Dušan Kožíšek soupeřil na kole se Synkem, teď už se plně soustředí na lyžařské sprinty
Při vynechání úvodních závodů o něco později, zato s jasnými cíli odstartuje do nové sezony Světového poháru vynikající sprinter Dušan Kožíšek. „Chtěl bych bodovat ve skatových sprintech, tam bych chtěl vždycky postoupit z kvalifikace. Když se mi podaří alespoň jedno umístění do šestnáctky nebo desítky, tak to bude super. S čímkoli navíc budu maximálně spokojený,“ říkal na předsezónní tiskové konferenci český reprezentant, který mimo vybraných soustředění s národním týmem, respektive libereckou Duklou, absolvoval během přípravy i tréninky v Norsku, kde piloval svou největší zbraň. „Ze sprinterských důvodů jsou tam tréninky, které jsou zaměřené víc na rychlost, dynamiku a koordinaci pohybů.“
Jak jsi spokojený s reprezentačními soustředěními? Přišel nový trenér, je širší a mladší tým…
Kluci jsou snaživí, šikovní a co se týče trenérů, tak s těmi vycházím v pohodě, dá se s nimi rozumně mluvit. Mám i určitou volnost si do toho nějak sám zasahovat, ale snažil jsem se být co nejvíc s klukama a trénovat s nimi pohromadě. Došlo tam k úpravě některých tréninků, ale myslím, že tak 95 procent jsem absolvoval podle společného plánu.
V Livignu jsi měl dokonce možnost naordinovat ostatním svůj trénink. Využil jsi toho?
Měl jsem tu možnost, ale nakonec nebylo třeba nic měnit. Drželi jsme tréninky, co byly vymyšlené od trenérů, protože si myslím, že to bylo dobré a mělo to hlavu a patu.
Když bys měl shrnout celou svou přípravu, jak jsi s ní v kostce spokojený?
Myslím, že všechno proběhlo v pořádku, nebylo žádné velké zranění, které by mě nějak omezovalo. Jen jsem měl lehké nakopnutí z fotbalu z Livigna, ale i s tím jsem mohl dál trénovat. Příprava byla trošku rozházená tím, že jsem absolvoval některá soustředění s reprezentací, potažmo s Duklou, takže moje příprava v Norsku tím byla nabouraná. Spíš jsem tam proto absolvoval jednotlivé tréninky s norskými závodníky.
Teď je na programu Dachstein, kde už se lyžuje na sněhu. Je to tvůj první sníh?
Je, protože místo soustředění na Božím Daru, odkud kluci jeli do tunelu, jsem byl v Norsku. Takže jsem se na sníh zatím nedostal, až teď. Ale nijak mi to nevadí. Poslední dva roky jsem nebyl ani na Dachsteinu, loni jsem se připravoval sám a finance na to nebyly, rok předtím jsem chyběl kvůli onemocnění, podstoupil jsem operaci mandlí. Tím, že vypouštím první dva Světové poháry a chystám se až 13. prosince do Davosu na sprint, tak mám ještě dostatek času na lyže i potom. Chci se připravovat v Livignu ve vysoké nadmořské výšce.
Zimní závody tedy začneš později. Co ty letní? Absolvoval jsi závody na kolečkových lyžích v Norsku i mistrovství republiky v Liberci. Jak jsi s ním spokojený?
Spokojený moc nejsem, ale poté, co jsem se věnoval převážně sprintům a nešel delší rychlejší úseky než sedm minut, jsem si říkal, že jsem asi ani nemohl očekávat nějaký extra super výsledek…
Minulý víkend sis zazávodil bez lyží, zato na kole. Kde a jak jsi spokojený?
Jel jsem závod ČT Author Cup, kde jsem se jel de facto jen zúčastnit, dát si náročný trénink, protože na kole jsem toho taky moc neabsolvoval. Víc jsem závodil na jaře a v létě, kdy jsem jel pár závodů Kola pro život a Bike Prague. Pro mě to je určitě zpestření, potrénování vytrvalosti ve slušném tempu… Byl jsem rád, že jsem se v tom závodě držel kolem Ondry Synka, který v předchozím ročníku dosáhl dobrého výsledku. Toho jsem letos porazil, takže to máme 1:1. Říkali jsme, že příště musíme rozseknout, kdo je lepší (smích).
DP
Fotogalerie
