Lukáš Bauer je marod. Jeho start na Jizerské 50 je v ohrožení
Měla to být první velká prověrka před mistrovstvím světa ve Falunu. Blížící se závodní víkend však Lukáš Bauer bude muset strávit spíš v posteli. „Všechno jednoznačně musí směřovat k Falunu a byť mě pravděpodobná neúčast na Jizerce bude mrzet, hlavní cíl sezóny je jinde,“ říká přední český běžec na lyžích, který při svém premiérovém startu na Jizerské 50 před dvěma roky skončil senzačně druhý.
Lukáši, jak moc takový zásah osudu mrzí?
Na Jizerku jsem se hodně těšil. I trénovaní mi chutnalo, myslím, že jsem byl dobře připravený. Komplikace v podobě nemoci je velký problém. Po konzultaci s reprezentačním doktorem Martinem Koldovským svitla naděje, že pokud budou v pořádku odběry krve, tak by se o startu dalo ještě teoreticky uvažovat. Je to světýlko na konci tunelu, ale ruku na srdce, Jizerka je v neděli a já teď týden polehával, takže tu šanci startovat musím vidět jako hodně malou.
Jak malou ji vidítě teď, tři dny před startem?
Jsme na úrovni třeba dvaceti procent a když už bych jel, nemůžu samozřejmě počítat s tím, že bych mohl bojovat o nějaké umístění na stupních, to by musel být zázrak. V případě startu bych spíš chtěl naplnit tu hlavní podstatu, která letos měla být a to využít tenhle závod společně s Marcialongou jako přípravu k padesátce na mistrovství světa. Takže případná účast na Jizerce by byla spíš tréninkovým závodem nad dvě hodiny a takový první stupínek směrem k Falunu.
Kdybyste přeci jen nastoupil, dá se mluvit o nějakých ambicích?
Nemůžu očekávat, že najednou budu mít pocit, že jsem schopný ten závod vyhrát nebo že vyjedu kopec bez zadýchání, určitě ten stav bude horší než je standard. Ale i když mě odběry a lékař na start pustí, rozhodující budou moje pocity. Pokud bych se na těch lyžích cítil vyloženě špatně, tak nemá cenu do toho závodu nastupovat, protože nejen, že to pole je v laufech velmi kvalitní, ale je to závod nad dvě hodiny a jet tam jen proto, abych se zúčastnil a vytrápil se tam, to není potřeba.
Koho tipujete na vítězství?
Myslím, že jak profilem Jizerské, tak výsledkem z úvodního závodu La Sgambeda je největším adeptem jednoznačně Anders Aukland, který vyhrál Jizerku před dvěma lety, když se jela naposledy. Je to typ závodníka, který jezdí výborně soupaže, výborný je i v kopcích. Pokud bude zdravý a pokud není v nějakém útlumu, myslím, že moc lidí nemá reálnou šanci ho ohrozit. Osobně ale doufám, že i Standa Řezáč, kterému ten úvodní závod výrazně nevyšel, bude chtít využít domácí prostředí a zajet.
V den Jizerské 50 bude vrcholit i prestižní etapový závod Tour de Ski, kterého se poprvé v jeho historii neúčastníte. Sledujete letošní ročník?
Sleduju a teď nevím, jak to říct, aby to nevyznělo zle. Trochu mě potěšily ty úvodní zprávy, když už jsem cítil, že na mě něco leze, že spousta závodníků Tour taky vynechává. Že Legkov těsně před tím lehnul, viděl jsem fotku Jauhojärviho s teploměrem. Zkrátka že na tom v tomhle období nejsem takhle jediný. Neúčastní se i spousta dalších závodníků a já se samozřejmě setkal s názory, že vynechat Tour je velká chyba, že jsem ji měl jet, protože ti nejlepší ji vždycky jedou. Potvrdil jsem si, že to není úplně pravda. V sezóně, kdy je mistrovství světa, je cíl pro spoustu závodníků naprosto jasný.
Nezalitoval jste ani na chvíli?
Samozřejmě, že bylo trochu váhání, jak se Tour blížila, jestli bych neměl jet třeba aspoň úvodní dvě etapy a podobně. Byť jsem se takhle rozhodl už na jaře a celou dobu se toho držel, je to přeci jen etapový závod, který mi většinou seděl, dvakrát jsem ho vyhrál a moje vzpomínky na Tour jsou zejména ty pěkné. Toho závodníka to nenechá úplně v klidu. Na druhou stranu, nikdy jsem sezónu nepojal tak, že bych směřoval pouze k jednomu a obětoval tomu všechno. Falun je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl po olympiádě pokračovat, tak jsem to letos takhle nastavil. Ale to chtění jet Tour tam bylo, protože jsem závodník a rád bych závodil co nejčastěji.
ŠS
