Na kolcích jsem jel stovku poprvé, říká Fabián Štoček, vítěz Jilemnického Vasáku +10
I v létě si mohou běžci na lyžích užít stolikilometrový lauf. Ve sluncem rozpáleném areálu Hraběnka se o tom v neděli 15. srpna přesvědčila patnáctka účastníků nultého ročníku Jilemnického Vasáku +10, která 40x absolvovala okruh o délce 2,5 km. Nejrychlejší z nich byl Fabián Štoček, který zvítězil v čase 4:20:23. Druhý doběhl Adam Matouš a třetí Jan Čech. Do padesátikilometrového závodu žen nastoupila Anna Čechová, která trať zvládla za 3:07:44.
Jak sis užil nultý ročník Jilemnického Vasáku?
Byl to parádní závod s vynikající organizací, takže jsem si ho opravdu užil. Vymyslelo ho pár místních borců, kteří tím udělali takovou jilemnickou výzvu. A tak jsme ho také pojali, takže i když nechybělo závodění, byla to zároveň kamarádská akce.
Bylo to náročnější nebo jednodušší než klasický Vasák?
Pro mě to bylo jednodušší, protože nás nezávodilo tolik jako na severu. Mohli jsme se v pohodě občerstvovat, pití jsme měli tolik, kolik jsme potřebovali, a některé úseky jsme jeli klasickou technikou.
Jak závod komplikovaly horké podmínky?
Prvních padesát kilometrů docela šlo, ale pak se dělalo čím dál větší horko. A když se jelo soupaží, bylo to docela těžké. Na asfaltu bylo přes 30 stupňů, kluci jeli bez triček, neustále jsem se polívali vodou, ale naštěstí bylo opravdu hodně občerstvení.
Už jsi někdy dřív jel sto kilometrů na kolečkových lyžích?
Na kolcích ještě nikdy. A na lyžích jsem to jel jenom jednou letos na jaře, protože většinou v tréninku jezdím tak sedmdesát, osmdesát kilometrů. Ale na tomhle prostoru to bylo zajímavé i s ohledem na celkové převýšení, které bylo nějakých 1700 metrů, což není úplně málo.
Z čeho jsi měl před závodem největší respekt?
Trochu jsem se bál vedra. A také křečí do rukou, nakonec to ale bylo dobré, protože se na rozdíl od Vasáku nejelo jen soupaží a také ve sjezdech jsme si mohli oddechnout. Takže žádné křeče nakonec nebyly.
Absolvovali jste čtyřicet okruhů. Nebylo to trochu náročné na hlavu?
Pro psychiku bylo dobré, že jelo hodně kamarádů, takže jsme na trati mohli při předjíždění prohodit pár slov. Kdybych nikoho neznal, přece jen by těch čtyřicet okruhů bylo náročnějších.
Jaké máš plány a cíle na letošní zimu?
Do Vasáku bych chtěl objet co nejvíc závodů Visma Ski Classics. Rád bych se soustředil i na sprinty, které mi loni párkrát vyšly. A pak se uvidí i podle práce, jak bude sezona pokračovat.
Žiješ a trénuješ v Mnichově. Jaké tam máš podmínky pro přípravu?
Nejdřív jsem si myslel, že to nebude příliš dobré, ale dá se to. Kolem Mnichova je hodně stezek na kolo a kolce, bohužel je to ale všechno placka. Do Garmische je to naštěstí jen hodina jízdy a tam už jsou krásné výběhy. Tratě na kolce jsou i v Seefeldu. Před zimou se snažím absolvovat kempy na Dachsteinu nebo v Davosu. A když začnou v prosinci závody, tak o víkendu závodím, pak jedu v týdnu jednou na sníh do Seefeldu a ve druhé půlce týdne už zase odjíždím na závody, takže můžu lyžovat tam.
