Finále sprintu po 15 letech! Tereza Beranová poprvé v kariéře v top 6 na nejkratší trati
Úvodní závody v norském Beitostolenu ve sprintu dokázala česká výprava přetavit v parádní výsledky, které korunovala postupem do finálové šestky Tereza Beranová. Ta se tak stala první Češkou, které se to podařilo od dob Kateřiny Neumannové. Mezi muži pronikli do závodu tři zástupci, Michal Novák jako jediný proklouzl do semifinále a celkově skončil na skvělém 10. místě. I on tedy vyrovnal své maximum z klasického sprintu.
Už ranní kvalifikace naznačila, že by to českým barvám mohlo jít. Tereza Beranová postoupila do závodu 11. časem, doplnila ji Barbora Antošová, jež do čtvrtfinále vyjela s číslem 26. Kateřině Janatové chybělo k postupu 3,5 sekundy, Adéla Nováková zapsala při své premiéře v nejvyšší soutěži 46. pozici.
Antošová byla nalosována do třetí rozjížďky, kde se střetla třeba s vedoucí ženou SP Tiril Wengovou. Jízda začala poměrně pomalu a čekalo se, která z žen se poprvé utrhne. Ujala se toho až v závěrečném stoupání právě Norka ve žlutém trikotu, ale pole se příliš neroztrhalo. Až ve sjezdu se rozestupy zvýšily a právě tam česká reprezentantka ztratila nejvíc. Nakonec se tedy musela spokojit s šestým místem v této jízdě a celkově zapisuje 27. příčku.
„Z dneška mám velkou radost, hlavně proto, že se dařilo celému týmu a výsledky jsou neskutečné. Pro mě to jsou jedny z prvních závodů sezóny a startů na Světovém poháru. S mým výkonem nejsem stoprocentně spokojená a stále tam jsou rezervy a chyběly mi na trati síly. V kvalifikaci jsem udělala chybu a podsmeklo mi to v posledním kopci. Výsledek je ale dobrý, pro nás je to super den a panuje tady neskutečná euforie,“ popsala své pocity ze závodu a také atmosféru v týmu Barbora Antošová.
To česká sprinterská jednička Tereza Beranová si počínala ve své jízdě velmi suverénně. Takticky čekala schovaná v balíku, jehož tempo diktovaly Digginsová a Lotta Wengová. Beranová si svou pozici vypracovala parádně, nechala si před sebou prostor do největšího kopce na trati a vyskákala ho s velkou frekvencí jako první. Rychlost si udržela i do sjezdu, zvládla přesvědčivě i finálovou soupaž a postoupila stejně jako v Ruce z prvního místa.
„Cítila jsem se po minulé desítce a dvacítce dost vysátě a myslela jsem, že ani nepostoupím. Taktiku na čtvrtfinále jsem zvolila jako vždycky,“ přiblížila své pocity po úvodní jízdě.
Podobně přemýšlela rodačka z Jablonce nad Nisou i v semifinále. Zkušeně si nechávala soupeřky před sebou tak, aby je měla na dostřel. V klíčových pasážích vždy vystoupila z balíku do krajní stopy a nechávala si před sebou potřebný prostor. Spoléhala pak opět na nejdelší stoupání, ve kterém v krajní stopě dotáhla vedoucí Lottu Wengovou a také Skistadovou. Se dvěma Norkami si to rozdala ve finiši a i když na ně nestačila, čas jí stačil k postupu do finálové šestky.
„Sprint je fakt kouzelný a ve finále může být kdokoliv. O postupu na čas jsem se dozvěděla, jak to zahlásili pořadatelé. Je to opravdu dobrý výsledek, ale stále je přede mnou práce, kterou potřebuju oddřít,“ říká skromně a s potřebnou motivací Beranová. Ale skvělý úspěch to bezpochyby je. Naposledy jsme českou vlajku viděli ve finále sprintu v Lahti 2007, v klasické technice to bylo dokonce až v roce 2002 v Salzburgu! V obou případech byla úspěšnou lyžařkou Kateřina Neumannová.
„Konečně, to to trvalo, než jsme se tam zase dostali!“ reagovala Beranová svým typickým stylem.
Ve finálové jízdě zvolila opět stejnou taktiku s vlažným startem a od prvních metrů ji pár kroků na zbytek pole chybělo. Sice se na vláček docvakla, ale stažení náskoku ji stálo cenné síly. V půlce trati si Beranová znovu vyjela do vnější stopy, ale přeci jen už ji scházela potřebná energie. Naopak do cíle jako první sjížděla vítězka kvalifikace Nadine Fähndrichová, která oslavila první vítězství kariéry ve sprintu klasickou technikou. Druhá skončila skvěle jedoucí Lotta Wengová a překvapivé pódium doplnila Finka Mantintalová.
„Ve finále už jsem měla fakt vysoký laktát, svaly byly vyždímané a do kopce jsem se sotva hnula. Potřebuju si teď odpočinout a věřím, že příště budu ve sprintu zase v plné síle,“ popisovala své pocity z historického finále. Nezapomněla ale pochválit skvěle namazané lyže. „Měli jsme opravdu skvělé lyže. Takovýhle přírodní sníh jsem viděla naposledy před pěti lety. Kluci ale dokázali neskutečně namazat a oproti Seveřanům jsme měli lyže fakt dobré,“ vysekla poklonu servisnímu týmu české reprezentace.
