holku nebo sprintera a distančního běžce. Snažíme se, aby to takto bylo rozděleno, ale ne vždy je to možné. Každý máme pak ještě své dílčí úlohy. Například Martin Lopota s Dušanem Augustiňákem mají na starosti klasiku, tedy stoupací mázu. Já kromě toho, že se starám o Adama Fellnera a Petru Novákovou, tak se nyní starám ještě navíc o Báru Antošovou, která se nově bude objevovat na závodech Světového poháru. K tomu se věnuji skluzovým věcem, ať jsou to vosky, skluzové prášky, parafíny, ruční struktury a podobně. Vojta Brynda má na starosti organizaci materiálu. Zařizuje oblečení, objednávání materiálu jako jsou boty, hole, lyže a podobně. Jeho úkolem je vybavit všechny od juniorů až po ty nejzkušenější. A nejenom závodníky, ale i kompletní realizační týmy jednotlivých kategorií,” upřesňuje jednotlivé úkoly Blaschke.
Letní období není klíčové jen pro samotné závodníky, kteří makají na zlepšení svých fyzických výkonů. Naplno jede i servisní tým, který připravuje všechno potřebné ohledně jejich vybavení. “Řekl bych, že každé léto je náročnější a náročnější. Vývoj se totiž posouvá rok co rok dopředu. Přes toto období se snažíme roztestovávat si lyže, rozjíždět je a podobně. Všechno, co uděláme přes léto a podzim, tak nám může v zimě pomoci. My si tu práci vlastně nachystáme dopředu. Samozřejmě, nejde si předchystat všechno, ale i tak to celé pak ušetří spoustu času. Hodí se to hlavně v úvodu sezóny. Vždycky je lepší jít do prvního závodu s tím, že už něco o těch lyžích víte a dokážete odhadnout, co v daných podmínkách bude fungovat,” líčí náročný letní program.
Velkým tématem nejen u českého servisního týmu, ale ve světě obecně, je vývoj strojových struktur, na který se tým pod vedením Blaschkeho začal více zaměřovat. Tento vývoj je důležitý i vzhledem k plánovaného zákazu používání fluorových vosků. “Lyže bez těchto vosků zkrátka zpomalí. Bezfluorové vosky nejsou zatím na takové úrovni, je to prostě z podstaty vlastnosti té látky. Vývoj strojových struktur je nástroj, kterým my můžeme získat konkurenční výhodu. Je to v podstatě polovina startovního pole, která se touto problematikou už nyní zabývá. Ať to jsou ruční struktury, broušené struktury, ten vývoj tam prostě probíhá. A pokud v tom zaspíme a nebudeme schopni v tom pracovat, tak na tento zákaz fluorových vosků můžeme doplatit,” upozorňuje.
Proto Blaschke již dříve tlačil, aby na tento projekt byly uvolněné finance a nakoupilo se potřebné zařízení k práci. Jeho myšlenku pochopil bývalý prezident Svazu lyžařů ČR Lukáš Heřmanský, který jeho plány podpořil. “Před pár lety za námi přišel Lukáš Heřmanský jako tehdejší prezident. Jsem rád, že pochopil, že pokud my jako svaz a nejde jenom o běh, se chceme někam posunout a dorovnat svět, musíme do toho šlápnout. Já jsem v tomto poměrně ambiciózní a chci, abychom byli nejlepší na světě. O tom sport prostě je, všichni chceme být první. Ať se jedná o výsledky přímo na trati nebo vývoj. Jsem rád, že Lukáš nad tím přemýšlí úplně stejně. Je super, že tohle si vzal za své a byl schopný náš nápad zrealizovat po politické stránce. Pracovalo na tom samozřejmě více lidí. Sháněly se peníze, řešilo se z čeho a jak se to bude financovat, jelikož ty stroje taky nejsou zadarmo. Jeden stojí 90 tisíc euro, druhý 75 tisíc. A to je jen ta samotná mašina, ještě k tomu potřebujete vybavení. Ať už jsou to strukturovací kameny, diamanty, to je všechno spotřební zboží,” popisuje finanční náročnost celého plánu Blaschke.
