Lukáš Bauer: „V Toblachu jsem chtěl startovat, týmu bych chtěl pomoct“
Po peripetiích se zraněními, která ho připravila o úvodní podnik Světového poháru, se moc těšil na prosincové závody v Toblachu. Zhruba týden před jejich startem se ale opět ozvaly bolesti v oblasti žeber způsobené pádem při tréninku před sezonou v Gällivare. A Lukáš Bauer raději zamířil znovu za lékaři a docentem Pavlem Kolářem. „Spolu s reprezentačním doktorem Martinem Koldovským se dohodli, že nejlepší bude vynechat Toblach, dát několik dnů pauzu, a pokud se to bude lepšit, tak zahájit postupně přípravu směrem k Tour de Ski,“ říká smutně nejzkušenější muž české reprezentace, který dál čeká na svůj první letošní start v závodě. „Celou dobu je priorita Tour de Ski, byť jsem v Toblachu chtěl hodně startovat. Celé léto bylo hodně dobré, o to víc mě současné problémy mrzí. Myslím, že fyzicky jsem na tom dobře, i přes ty výpadky. Ale s tímhle prostě nejsem schopen aktuálně závodit.“
Co přesně se stalo, že sešlo i z dalšího plánovaného startu ve Světovém poháru?
Je to pořád stejné, přetrvává problém s žebry. Poté, co jsem se vrátil k tréninku, tak po několika dnech se to zase začalo ozývat. Ze soustředění v Rakousku jsem se vrátil s tím, že jsem opět lítal po doktorech a byl jsem zase u docenta Pavla Koláře. Spolu s reprezentačním doktorem Martinem Koldovským se dohodli, že úplně nejlepší bude vynechat Toblach, dát několik dnů pauzu, a pokud se to bude lepšit, tak zahájit postupně přípravu směrem k Tour de Ski. Samozřejmě to je situace, která mě vůbec netěší, protože jsem doufal, že už to mám za sebou. Pět dní jsem trénoval naprosto bez problémů, ale po dvou rychlých těžkých trénincích, které vypadaly dobře, se to bohužel zase ozvalo a musel jsem na to reagovat.
Jak vypadala tvoje příprava v Tauplitz, kde jsi byl od minulého týdne? Byl jsi limitovaný bolestmi?
Já neměl problémy až do chvíle, kdy jsem absolvoval rychlý trénink. Během něj mě nic nelimitovalo, ale po tréninku se to ozvalo a dalším tréninkem se to výrazně zhoršilo. Bylo jasné, že není moc na co čekat a je potřeba to řešit – i po zkušenostech z Gällivare, kde to trvalo nějaký čas (více zde). Blíží se Tour de Ski a abych tam mohl pomýšlet na nějaké špičkové umístění, tak potřebuju plynule trénovat. Takže nechávat to být, by nemělo smysl. Radši jsem volil návrat do Čech, i kdyby to mělo být zbytečné, než abych pak zjistil, že to úplně v pohodě není a musel bych to stejně řešit. Do pondělí jsem v Tauplitz, kde jsou výborné sněhové podmínky a kde jsem začal s tréninkem zaměřeným jak na start v Toblachu, tak zejména na přípravu na Tour de Ski, trénoval a v úterý už jsem zase běhal po doktorech…
Když zmiňuješ Tour de Ski – to je společně se Světovým pohárem v Novém Městě na Moravě vrchol, ke kterému se teď upínáš?
Snažím se o to. Samozřejmě mě vůbec netěší, že se mi závodní program takhle scvrkává, že jsem musel vynechat Kuusamo a teď další plánovaný start v Toblachu. Navíc před sezonou jsem trochu pošilhával i po svěťáku v Davosu. Takže to není vůbec příjemné, ani pro mě, ani pro lidi kolem. Svoji pozornost zaměřuji k tomu, že chci startovat na Tour de Ski, pořád jsem optimista a věřím, že ta smůla musí přece jednou skončit! O to víc, že jinak jsem po zdravotní stránce úplně v pohodě. Jediný problém je ten způsobený pádem v Gällivare. Samozřejmě bych chtěl na svěťáku být a týmu pomoct, věřím, že výsledky bych byl schopný zajet relativně slušné. Ale takhle jsem zatím pasovaný do role pasivního diváka…
Co bude následovat teď?
Jsou scénáře, že bych měl začít pomalu jezdit na trenažéru, začít běhat i se podívat někam na sníh. Ale teď je hlavně kladen důraz na to, aby se to neuspěchalo, začalo se radši pomalými krůčky, než do toho skočit naplno a za dva dny být zase na výchozí pozici.
DP
