Když se daří, tak oběma, vypozorovali Tuž s Bauerem. Společná štafeta na ZOH jako sen
Své dosud nejlepší výsledky ve Světovém poháru zaznamenala dvojice českých benjamínků Matyáš Bauer a Jiří Tuž. Ve francouzském středisku Les Rousses se Bauer blýskl premiérovým umístěním v top 30 v distančním závodu, zatímco Tuž zazářil postupem z kvalifikace a konečným 25. místem ve sprintu. Potvrdilo se tak pravidlo, že když se povede závod jednomu, ten druhý nezůstane dlouho pozadu.
Máte za sebou životní víkend ve SP, už jste ho stihli vstřebat?
JT: Jelikož se ve Světovém poháru už nějakou chvíli motáme, tak si myslím, že to pro nás oba nebylo nic tak extra překvapivého. Oba jsme ambiciózní. Ano, jsme za ty výsledky strašně rádi, ale beru to spíš jako další krok na naší cestě.
MB: V lyžování je top 30 ukázka nějaké kvality. Pro nás je to utvrzení v tom, že všechna ta dřina, všechny ty tréninky dávají smysl. Souhlasím ale s tím, že je to jen krůček na naší cestě. Určitě to není náš dlouhodobý cíl pohybovat se kolem 30. místa. Chceme výš a naší obrovskou výhodou je, že jsme na to dva.
V Les Rousses jste se v dobrých výsledcích střídali. Motivovaly vás úspěchy toho druhého?
JT: Když člověk vidí, že ostatní v týmu jezdí dobře, tak se mu do hlavy vkrade myšlenka, proč bych nemohl i já jet dobře. Tým pak chytí takový drajv. Když někdo skončí na nějakém pěkném umístění, pomáhá to i ostatním.
MB: Zrovna my s Jirkou jsme si tím prošli už několikrát, že když se daří jednomu, tak se z 99 % daří i druhému. A to samé naopak. Máme to dost podobně. Dobré je, že když v týmu někdo nemá stoprocentní formu, tak si vezme pozitivní energii od těch, kteří zrovna výsledky mají.
Matyáši, je dobrý pocit z Les Rousses umocněný tím, že ses dokázal prosadit ve více typech závodů?
MB: Určitě. V posledních dvou letech jsem se na 20 km trápil, nešlo mi to ve Světovém poháru ani nedávno ve FESA Cupu. Po té povedené desítce volně jsem si ale říkal, že by to mohlo být dobré. Původně jsem se startem na dvacítce nepočítal, ale cítil jsem se dobře, tak jsme to přehodnotili. A udělali jsme dobře. Jsem moc rád, že se dokážu prosadit v intervalových i hromadných závodech, kde obvykle vyrážíme z obtížných startovních pozic. Když jsem jel ve Francii chvíli s Musgravem nebo i Michalem Novákem, říkal jsem si, že ta práce stojí za to.
Jirko, ve startovní bráně sis to hodně užíval, jak vypadala realita na trati po boku hvězd jako Lucas Chanavat?
JT: Co se týče toho startu, tak já se snažím hlavně uvolnit. Tyhle tanečky nebo jiné blbosti jsou takové fajn zpestření. Přece jen jsme zčásti i baviči, lidé se na nás dívají v televizi, takže čas od času něco takového není špatné. A na trati? Tam jsem si to moc užil. Ten pocit jezdit se závodníky, kteří mají na to vozit medaile z OH nebo MS, je prostě super. Je to světová špička. Když vidím, kolik mi chybí na jejich level, tak mě to neskutečně motivuje.
Jste kamarádi i mimo běžeckou stopu?
JT: Samozřejmě. Vždycky, když jsme na soustředění nebo na závodech, jsme na společném pokoji. Občas máme i ponorku, ale pak se zase zasmějeme. Pomáháme si v tréninku i mimo něj. Pro nás lyžaře je těžké hledat si kamarády někde jinde než na lyžích, jsme hodně uzavření v naší bublině. Je fajn mít takového parťáka.
Jste rádi, že máte jeden druhého v seniorské repre? Že jste tam přišli spolu?
MB: Zrovna jsem si tuhle říkal, jaké by to asi bylo, kdybych přišel sám. Moc si to neumím představit. Jsem trochu větší introvert než Jirka. On se do té party propracoval hned, já pak postupně taky. Ale je hezké s někým sdílet cestu od samého začátku. Pamatuji si, jak jsem jako malý jezdil k babičce do Jablonce na přespoláky a Jirka mě tam porážel. Já se na něj pak dotáhl a pak jsme se na závodech vždycky mydlili mezi sebou. A nějaký společný sen? Myslím, že společná štafeta na MS nebo OH by byl jedním z vrcholů našich kariér.
Jakou vlastnost toho druhého byste sami chtěl mít?
MB: V dobrém slova smyslu tvrdohlavost. Já jsem takový, že mi nevadí jít spát místo ve 22:00 třeba ve 22:20. To Jirka je takový striktní. Ale jinak si myslím, že jsme povahově hodně podobní.
JT: Souhlasím. Navíc, jak jsme spolu často, tak jsme ty pozitivní vlastnosti a návyky toho druhého stihli okoukat. Jinak možná Matesova schopnost sníst extrémní množství bonbonů. Kolik on jich do sebe v tréninkové fázi, kdy je potřeba dostat do sebe sacharidy, naláduje, je neskutečné. Má nezničitelný žaludek.
Do kolotoče SP se nedávno vrátil Michal Novák, jak moc jsou pro vás cenné jeho poznatky a zkušenosti?
JT: Jsme samozřejmě rádi, když nám takhle občas něco řekne, ale spíš jsme zvyklí si to od něj okoukat. Beru ho jako toho, od kterého se musím učit, takže s čímkoli mi poradí, jsem za to neskutečně vděčný.
V týmu jste pořád relativně nováčci. Jaká tam je z vašeho pohledu atmosféra?
MB: Atmosféra je super, tím spíš, že jdeme teď výsledkově nahoru. Ale i jinak jsme si lidsky sedli. Stejně jako jsme s Jirkou schopní bavit se i o jiných tématech, tak se zbytkem týmu je to zrovna tak. Až na Adama Fellnera jsme všichni pod 30 let a i on s námi dobře funguje. Myslím si, že se od sebe navzájem učíme.
Jaké jsou další mety do zbytku sezóny? Je tím největším cílem MSJ a U23?
JT: Už na začátku sezóny jsem si to vytyčil jako hlavní cíl. Chtěl bych se na to dobře připravit, což se mi upřímně nikdy moc nepovedlo. Přišlo mi, že v minulých letech nebyly závody v rámci nějakého vrcholu ty nejlepší v sezóně. Věřím, že letos to mám dobře naplánované, aby ta forma byla co nejvyšší. Urvat placku by bylo neskutečné, ale hlavní je pro mě spokojenost s výkonem.
MB: Já jsem se hlavně soustředil na to, abych se stabilizoval ve Světovém poháru. Přechod na vyšší úroveň mi vždycky trvá delší dobu, než se adaptuji na intenzitu a rychlost, jakou závody probíhají. To byl hlavní cíl. Ale kdybych měl vypíchnout jeden týden, tak asi to MSJ a U23, kde se každý výsledek v top 6-10 bude počítat. Přece jen tam budou i kluci o dva roky starší. Uvidíme, jak to bude probíhat. Jak říkal Jirka, zatím se nám nikdy úplně nepodařilo vyladit formu, ale letos jsme zdraví, tak to snad bude dobré.
