Evu Vrabcovou-Nývltovou brzdí v přípravě zdravotní trable. Snad už jsem v pořádku, věří po čtvrté dávce antibiotik
Nepříjemné starosti řeší aktuálně nejlepší česká běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová. Zatímco její soupeřky už několik týdnů naplno trénují, pátá žena olympijské třicítky teprve zlehka zahajuje přípravu. Důvodem jsou vleklé zdravotní problémy.
Evo, jak dlouho už se zdravím laborujete?
Začátkem května jsem ještě nastoupila na první společné soustředění v Peci pod Sněžkou, ale hned jsem onemocněla a dostala první antibiotika. Ta nezabrala a dostala jsem další. Pak jsem týden lehce trénovala a problémy se vrátily, takže antibiotika potřetí. Pak jsem začala znovu trénovat, udělaly se kontrolní odběry, které nebyly v pořádku, takže teď jsem měla antibiotika počtvrté.
Teď už jste v pořádku?
Poslední antibiotika jsem dobrala teprve včera. Pořád se to se mnou táhne a vlastně jsem ještě nezačala trénovat, ale teď už jsem snad konečně relativně dobrá, takže se chystáme do Itálie, abych trochu změnila prostředí, něco naběhala a najela na kolečkových lyžích.
Ví se, co ta zdravotní trable způsobilo?
Právě, že moc ne. Už jsme všichni včetně doktorů zoufalí. Prodělala jsem hromadu krevních testů, vyšetření a cétéček. Měla jsem v krku nějaké bakterie, to se snad přeléčilo, ale stále se necítím stoprocentně zdravá. Tou prvotní příčinou byl asi nějaký alergický zánět a pak se objevily ty bakterie. Dvou jsme se zbavili a objevila se třetí, takže to, co to spouští, zatím nevíme.
Podepsala se na vás i hektika uplynulé, zatím nejúspěšnější sezóny?
Možná ano. Těch akcí na jaře bylo přeci jen celkem dost a k tomu jsem ještě doháněla školu. Tělo si podle mě samo řeklo o odpočinek. Přiznávám, že po těch prvních antibiotikách jsem se to snažila uspíšit, abych už mohla trénovat, ale teď už bohužel není kam pospíchat. Nejdůležitější je se stoprocentně vyléčit a potom doufat, že to tréninkové manko stihnu dohnat. Natrénováno z minulosti mám, tak věřím, že to bude dobré.
Dá se na tak dlouhé pauze najít něco pozitivního?
Určitě. Po fyzické stránce si tělo odpočinulo. Věřím, žo je natolik chytré, aby vědělo, co a jak. Teď už mu jen dát čas. Je ale pravda, že už ho moc neposlouchám, protože bez toho sportu opravdu nemůžu vydržet. Chci trénovat, jinak se brzy zblázním já i moje okolí. Pomáhají mi aspoň procházky se psem.
Od jara je vaším novým sparingpartnerem fenka samojeda. Bylo štěně odměnou za životní výsledky?
Já psy miluju odjakživa. Od svých šesti jsem měla jednoho šestnáct let a pak nám umřel. Pořídili jsme si kočičku, ale ta nám letos na jaře taky odešla, protože měla vrozenou srdeční vadu, o které nikdo z nás nevěděl. Já ale zjistila, že bez zvířete to prostě nejde. Manžel zase věděl, že si toho psa strašně přeju a po dlouhých domácích debatách mi ho konečně povolil (smích). Záměrně jsem vybírala malá plemena, protože jsem si říkala, že většího mi Martin nedovolí. Jenže pak sám přišel s tím, že se mu líbí tenhle, tenhle a tenhle a všechno to byli velcí psi. Pak už byla volba naprosto jasná.
Proč tedy zvítězila velká, bílá, chlupatá koule jménem samojed?