Tereza Beranová dokončila jízdu s minimálním odstupem na šestém místě a oslavila tak své kariérní maximum. A také se stala teprve druhou Češkou v historii, která jela finále sprintu ve Světovém poháru. Kateřině Neumannové se to povedlo jedenáctkrát, její nástupkyně tak má na co navazovat.
Mezi muži bojovala o místo v třicítce nejlepších trojice zástupců a všichni tři tento boj zvládli úspěšně. Ondřej Černý zajel pátý čas a za vítězem Chappazem zaostal pouze o +1,11 sekundy. Luděk Šeller postoupil jako dvanáctý v pořadí s odstupem necelých 3 vteřin. A postupovou příčku udržel i Michal Novák, jenž do závodu oblékl číslo 29.
Luděk Šeller se představil ve druhém čtvrtfinále, kde se střetli zástupci šesti různých zemí. Vytáhlý český závodník se chytře držel v balíku a čekal, co vymyslí soupeři. V polovině trati se tempo přeci jen zvýšilo a skupinka Šellerovi lehce poodjela. Tato ztráta se ukázala v nejrychlejší jízdě ze všech jako klíčová. Západočeský odchovanec v cíli předjel jen Nora Hoela, zbytek pole se mu ale dostihnout nepovedlo a skončil celkově dvaadvacátý.
Rozjížďka číslo 4 přinesla obrovský boj o dvě postupová místa. Norové Hjelmeset a Taugboel rozjeli jízdu skvěle, ale v jedné ze zatáček došlo ke kontaktu a málem pádu a oba domácí borci vypadli ze souboje o semifinále. Naopak tohoto zaváhání využili Novák a Francouz Jay, kteří okamžitě zařadili vyšší rychlost a česká jednička šla dokonce do čela. Na hraně posledního kopce se před Nováka natlačil Ogden, ale druhé místo už karlovarskému rodákovi ve finiši neuteklo, Jaye před sebou udržel a pronikl počtvrté v kariéře do semifinále sprintu.
Velkou šanci na postup měl i nejrychlejší Čech kvalifikace Ondřej Černý. Poslední rozjížďka začala velmi svižně, Černý se v jedné ze zatáček nechal zmáčknout na vnitřku Švédem Perssonem a v jednom z dalších kontaktů bohužel zlomil hůl a s postupem a dobrým výsledkem se musel rozloučit.
„Kvalifikace byla dobrá, jako obvykle, a moc děkuju klukům za lyže. V rozjížďce ani sám nevím přesně, co se stalo, incident si přesně nevybavuji. Pak jsem se na to zpětně díval a jsem naštvaný hlavně sám na sebe. Už se to opakuje poněkolikáté, že se dostávám do nějakých kolizí a jsem opravdu zklamaný. Výsledek týmu je ale skvělý a to mi zvedlo náladu,“ zklamaně hodnotil své vystoupení Ondřej Černý.
Michal Novák naskočil do druhého semifinále vedle favoritů Jouva a Mäkiho, ale s velkými jmény světového sprintu dokázal držet dlouho krok. Jouve si zkušeně držel první místo po celou dobu jízdy, Novák sjížděl do cíle v boji o třetí místo, ale přeci jen ho v závěru předstihl jak Ogden, tak Fin Miolanen. Celkově tedy Novák zapsal parádní 10. místo, čímž vyrovnal svůj nejlepší výsledek z klasického sprintu v kariéře.
„Čtvrtfinále takticky vyšlo skvěle. V semifinále přeci jen nějaká chyba přišla, asi jsem mohl zabrat víc už v prvním kopci a udělat si náskok. Ve druhém stoupání jsem se už dost propadl a ztratil jsem šanci na postup. Mrzí mě to, musím ještě zapracovat na technice běhu a taky poladit lyže. Máme na čem pracovat, ale výsledek je super a se servisem jsme odvedli kus dobré práce,“ hodnotil své představení nejlepší Čech závodu.
„Výsledek je skvělý, ještě když jsem měl štěstí v kvalifikaci a postoupil z 29. místa. Do závodu jsme trochu změnili taktiku, co se týče vosku na stoupání, a to se vyplatilo,“ dodává Novák k práci servisu. „A navíc jsme měli skoro domácí atmosféru, protože nám fandili i mladí čeští biatlonisté. Bylo super mít takovou podporu,“ přidává perličku přímo z místa Michal Novák. Stejnými slovy děkovala za podporu i Tereza Beranová. „Celému jabloneckému Kornspitz týmu bych chtěla moc poděkovat za podporu. Byla to nejhlasitější a nejpočetnější skupinka v celém norském kotli. Bylo to vážně moc hezké.“
Finále mužů si nakonec podmanil Novákův pokořitel v semifinálové jízdě Richard Jouve. I mezi muži jsme se dočkali překvapivého pořadí na stupních vítězů, protože pro první podium si dojel mladý Ital Mocellini a bronz vybojoval švédský univerzál Calle Halfvarsson.
