Lukáš Bauer hlásí změny v přípravě, tréninky se mu výrazně protáhly
V pondělí Lukáš Bauer zakončil své druhé letošní soustředění s reprezentačním týmem na Božím Daru a přesunul se do Nového Boru na pětidenní mezinárodní závody v orientačním běhu. „Vždycky, když jsem v zimě zajel nějaký výsledek, tak jsem byl předtím na orienťákách. Ať už to bylo před olympiádou ve Vancouveru nebo v Soči, ale i před tou loňskou, která skončila stříbrem na mistrovství světa. Takže si možná podvědomě jedu pojistit nějaký dobrý výsledek,“ smál se po posledním tréninku před odjezdem. Závody mu zapadají do letní přípravy, kterou letos jede podle sebe v jiném režimu než v minulosti. „Janko Neuber, který mě poslední tři sezóny trénoval, má na starosti svou skupinu a stal se navíc trenérem německé reprezentace, takže nemá tolik času. Domluvili jsme se akorát na nějakých konzultacích,“ popisuje nezkušenější a nejúspěšnější člen české reprezentace v běhu na lyžích.
Lukáši, dá se vyčíslit, kolik kilometrů či hodin naběháš nebo najezdíš během přípravy?
Přesně to nevím, ale třeba za červen jsem natrénoval přes 110 hodin, v průměru by se dalo počítat s 90 až 100 hodinami měsíčně. V zátěži celého roku bych měl atakovat nějakých 900-950 hodin.
Tréninky by se daly rozdělit na ty, které absolvuješ v rámci své individuální přípravy, a ty reprezentační probíhající formou soustředění. Oba typy jsou pro tebe jiné než v předchozích sezónách, v čem přesně?
Já jedu posledních 10, 15 let v nějakých kolejich, kdy trénuju podobným systémem, za ta léta jsem si na něco zvyknul. Teď je u reprezentace nový trenér, který přinesl nový přístup a pro mě je třeba něco jinak. I mně tak na starý kolena čekají na těch soustředěních novinky, překvapení. Na tom prvním, červnovém, jsem třeba poprvé absolvoval trénink se zátěžovovu vestou. Ale proč to nezkusit? Pro mě jsou ta soustředění fajn, nutí mě znovu vyhodnocovat tréninky a hledat něco nového, a to mě baví. Svojí účastí se snažím pomoci i těm mladíkům, kteří do reprezentace přišli.
Jak vypadají tvé tréninky mimo reprezentační soustředění?
Všechno se odvíjí od mých plánů na příští sezonu, ve které budu trochu rozpolcený. Pojedu výrazně víc dálkových závodů ve Ski Classics, ale k tomu absolvuji i závody Světového poháru, i když ne v takovém rozsahu jako v předchozích sezonách. Tím se i můj trénink změnil. Praktikuji velmi dlouhé tréninky trvající až čtyři hodiny, většinou trénuji jednou denně a zaměřuji se hodně na vršek těla, soupaže a podobně. Do této chvíle se jednalo o objemovou přípravu, takže jsem jel relativně v klidu, maximálně v úrovni anaerobního prahu, a hlavně dlouho. Vlastně podobně jako cyklisti. Akorát že oni sednou na kolo a já vlezu na kolečkové lyže a brázdím hory na nich.
Jak velký rozdíl to pro tebe je oproti minulosti?
Celou kariéru se připravuji zpravidla na 15kilometrový závod, který trvá kolem 40 minut. Tréninky se pak pohybují od dvou do dvou a půl hodin, delší jsou jen občas, většinou ty na kole. A já najednou přišel s tím, že budu trénovat čtyři hodiny v kuse... V těch prvních třech měsících jsem se proto snažil přetočit organismus, aby pochopil, že po hodině není konečná. V laufech se rozhoduje zejména v druhé půlce závodu, což je druhá či třetí hodina. Organismus se na to musí připravit, proto jedu nepatrně pomaleji, ale dokážu takhle jet třeba tři, čtyři hodiny. Rychlost jsem pak nechal na reprezentační soustředění, kde jsem využil i toho, že jsou tam mladíci, kteří dokážou být svižní. Člověk pořád někoho vidí, což je ten motor, který tě vybičuje víc, než když běžíš sám.
