Cílem je podium, připraveni jsme velmi dobře, říká před novou sezónou trenér Jan Franc
Čeští reprezentanti v běhu na lyžích mají za sebou drtivou část přípravného období, do startu ostré sezóny zbývá měsíc. Ačkoliv musel být zrušen říjnový přípravný kemp na Dachsteinu, trenér A-týmu Jan Franc věří, že běžci jsou nachystaní dobře. V předsezónním rozhovoru shrnul průběh přípravy a také nastínil, čeho by se fanoušci mohli v nadcházejícím ročníku Světového pohár dočkat.
Trenére, jak jste spokojeni s průběhem přípravného období?
Momentální pocity jsou dobré, ale uvidíme za měsíc, až nám to změří. Příprava proběhla výborně, až na komplikaci teď v říjnu, kdy jsme nejeli lyžovat. Ale zažili jsem to už během covidu, že jsme zkrátka v říjnu neodcestovali na sníh. Věřím, že to náš proces nenaruší a že kempy, které máme naplánované v Livignu a v Davosu, proběhnou bez problému. Myslím, že připravení jsme dobře, snad se to ukáže.
V čem byl problém, že jste nakonec na plánovaný kemp na Dachstein neodcestovali?
Čekali jsme do poslední chvíle. V sobotu 14. října jsme měli jet a ve středu 11. října jsme dostali zprávu, že středisko se nebude otvírat. Musel jsem se zamyslet o tom, co budeme vlastně dělat. Po poradě s trenéry jsme řekli, že uděláme aspoň krátký osmidenní kemp v Božím Daru, protože se nám už nechtělo cestovat nikam daleko. Hned jsem zvedl telefon, zavolal jsem na ubytování a naštěstí nám vyšli vstříc, protože nás tam znají a jezdíme tam každý rok. Celou změnu jsem zorganizoval asi během dvou hodin.
Příprava na nadcházející sezónu začala už v červnu, co všechno máte za sebou?
Začali jsme v červnu v Oberhofu, kde jsme se chtěli po sezóně ještě jednou stihnout postavit na sníh. V červenci jezdíme vždycky do Livigna, v srpnu jsme pak byli na Božím Daru, tento kemp tradičně končí závody v Altenbergu. V září jsme absolvovali dvoje funkční vyšetření a pozvali jsme si norského trenéra a specialistu na techniku běhu. Trénovali jsme ji v Jablonci nad Nisou na páse a na kolečkových lyžích. Září jsme pak ukončili mistrovstvím republiky v běhu na kolečkových lyžích. A pak už měl následovat říjnový kemp na Dachsteinu, který se neuskutečnil.
Letos poprvé jste na většinu přípravy spojili reprezentační áčko s béčkem. Jaký byl hlavní cíl této spolupráce a podařilo se ho naplnit?
Hodně jsme o tom diskutovali už na jaře, já v tom vidím velké pozitivum. Hlavním problémem, proč k tomu nedošlo už dříve, byly finance. Rozpočet tím vlastně dvojnásobně naroste. Tímto bych chtěl tedy poděkovat svazu a Dukle, že nám to bylo umožněno. Já sám jsem hodně tlačil na to, abychom se opravdu spojili, abychom na to našli peníze a abychom toho společně stihli co nejvíce. Mám zpětnou vazbu od závodníků, že je spojení velmi prospěšné a já v tom vidím velký užitek i pro trenéry. Klíčovým faktorem je pro mě právě spolupráce mezi trenéry. Každý z nich vnímá svou roli, a to byl vlastně hlavní důvod spojení obou týmů.
Kdo ze závodníků nebo závodnic by měl udělat největší průlom? Zejména Tereza Beranová i Barbora Antošová letos hodně investovaly i do distančních závodů, že?
Do Terky i do Báry to hučím horem dolem a u obou to vypadá dobře. Ve sprintu jezdí muži i ženy stejně dlouhou trať, ale ženy ji jedou déle, takže u nich je vytrvalecký aspekt mnohem důležitější. Oběma vždy tvrdím, že v mladším věku z nich nechci dělat primárně distanční závodnice. Na druhou stranu musí být na určité vytrvalecké úrovni, abychom mohli využít jejich dispozice v rychlosti a dynamice. Na tom se snažíme pracovat, ale je to práce na několik let, aby se člověk dostal do světové špičky. U Terky Beranové byl velký progres vidět už loni. Zajela tři finále a ukázala cestu i dalším závodníkům a závodnicím.
Minulá sezóna byla velmi úspěšná, s jakými ambicemi půjdete do té další?
Moje vyhlídky a ambice jsou vysoké, pro mě je umístění do top ten v jakémkoliv závodě super výsledek. Máme před sebou velkou výzvu do letošní sezóny, ale i všech dalších, abychom byli na pódiu. To je pro nás největší úkol.
