Martin Jakš má dva tituly na kolečkových lyžích, ale dobře ví, že důležitá bude hlavně zima
Ve Vesci i na Ještědu, loni i letos. Martin Jakš je českým suverénem závodů na kolečkových lyžích a vítězí bez ohledu na profil trati i techniku. O víkendu se blýskl titulem mistra republiky jak v bruslařském závodě na 15 kilometrů, tak při dvanáctikilometrovém výjezdu na Ještěd klasicky. „Říkal jsem si, že mě to možná v sobotu stálo víc sil, než by bylo radno, a v neděli jsem trochu měl krizi před Výpřeží, kde se jela dlouho soupaž z nohou. Bylo to takové monotónní a já už potřeboval nějakou změnu. Ale zase jsem jel za Lukášem, tak jsem to tam měl malinko jednodušší a nakonec jsem to zvládl,“ popisoval své pocity po obhajobě loňského triumfu 29letý závodník liberecké Dukly.
Prakticky od poloviny závodu jste o vítězství bojovali s Lukášem Bauerem. Jak se ale z tvého pohledu vyvíjel ten začátek?
Na to jak se rychle vypálilo a jelo se rychle, tak se mi zdálo, že to drželo relativně dlouho pohromadě, loni jsme odjeli ve třech dřív. Teď byl až k prémii balíček pár lidí, pořád se to drželo. Já jsem se ještě před prémií snažil dělat tempo, i jsem se otáčel na Lukáše, protože nechtěl střídat. Ale pak za to vzal a jel tu druhou půlku celou. Tak jsem mu pak říkal, že si to odpracoval (smích).
Kdy ses rozhodnul mu nastoupit?
Já jsem se rozhodoval, jestli to nemám zkusit malinko dřív než až v závěru, ale zase jsem si říkal proč, když jsem si věřil na finiš a v tom že ho udělám. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli bych ho zlomil a odjel natolik, aby mě zase zpátky nedojel. I když jsem cítil, že jsme šli s tempem dolů, jak to dlouho táhnul vepředu. Ale netroufl jsem si dřív nastoupit nebo ho vystřídat. Tak jsem to nechal do toho závěru a dvě stě metrů před cílem jsem nastoupil.
Právě v samotném závěru bylo nejvíc diváků. Jak se ti líbila atmosféra?
Bylo to fajn! Jak se to tam nahoře točí, tak jsem si říkal, že to vypadá jako někde na Tour, kdy se jede na vrchol a lidi jsou kolem. Fakt se mi to líbilo, bylo to hezký.
Na Ještědu jsi obhájil loňský triumf, to samé se ti povedlo i v sobotu v závodě volnou technikou ve Vesci. Pro tebe to byl navíc už pátý titul v řadě. Jak sis ho užil?
Já to nepočítám, ale samozřejmě každý triumf je příjemný a jsem za to rád. Dobrý výsledek na kolečkových lyžích člověka nakopne a potvrdí, že ta příprava v létě je dobrá a ubírá se správným směrem, to je důležité. Na druhou stranu bych to nepřeceňoval, nějaká práce před námi ještě je, do zimy dost času a důležité je, závodit dobře v zimě.
Dobrý výsledek zajel i Adam Fellner, který se natlačil mezi tebe a Lukáše Bauera. Co jsi říkal jeho výkonu?
Překvapilo mě to. Adam jel někde vepředu, a když mi hlásili mezičasy, tak jsem nevěděl, na koho ten odstup je. Až v cíli jsem slyšel, že jsem ho odsunul na druhé místo. Myslím, že je dobře, že někdo z mladých kluků takhle vystrčil růžky. Doufejme, že i v zimě bude ten, který třeba bude schopný nám konkurovat.
Zmínil jsi hlášení mezičasů. Pomáhá ti to na trati a dá se podle toho i jet?
Je dobré to vědět. Samozřejmě že když se hlásí, že náskok narůstá, tak je to vždycky příjemný. Já jsem si v průběhu závodu říkal, že bych jednou rád zažil něco takového na svěťáku (úsměv). Jinak člověk se může podle toho trochu orientovat, možná i rozvrhnout tempo trochu jinak.
Jak tobě se ve Vesci jelo?
To poslední kolo už bylo náročný, bylo trochu na morál. Ale jinak jsem se snažil jet vysoké tempo, které bych vydržel celou dobu. Měl jsem trochu strach ze začátku, jestli jsem to nepřepálil, ale když jsem na prvním mezičase věděl, že po prvním kilometru jedu o první místo a jsem ve vteřině s těma nejlepšíma, tak jsem si říkal, že to je asi dobrý. Pak tam skočilo deset sekund a postupně to narůstalo, tak jsem byl takový vnitřně uklidněný.
Chvíli po svém triumfu jsi absolvoval ještě exhibiční štafetu se žáčky. Jak sis užil tenhle závod?
To bylo takové zpestření a ty děti byly nadšené, bavilo je to. Vždycky jsem rád, když se můžu někde takhle přifařit a ten potěr, co tu máme, trochu motivovat. Z toho má pak člověk dobrý pocit.
V obou závodech mistrovství republiky se představili i tví polští tréninkoví parťáci. Jak jsi spokojený se svou suchou přípravou, kterou absolvuješ právě s Poláky?
Já jsem si pořád říkal, že trénink je dobrý, i ta skupina je silná. Byl jsem docela dobře naladěný, myslím, že všechna soustředění se vydařila a nikde nebyl žádný velký výpadek. Tímhle závodem se teď potvrdilo, že se to ubírá dobře. Věřím, že v zimě jak já, tak oni můžeme jet dobře.
Jak u tebe vypadal trénink v posledních dvou měsících?
V srpnu jsme měli soustředění na Božím Daru, tam jsme udělali hodně tréninků v rychlosti, přehouplo se to do toho, že jsme šli měřené tréninky a takové ty těžší a kratší jednotky. Pak jsme odjeli do Ramsau na sníh a tam se věnovali lyžování. Tréninky byly delší, plus jsme to doplnili kolečkovými lyžemi. Teď nás čeká zase Boží Dar.
Když zmiňuješ sníh, tak jak často jsi přes léto na lyžích?
Na lyžích jsem toho letos absolvoval docela dost. Ty soustředění, co máme ve výšce, zakončujeme pobytem na sněhu. Po Livignu jsme třeba byli na Passo Stelvio, kde jsme tři dny lyžovali, z Božího Daru se pak odjíždí na tři dny do tunelu do Oberhofu, kde se snažíme přenést rychlost a sílu na ty lyže. Takhle to máme nastavené a já jsem v podstatě vždycky tři až šest dní v měsíci na lyžích. Myslím, že je to dobré, člověk nezapomene úplně ten cit z lyžování a vždycky to tam obnoví. Toho lyžování je tam relativně dost, teď na Dachsteinu už to bude každý den na lyžích.
DP
Fotogalerie
