Lukáš Bauer o přípravě po boku ruského velikána Legkova: V posilovně dostávám kapky
Po úspěšné olympijské sezóně zvažoval konec kariéry. Rozhodl se pokračovat a ještě nějaký čas zůstat jedním ze základních kamenů české reprezentace v běžeckém lyžování. Lukáš Bauer načíná ve svých šestatřiceti letech další olympijský cyklus a do přípravy skočil rovnýma nohama. Stejně jako loni si ji zpestřuje tréninkem po boku svých největších světových soupeřů.
Lukáši, aktuálně trénujete v německém Oberwiesenthalu a máte kolem sebe vybranou společnost. Jak vaše tréninková skupina vypadá?
Jsem tu se skupinou sedmi Rusů, které vévodí Legkov. Ještě je tu s námi jeden Němec, ale jinak je to samostatná ruská jednotka, část reprezentace, která tu je na soustředění a my s ní. U mě to bylo plánované dlouhodobě, abych se potkal s nějakými silnými soupeři. S Rusy už jsem trénoval loni, i když v jiném období a osvědčilo se to.
Olympijský vítěz volné padesátky v Soči Alexander Legkov patří v zimě mezi vaše největší soupeře. Nebojí se Rusové přijmout mezi sebe konkurenci?
Záleží na tom, jestli to umožní ti, kteří ten trénink tvoří. Základ je samozřejmě trenér, hlavně on s tím musí souhlasit. A pak mezi závodníky samozřejmě ti, co tam mají velké slovo, tady je to právě Saša Legkov. Vznesli jsme přes mého německého trenéra dotaz, jestli by se s nimi dalo trénovat a neměli s tím problém.
Jak vás dočasní tréninkoví parťáci berou?
Zatím je to úplně v pohodě. Všechno probíhá v přátelské atmosféře a je sranda. Navíc se s nimi snažím bavit rusky a to je taky občas sranda. Spíš si myslím, že docela kulí oči, když mě vidí třeba v posilovně. To si asi říkají: „Jak něco takovýho mohlo nebo může rychle lyžovat?“ (smích)
V posilování s nimi nejde udržet krok?
Právě přes sílu dostávám stejně jako loni největší kapky, ale to je dobře. Když porovnám třeba Němce, teď ty Rusy a nebo když jsem občas viděl i Nory, tak si myslím, že v té síle jsou úplně někde jinde, než jsem jednak já a troufám si říct, že i zbytek českého mančaftu. Ale my máme zase něco jiného, co nás děla dobrými.
Po loňské zkušenosti už jste věděl, do čeho jdete. Snažil jste se na to tentokrát nějak připravit?
Nesnažil. Nemyslím, že bych z toho byl loni nějak extra zničený. Spíš vykulený, kolik železa se na sebe dá navlíknout, aby to pak těm lidem ještě docela dobře běhalo. Konkrétně Legkov je výborný běžec i na suchu, takže jde trochu proti té představě, že když člověk nazvedá mraky železa, bude jen nasvalený a zase to neudýchá a bude blbě běhat. On to trochu popírá a i to je pro mě škola. Učím se nejen, jak se dá posilovat, ale zajímá mě hlavně to, jak je to sladěné a vyvážené, protože on není problém s nimi strávit den nebo třeba tři, ale záleží, jak člověk skousne něco delšího a jaký to pro něj bude mít efekt.
V čem je ruská příprava jiná?
Netrhají se tady rekordy v hodinách, ale je to intenzivnější, mají ten trénink pojatý jinak, hodně dbají na dodržování intenzit. Myslím, že přístup, který tahle skupina aplikuje, se spíš blíží tomu norskému než tomu vyloženě ruskému, kde každý trénink musí bolet a podobně. Je to samozřejmě náročné, ale jinak náročné, než jak se trénuje třeba u nás. Taky se moc neodpočívá, jede se prakticky pořád a taková doba zápřahu taky není třeba v té české škole úplně obvyklá a běžná.
Jste členem reprezentace, ale připravujete se individuálně. Co všechno absolvujete s českým týmem?
S ohledem na rodinu chci trávit víc času doma. Taky myslím, že já osobně nepotřebuju být denodenně pod kontrolou, abych se dobře připravil, takže jsem řekl, že chci mít možnost absolvovat každé reprezentační soustředění, ale ne povinnost. Rád bych si to poskládal tak, aby to vyhovovalo jak mému rodinnému životu, tak mojí představě o přípravě. S českým mančaftem absolvuju do zimy nějaká dvě soustředění a co se týče zimy, tam extra odlišný program nechystám. Jediné co, tak bych chtěl mít povoleno vynechat Tour de Ski s tím, že prioritou pro mě jednoznačně bude mistrovství světa ve Falunu, kde budu cílit zejména na padesát kilometrů klasicky. Taky bych chtěl absolvovat víc laufů než jen ty dva, které jsem jel v posledních dvou sezónách.
Soustředění v Oberwiesenthalu skončí tuto neděli, co plánujete dál?
Pokud přežiju trénink s Rusy, budu mít týden volno, to asi s prckama vyrazíme někam do Českosaského Švýcarska. Pak týden tréninku doma a od desátého srpna mě čeký týden v tunelu v Oberhofu, tam bych měl část strávit právě s českým mančaftem. Pak mě čeká ještě soustředění ve švýcarském Gomsu, tentokrát s německou skupinou, kde bude hlavní postavou Tim Tscharnke. Je to nejtěžší soustředění, které Němci každý rok podnikají a já bych tam měl mít zase silné parťáky. Hlavní náplní by měly být kolečkové lyže a nekonečné výjezdy z údolí až někam...do nebe (smích), na ty nejvyšší špičky. Právě tyhle výjezdy jsou důvodem, proč dám tomuhle soustředění přednost před přípravou s mančaftem v Livignu.
Poslední zářijový víkend se Lukáš Bauer společně s kompletní českou špičkou představí na tradiční exhibici na kolečkových lyžích SKI Street 2014 v Liberci. Na atraktivní závod centrem města naváže dvoudenní republikový šampionát v běhu na kolečkových lyžích ve Vesci a na Ještědu.
ŠS