Projektu výrazně pomohla i Dukla Liberec, která vyšla všem požadavkům vstříc. “Dovolili nám to umístit přímo do Liberce. To je pro nás velké plus, jelikož tam máme sklad a pracujeme tam prakticky dennodenně. Vytvořili nám skvělé podmínky. Potřebovali jsme rozšíření dveří, novou elektrifikaci místnosti, osvětlení a klimatizace. Všechny věci, které jsme k práci potřebovali, tak nám Dukla poskytla, což je fantastické.” chválí si spolupráci s resortním sportovním centrem.
Rozhodně to ale není jen o nakoupení strojů. Celá práce je časově velmi náročná a výsledek se sice může dostavit třeba za dva roky, ale může to také trvat o poznání déle. “Není to o tom, že my tady budeme vymýšlet struktury, všechno se nám povede a tím to končí. Je to práce jako každá jiná a všechno se povést prostě nemusí. Sice se tím já osobně zabývám už snad pátou sezónu, ale letos je to první ostrá sezóna, kdy jsme se do toho obuli pořádně. Dostali jsme nové mašiny, na kterých dokážeme odvést lepší práci, ale zabere to spoustu času. Je to otázka let. Můžou se vám povést nějaké věci za relativně krátký časový úsek, ale to by se muselo sejít opravdu hodně různých faktorů. Musíte stát u té mašiny, musíte jezdit testovat, musíte mít nějaké lyže, na kterých si to můžete odzkoušet. Ta lyže má navíc nějakou životnost a nemůžete ji do nekonečně přebrušovat. To, že my si teď nabrousíme jeden set lyží a jedno odpoledne si tu zajezdíme z kopce a uvidíme jak to půjde, to je sice super, ale my to musíme opakovat několikrát. Ono je jednoduché vymyslet něco specifického, co funguje teď a tady, než vymyslet nějakou strukturu, která je širokospektrální. My potřebujeme, aby nám ta struktura vydržela, nešpinila se a aby při změně podmínek nezpomalila. Máte je samozřejmě rozdělené na nějaký tři základní typy, tedy teplý, studený a univerzální. Ale v rámci této škály se snažíte vytvořit něco, co pokryje co nejširší spektrum různých scénářů,” líčí složitý proces práce.
Své o tom vědí například v Německu a Norsku, kde jsou s vývojem nejdál. “Mají to suprově propracovaný, mají na to speciální tým lidí. Věnují se opravdu čistě jen tomuto vývoji a trvalo jim zhruba 15 let, než se k něčemu vůbec dostali. Až v roce 2019 dokázali udělat rozdílový krok a měli jedny z nejlepších lyžích právě kvůli těmto strukturám. Já doufám, že se nám to povede za méně než 15 let, to nevím, jestli bych se toho ještě vůbec dožil, ale snad jo,” dodal se smíchem.
“V tomto směru jsem ale celkově velmi pozitivní, že se nám něco povede udělat. Z dosavadních výsledků to vypadá slušně. Nejsou to nijak hluboké analýzy, ale na první dobrou to jde správným směrem. Věřím tomu, že když to takto půjde dál a budeme mít prostor a finance, tak jsme schopni dostat se na velice dobrou úroveň. Nechci říkat, že to bude příští rok nebo na mistrovství světa. Nevím, jestli už na olympiádě budeme mít kompletní portfolio napříč všemi disciplínami a na všechny podmínky, to je hodně dlouhá cesta. Třeba se nám to povede, byl bych za to rád, ale jsem realista. Nějakou dobu se v tom pohybuji a vím, co to obnáší. Je to prostě běh na dlouhou trať,” uzavírá Blaschke.
