Miroslav Rypl a Jacob Kordač - reprezentační dvojka ze Šumavy
Tihle dva nejsou v národním týmu jedinými běžci z jihu Čech, kousek od nich bydlí také Jan Šrail a Martin Jakš, kterého ostatně nezapomene ani jeden z nich zmínit, byť na soustřední na Božím Daru, kde rozhovory vznikaly, nebyl. Jacob při povídání o výborné reprezentační partě („Chybí tady akorát Jakšík, se kterým je sranda, ten je pořád jak malý kluk!“), Míra zase v souvislosti s tréninkem („Nejčastěji jsem byl zvyklý spojit se s Martinem Jakšem, ale ten letos trénuje s polskou reprezentací a zatím se nám to dost kryje.“). Nicméně tihle dva k sobě mají přece jen nejblíž - spojují je dlouhé společně prožité lyžařské roky prožité v mateřském oddíle TJ Sokol Stachy pod vedením Stanislava Frühaufa. „Co jsem začal lyžovat, tak lyžuju s Mírou. Myslím, že rok byl mimo mojí tréninkovou skupinu, protože už byl v Dukle a já ještě na Šumavě, ale pak jsme zase spadli k sobě,“ vysvětluje Jacob Kordač, český reprezentant narozený ve Spojených státech.
Kdybyste měli pocit, že se musí mít dost, asi vás překvapí, že spolu vyrazili na jaře na Mallorcu. I když je pravda, že i tady šlo vlastně o trénink. „Brali jsme kola, bylo to brané vyloženě tréninkově. Jeli jsme ještě s Petrem Novákem a Kubou Gräfem a bylo to super!“ říká Kordač. „Pro mě se to stalo takovým každoročním pravidlem, byl jsem tam už potřetí, je tam pěkně. S přípravou začínám v květnu, to je měsíc, kdy člověk začne sám, dělá si dlouhé tréninky. Tak jsme se domluvili a vyrazili spojit příjemné s užitečným a odjeli společně na Mallorcu,“ doplňuje Rypl.
Třiadvacetiletý závodník Dukly trénuje částečně doma na Šumavě, částečně v Liberci. „Doma většinou bývám týden a chodím dvoufázově, třeba dva, tři dny a pak volno. Jsou ale samozřejmě i dny, kdy jdu třeba jen dopoledne, například dlouhý běh. Doma je prostor udělat si to i trochu podle sebe - když mám pocit, že chybí síla, zajdu si do posilovny a podobně. Jinak ale jedu podle určitého plánu jako kluci v Liberci.“ Trénink o samotě mu třeba po příjezdu ze společného soustředění nevadí, po několika dnech už ale vyhledává sparing partnery, se kterými to jde přece jen lépe. „Myslím, že bych nebyl schopný odtrénovat celou letní přípravu sám, kolektiv tě donutí dodržovat nějaký režim,“ říká účastník mistrovství světa juniorů a do 23 let, který má rád v rámci přípravy kolo a hodně zařazuje i kolečkové lyže. „Trend běžeckého lyžování se mění. Dřív to bylo postavené jako atletický sport - když člověk běhal výborně na suchu, běhal dobře i na lyžích. Teď je to víc silový sport, zvlášť bruslení, které je o síle. Proto se na kolečkových lyžích hodně trénuje.“
Výjezdy na kolečkových lyžích jsou naopak jedním z nejtěžších prvků v přípravě pro Jacoba Kordače, který má zase rád třeba posilovnu. A na tréninky nerad chodí sám. „Neudělám tak kvalitní trénink, jako když jdeme ve skupině. Když jsem doma, tak to všechno odtrénuju, ale nebaví mě to tolik. Ve skupině děláme pořád nějaké blbosti, sprintujeme si na cedule nebo na konci tréninku na kolečkových lyžích a podobně. Já potřebuju fanoušky, potřebuju se s někým vyhecovat.“ Což potvrdil i při náročných výbězích na Fichtelberg v rámci srpnového soustředění na Božím Daru, kdy se v poslední, desáté sérii nechal vyhecovat od asistenta trenéra Zbyňka Valouška a do cíle prakticky dosprintoval. Zároveň se ale snaží všímat toho, jak trénují zkušenější parťáci jako třeba Martin Jakš, Lukáš Bauer, ale i další. „Pro mě bylo rozhodně plus, když jsem ty kluky minulý rok poznal, poprvé jsem byl v áčku. Vzhlížel jsem k nim a stále vzhlížím, koukal jsem okolo, co a proč oni dělají, ptal jsem se jich... S Jakšíkem jsme se skamarádili, ten mi hodně poradil. Ta loňská sezóna pro mě byla hodně důležitá. I když se úplně nevyvedla, byl to krok kupředu,“ má jasno závodník patřící stejně jako Míra Rypl do liberecké Dukly.
V reprezentačním týmu si oba zvykají na nový přístup daný příchodem nového trenéra, ani jeden s ním ale nemá problém. „Já jsem opět odhodlaný se obětovat a odtrénovat naprosto všechno, co mi bude řečeno, všechno skousnout. Uvidíme, jestli to vydržím, nebo ne,“ směje se Kuba Kordač. „Já už podobný systém jel loni pod Zbyňkem Valouškem, který je teď asistentem. Samozřejmě, je to změna, máme tam daleko víc síly a třeba na Božím Daru jsem bojoval s únavou, ale to k tomu patří,“ dodává Míra Rypl, který je v nové situaci i proto, že letos už nespadá věkově do kategorie do 23 let. „Pro mě to bude jiné, nebudu mít vrchol v podobě mistrovství světa, kerý jsem vždycky míval a na který jsem se připravoval... Mým cílem je zůstat v listopadu co nejdéle s reprezentačním týmem v Gällivare, nominovat se tam prvníma závodama, zúčastnit se prvních svěťáků. Pak je samozřejmě závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě, kde bych moc rád jel štafetu!“ Atmosféru Světového poháru by rád okusil také Jacob Kordač, byť i on si uvědomuje, jak těžké bude se prosadit. „Na svěťák pojedou tři, čtyři kluci, tam se nás moc nevejde. Určitě pojede Lukáš a Jakšík, a pak třeba Aleš Razým nebo Dušan Kožíšek... Je těžký se tam dostat, ale pro nás je to velká motivace!“ říká odhodlaně.
První možnost se ukázat – byť ještě ne na sněhu - budou mít oba reprezentanti na mistrovství republiky na kolečkových lyžích v Liberci, které se pojede 26. a 27. září. „Mně se tam poměrně daří, poslední tři roky se mi tam povedlo být do pěti nejlepších,“ vyhlíží první porovnání Míra Rypl. Jeho šumavský parťák naopak nadšením nehýří – kvůli zkušenosti z minulého roku.
„Byl to můj nejhorší zážitek, co jsem kdy na lyžích zažil, vzdal jsme závod. Asi jsem to přehnal, byl jsem utavený. Každopádně to je ale takový tradiční závod po té letní přípravě, dá se z toho udělat nějaký obrázek, jak na tom člověk je,“ uzavírá povídání o přípravě i plánech na příští sezonu Jacob Kordač.
DP
Fotogalerie
