Na MS se k reprezentaci přidal Lukáš Bauer. První den? Lehký trénink a procházka po tratích
Mistrovství světa ve švédském Falunu se přehouplo do své druhé poloviny a zatímco někteří závodníci už mají “odpracováno“, jiní se na svůj vrchol teprve připravují. K takovým patří i běžec na lyžích Lukáš Bauer, který se koncentruje především na závěrečnou padesátku. Do hotelu v Borlänge, kde bydlí celá česká výprava, se přistěhoval v pondělí. Za dvy dny ho čeká rozehřívací závod na 15 km volnou technikou.
Jaký byl první trénink?
Šel jsem se spíš projít, protože závodím až za dva dny a důležitý trénink je den před závodem. Dnes by mělo být volno, ale tratě se v určité části liší oproti tomu, co jsme tady jeli loni na finále nebo v předchozích ročnících Světového poháru. Tak jsem si je šel projít a zjistit, co mě tam čeká. Absolvoval jsem ty dva sedmi a půl kilometrové okruhy klasikou a víceméně chůzí, úplně piánko.
Po návratu do buněk jste říkal, že jste trochu bloudil.
Místy byl trošku problém s orientací, kudy trať vede, protože byly upraveny červená a modrá pětka na padesátku a ty okruhy, co se pojedou ve středu, jsou oficiálně nazvaný jako “modrá 7,5“. Tak jsem vyrazil, že bude někde odbočovat a kupodivu ve Švédsku mě dostali s tím, že modrá 7,5 jela po červený. Nikde nebyly cedulky, chvilkama jsem to hledal. Ale dneska to nebylo nic důležitého. Pobyt na čerstvém vzduchu, nádhera.
Co jste pak na tatích objevil?
Že přidané pasáže nejsou extrémně těžký co se týče sklonu kopců, ale jsou tahavý. Při bruslení se tam pojede nejčastěji jedna jedna, ano budou tam docházet síly, ale nejsou tam žádné stěny. A ten největší kopec nad stadionem kolem skokanského můstku je z těch sklonově nejtěžších, ale síly dojdou i na mírnějších pasážích.
Připravoval jste se teď týden v Langbergetu. Co jste tam ladil?
Týden od Östersundu byl zaměřený na pár rychlejších tréninků. Nic do úplného maxima, ale dobře jsem se zadýchal a tepově to bylo dobré. Svižné tréninky byly tři a mezitím úplně lehké lyžování, dvakrát jsem se byl proběhnout, posilovat. Preferoval jsem nepobývat tady ve Falunu s ostatními celou dobu, protože začínám až v polovině mistrovství a stejně bych tady neměl co dělat. Tréninky by se řešily podle toho, jak jsou otevřené tratě a ani dojíždění dvacet kilometrů od hotelu by nebylo optimální. Radši jsem se zašil v lese. Ale měl jsem společnost. Když se jelo finále sprintu, našla si mě dopingovka. Tak jsme koukali na sprint a u toho jsem absolvoval odběry. Bylo fajn, že si na mě ti chlapíci vzpomněli (smích).
V jaké pohodě jste do Falunu přijel?
Co se týče sportovní formy, tak platí, co jsem říkal před Östersundem. Cítím se na lyžích dobře, ta největší pozornost byla věnována klasice, stejně tak dnešní chůze. Před středou mě čeká jen jeden trénink bruslení. Na klasice se cítím dobře, bude záležet, jak se srovnám v tom úplně nejtěžším kopci. Na padesátce je červený okruh spíš lyžařský a modrý běžecký, tak tam si myslím, že bych se měl cítit dobře. Bude záležet, jak se vzbudím, jakou formu budu mít a co předvedou soupeři.
Co od sebe čekáte na středeční patnáctce?
První, co by mě velmi uspokojilo, kdybych se vyhnul pádu a pak co nejlepší výsledek. Jakmile by se mi podařilo dostat do desítky, tak spokojenost a jakékoli místo lepší by bylo super. Strašně rád bych vykřikoval, jak bych chtěl medaili a kdyby mi ji nabídli, tak si ji rád vezmu. Ale těch favoritů je tady hodně, na druhou stranu nejezdím špatně. Třeba sám sebe překvapím. Může to být patnácté, dvacáté místo, ale na bruslení jsem se nezaměřoval. Většinu energie jsem zaměřoval na padesátku. Ta je zrádná délkou, ale klasika mi sedí víc, byť historicky patnáctka je pro mě lepší.
Pády vás po Östersundu možná straší víc než dřív. Jaké jsou tady sjezdy?
Tady jsem měl loni při finále Světového poháru problémy ve dvou zatáčkách. Bude záležet na podmínkách. Pokud to prosolí, tak budou některá místa měkká a najednou přijde ledová plocha. Nahoře po mezičasu je u můstků sjezd po strašně dlouhým kopci, bude tma před očima, takže bude záležet, jak se tam zberchám. Ale nebojím se toho a doufám, že po pádu, co přišel v Östersundu po dvou, třech letech v závodu, mám na nějakou dobu vybráno.
Na tréninkovém dresu jsme u vás zvyklí vídat jméno, ale tentokrát tam máte číslo 100, které se vám prý nelíbí.
Nelíbí, já to chci mít se jménem (smích). Ale ruku na srdce, letos jsem nepředváděl skvělé výkony, byť to bylo zaviněné nemocí, ale na to se nikdo neptá. Prostě to tak bylo, vynechal jsem většinu závodů a přišel pád do dresů s číslem místo se jménem. Ty jsou pro nejlepších třicet, což mám v tuhle chvíli strašně daleko.
Text, foto: Šárka Sudová
Fotogalerie