Co tréninkové prostředky a kdy nejčastěji trénuješ?
Zařazuji především kolečkové lyže, ale nevyhýbal jsem se ani tomu, jít na čtyři hodiny běhat. To je ale na pohybový aparát mnohem náročnější, proto to nebylo tak časté. Kolikrát jsem ráno vyrazil už 6 a přijel v 10, měl jsem potom čas se zmátořit nebo udělat doma nějaké věci a odpoledne trávit s dětma. I když trénuji jednou denně, tak hodinově jsem na tom stejně, jako jsem byl v předchozích letech s dvěma tréninky zhruba po dvou hodinách.
Kdo tě letos trénuje?
Já si to teď šéfuju sám, byť si nemyslím, že je to úplně ideální. Vždycky jsem měl trenéra a viděl v něm člověka, který má trochu odstup, vidí tě zvenku. Když se trápíš, tak vidí, jestli je to ještě dobrý, nebo už špatný. Pokud funguje symbióza závodník-trenér, tak to může být hodně dobrý. Ale já teď budu mít trochu jiný program než klasický kolotoč svěťáků, na který jsou i trenéři zvyklí. Janko Neuber, který mě vedl poslední tři sezony, má svou skupinu, o kterou se musí starat, a stal se trenérem německé reprezentace, takže nemá tolik času. Navíc ani on nemá tolik laufařských zkušeností, tak jsme se domluvili jen na nějakých konzultacích. Ale ono to vychází i z toho mého denního režimu, kdy si ráno jdu trénink a pak chci udělat něco s dětma a pododně. Když mi to nějaký den nevyjde, jdu třeba až večer, přizpůsobím si to. Tam už to s tou skupinou úplně zkoordinovat nejde.
Zatím jsme mluvili víceméně o přípravě, kterou jsi absolvoval od května do července. Jak se bude měnit v další části, především teď v srpnu a v září?
Určitě to půjde víc do rychlosti, ale chci udržet minimálně dvakrát týdně ty dlouhé tréninky. Čekají mě také dva dlouhé závody na kolečkových lyžích – 22. 8. ve Švédsku na 48 km a pak 5. 9. v Norsku, tam to je 80 km. Já na takové závody vyrážím poprvé v kariéře, chci se porovnat s laufařema a nečekat až do zimy, kdy si s nima stoupnu prvně na start. Teď jsem nějak změnil trénink a chci vidět, jestli jsem schopný jim konkurovat.
Jak do toho všeho zapadají závody v orientačním běhu, teď konkrétně Bohemia Orienteering? (Mezinárodní závody pořádané každé dva roky, běží se od středy do neděle.)
Mně to tam zapadá krásně – já chtěl teď zrychlit, nebude tolik prostoru pro dlouhé tréninky. Budu se snažit tu hodinku, co tam budu, fakt makat. Já nikdy nebyl žádný velký orienťák, dostal jsem se k tomu jak slepý k houslím. V Karlových Varech se to používalo občas v rámci tréninku, postupem času mě to začalo bavit, vždycky jsem absolvoval tak jeden závod za rok. Než se člověk rozkouká v té mapě, tak je v cíli, kde zjistí, že měl běžet jinak (smích). Ale baví mě to, zábavnou formou naběhám spousty kilometrů a není to jen o tom, že teď mám běžet hodinu a půl a pořád koukám na hodinky, kdy už to skončí. Mým cílem není vyhrát, i když se samozřejmě budu prát o co nejlepší umístění, ale hlavně tam chci naběhat co nejvíc kilometrů. Vždycky, když jsem v zimě zajel nějaký výsledek, tak jsem byl předtím na orienťákách. Ať už to bylo před olympiádou ve Vancouveru nebo v Soči. Loni jsme byli na třídenních závodech, no a letos jedu taky. Takže si možná podvědomě jedu pojistit nějaký dobrý výsledek (smích).
DP
Fotogalerie