Za prvé je nádherný, za druhé se pořád směje, takže člověku hned zvedne náladu a za třetí je to severský tažný pes. Už se těším, až mě bude tahat na lyžích. A taky jak spolu budeme běhat. Rozhodně je to pro mě takový další impuls a něco, čím si trochu nahrazuju nebo doplňuju rodinu.
Narážíte na mateřství?
Každý se ptá, kdy bude dítě a podobně a to já ještě nechci, pejsek stačí. V tuhle chvíli je to pro mě ideální. Ale vím, že až budu poprvé odjíždět, obrečím to. Je to asi jako odjíždět právě od dítěte. U kamarádů se ale bude mít dobře a pak jí to vynahradím nějakými pamlsky.
Jak bude vypadat vaše léto?
Nejdřív tedy trénink na Lago di Garda, cestou se chceme stavit ve Slovinsku ve firmě Alpina, kde mi vyrobí lyžařské boty přesně na nohu. Pak zvažujeme soustředění na Božím Daru na konci července, ale jen, pokud budu naprosto v pořádku. Hned po něm je ještě Oberhof, kde by mě v tunelu čekal první sníh. Pak je v plánu italské Livigno, kam bych ráda odjela o něco dřív, protože to tréninkové manko je opravdu velké. Když všechno dobře půjde, chtěla bych taky startovat na mistrovství republiky v atletice, abych měla alespoň nějaký test, jak na tom výkonnostně jsem, protože teď opravdu nevím. Vrcholem pak bude zářijový republikový šampionát na kolečkových lyžích, i když s nějakou extra formou tam určitě počítat nemůžeme.
To je zase hromada aktivit. Nepoučila jste se, že by bylo dobré zvolnit?
Vím, že je teď potřeba každou akci zvážit, ale nemyslím, že by právě tohle bylo na jaře příčinou mých problémů. Největší roli asi sehrál psychický stres ve škole, dohnala jsem toho opravdu hodně. Aktivity, které plánuji teď, mě určitě nijak nepoznamenají, plánujeme s rozumem.
Co všechno jste tedy v rámci studia Sportovního managementu na královéhradecé univerzitě dohnala?
Chybělo mi nějakých sedmdesát kreditů k ukončení studia a to mám teď splněné, takže schází závěrečná práce a státnice. Byla to vážně smršť, jedna zkouška za druhou. Musím poděkovat kamarádovi Michalu Vítovi, který mi pomohl se statistikou. Strávil nade mnou snad třicet hodin a jenom díky němu jsem ten předmět nakonec udělala. Navíc jako jediná z celé třídy napoprvé. Jsem na sebe hrdá.
Zařadíte v létě do tréninku nějaké změny, nebo se budete držet toho, co tak dobře zafungovalo před olympijskou sezónou?
Měli jsme toho vymyšleno celkem hodně. Základ měl být stejný, ale k tomu jsme chtěli přidat spoustu novinek zaměřených na sprinty, ale bohužel na to teď opravdu není čas. Budeme dohánět, co půjde, takže model nakonec nijak výrazně měnit nebudeme, akorát se to všechno asi trochu posune a závěrečná příprava třeba zkrátí. Je tedy možné, že ta forma potom přijde později, těžko odhadovat.
Myslíte už na zimu?
Zatím přemýšlím jenom o svém zdraví, ale těším se. Po dlouhé době mám zase pocit, že mi ty lyže chybí.
Jste připravená na tlak, pod kterým do nové sezóny po loňské snové zimě půjdete?
Já to tak neberu. Může na mě být vyvíjen tlak, jaký chce, ale zdraví je jen jedno a když člověk prakticky půl roku stojí, může se pak dít cokoliv. Věřím, že stav, v jakém jsem v zimě byla, se jen tak neztratí. Nejde mi o to, jak na mě tlačí ostatní. Chci, abych byla hlavně já sama spokojená s tím, co dělám a když budu zdravá, vím, že s týmem, co mám kolem sebe, můžeme být zase úspěšní.
ŠS
