MČR v běhu na kolečkových lyžích očima Lukáše Bauera
Na bruslařské patnáctce dojel třetí, na Ještěd vystoupal jako druhý. A s republikovým šampionátem byl spokojený. „Já mám zkušenost, že pro mě jsou výsledky na kolcích slabší v porovnání se zimou. Už se těším, až napadne sníh a budu na normálních lyžích. Doufám, že budu schopný se připravit na určité závody tak, aby ten výsledek stál za to,“ věří Lukáš Bauer, pro kterého jsou kolečkové lyže vhodným tréninkovým doplňkem, ale zároveň tak trochu jinou disciplínou. „Já nikdy moc neholdoval kolečkovým lyžím, zejména závodům. Ve Vesci jsem se navíc trošku dopředu připravoval na to, že to bude slabší, protože bruslení šlo v létě jasně do pozadí v porovnání s klasikou a zejména soupaží. Ale nakonec spokojenost!“
Co tě nejvíc potěšilo ve Vesci, kde jsi dojel na bruslařské patnáctce třetí?
Ztráta na Martina Jakše oproti loňsku zůstala prakticky stejná, dokonce byla o pár vteřinek lepší, takže ta výrazná změna v přípravě se na výsledku neprojevila. Jsem proto takový klidnější, že ta výkonnost v porovnání s loňskem tam pořád je. Přiznám, že loni, když jsem dojel s minutovou ztrátou na Martina, jsem byl trochu vykulenej, na patnáctce to byla velká ztráta. Ale pak v zimě to fungovalo jinak. To že jsem loni byl druhý a letos „až“ třetí, vůbec neřeším, protože ve výborném světle se tady ukázal Adam Fellner z Jeseníku. Ukázal, že je schopný se na tyhle závody připravit.
Jak se z tvého pohledu vyvíjel závod s cílem na vrcholu Ještědu?
Mně v porovnání s předchozími sezonami překvapilo, že to větší pole jelo delší dobu pohromadě, zhruba o kilometr, kilometr a půl. Pak jsem byl překvapený, že jsme po rychlostní prémii šli s Martinem dopředu, Standa Řezáč s námi chvíli jel, ale pak nám začali hlásit, že odpadá a že už má asi 50 metrů. Na těch rovinatých pasážích jsem to absolutně nečekal, spíš jsem čekal, že s ním pojedeme na Výpřež, někam nahoru, a v těch prudkých pasážích bude možnost ho utrhnout. Na druhou stranu na závodech se nečeká, tak jsme jeli!
Pak už to byl souboj mezi tebou a Martinem Jakšem…
Ten vývoj byl takový, že mně chvíli trvalo, než jsem se z toho chumlu po startu propracoval dopředu. Chvíli tam zatápěli Jakšík s Polákem Staregou, každou chvíli se střídali a nastupovali, až jsem myslel, že nám ujedou už kilometr, kilometr a půl po startu. Chvílema jsem ty nástupy těžce chytal, ale potom přijel ještě Standa Řezáč a jeli jsme ve čtyřech. Nahoře Starega odpadnul, pak i Standa. Ještě chvíli předtím Jakšík chtěl, abych ho vystřídal a já samozřejmě v tu chvíli nechtěl, protože jsem kousal ty nástupy. Ale po té prémii, kdy jsme ujeli Standovi, jsem jel prakticky až do cíle pořád vepředu.
Snažil ses nějak taktizovat?
Vůbec ne. Věděl jsem, že pokud Jakšíka neutrhnu, tak že v závěru si mě povodí. Snažil jsem se nastavit takové tempo, abych ho unavil, ale úplně se to nepovedlo. Závěr už měl stejný vývoj jako loni – 200 metrů před cílem mi nastoupil a udělal pápá. I přesto jsem spokojený.
I s atmosférou? Lidí na vrcholu bylo dost…
Bylo to hezký. Je fajn, že je to spojený i se slavnostmi na pláních, chodilo tam docela dost lidí. My jsme to trochu vnímali i tak, aby nám tam nikdo neskočil, člověk už je unavený a řeže si zatáčky tak, aby jel nejlepší stopou... Bylo fajn, když na nás halekali a když říkali, že se za námi ještě nikdo neobjevil. Věděl jsem, že Standa nebo někdo další už neútočí a že je to mezi námi s Martinem. V cíli už to byla taková euforie a radost, že to máme za sebou a že se to podařilo!
Co tě teď čeká?
Už velmi vyhlížím příští týden, kdy si dám volno - konečně nějaký odpočinek! Teď jedu nějakou dobu v neustálém zápřahu… Pak přijdou ledovce, tam určitě budou na programu nějaké rychlostní tréninky, ale do rychlosti bych chtěl jít hlavně v listopadu, po prvním týdnu, co budeme v Gällivare. Abych do prvních svěťáků už šel z rychlosti.
DP
Fotogalerie
