Nejkrásnější by bylo bodovat na domácím svěťáku, říká Sandra Schützová
V polovině srpna si uprostřed letního drilu odskočila na mistrovství světa na kolečkových lyžích do lotyšské Madony, odkud přivezla parádní bronz. Poté znovu nastoupila do rozjeté reprezentační přípravy a nyní už vyhlíží, až kolečkové lyže zase na delší čas vymění za ty klasické. „V zimě bych se chtěla častěji pohybovat na bodovaných příčkách Světového poháru, nejkrásnější by bylo bodovat na tom domácím v Novém Městě na Moravě,“ říká Sandra Schützová.
V jaké fázi přípravy se aktuálně nacházíš?
Aktuálně jsme dle mého v nejtěžší fázi přípravy. Těžké tréninky gradují a je jich stále více a více, do toho kombinace se zhoršujícím se počasím. Je pro organismus opravdu náročné. Nejdůležitější je udržet si zdraví.
Co všechno obnáší „suchá“ příprava běžců na lyžích a jak konkrétně vypadalo tvoje letošní léto?
Hlavní náplní je trénink na kolečkových lyžích, běh nebo běh s holemi a posilovna. V lyžování máme výhodu, že příprava je poměrně pestrá a můžeme dále využít třeba cyklistiku a plavání. Léto uteklo strašně rychle, odstartovali jsme ho prvním Světovým pohárem na kolečkových lyžích v Číně, po kterém následovalo čtrnáctidenní vysokohorské soustředění v Livignu. Pak jsem si užila týden doma a vyrazila na mistrovství světa na kolečkových lyžích v Madoně.
A na šampionátu jsi pak vybojovala bronz v závodu na 15 km volně. Jak moc si tohoto úspěchu považuješ?
Je to asi nejcennější medaile, kterou doposud mám. Přece jenom je to medaile z MS, ne sice z toho klasického zimního, ale z nejpodobnějšího tréninkového prostředku, tedy kolečkových lyžích. Navíc tam startovalo množství výborných závodnic jako například Ruska Natalia Něprjajevová, která si přivezla dvě medaile právě z letošního zimního mistrovství světa v Seefeldu a další cenný kov má z posledních olympijských her. Jsem ráda, že jsem se s nimi mohla postavit na start a poměřit síly.
Jak jsi spokojená s dalšími výkony a výsledky na MS?
Mile mě překvapil sprint na 200 metrů, protože s tím jsem v minulém roce bojovala asi nejvíce a letos jsem se v něm cítila mnohem jistější a silnější. Mrzelo mě, že na semifinále začalo pršet a já jsem bohužel neměla k dispozici nesmekavá kolečka, a tudíž nebyla šance postupu. I přesto jsem ale byla s výkonem spokojená. Klasika se mi moc nepovedla, to se mi od začátku jelo špatně, cítila jsem se unavená a bez energie. Vlastně bych řekla, že jsem celkově do Madony nepřijela v dobré formě a možná právě proto si té medaile tak cením. Navíc jsem ji vybojovala až ve finiši, kde jsem Italku Scardoniovou předjížděla po milimetrech. Ale já jsem tu medaili prostě chtěla. Jela jsem tam pro ni.
Bylo pro tebe MS uprostřed letní přípravy vítanou vložkou? Neustálá soustředění a tréninky alespoň na chvíli rozsekl zase závodní rytmus…
Rozhodně ano. Je důležité přes léto trénovat, ale jak se říká - závod je nejlepší trénink. Navíc je příjemné vidět kamarády, které přes zimu třeba nepotkávám.
Spousta závodníků kolečkové lyže příliš v oblibě nemá. Tobě ale očividně nevadí, je to tak?
Je to přesně tak, mám kolečkové lyže ráda. Někdo je nemá moc rád a raději jde třeba běhat. Já to mám právě naopak. Trápím se v běhu, takže radši trávím více času na kolečkových lyžích.
Úspěchy na kolcích jsi slavila už i v minulých letech. Čím to, že ti kolečkové lyže tak vyhovují?
Těžko říct, čemu to přisoudit. Mně vlastně kolečkové lyže vždycky bavily. Možná i právě proto jsme se v loňském roce rozhodli, že absolvuji kompletní Světový pohár na kolečkových lyžích. Nakonec jsem skončila celkově druhá, což byl, myslím, velký úspěch vzhledem k organizačním komplikacím hned v úvodu Světového poháru v Torsby. Trochu mě mrzí, že jsem se letos nemohla poprat o zisk velkého křišťálového globu, protože se mi polovina závodů křížila s reprezentačními soustředěními. V následující sezoně bych ale ráda absolvovala závody na kolečkových lyžích ve Skandinávii, ať už Blinkfestival nebo Toppidretsveku, a poměřila se se závodnicemi, které potkávám během zimy.
Jak náročný je pro tebe přechod z „koleček“ na sníh a lyže?
Vlastně pro mě ani není tak náročný přechod z koleček na lyže, jako dostat se do závodního módu. To mi přece jenom chvilku trvá a vlastně trvalo vždycky. Ale třeba to bude letos zase všechno jinak. (úsměv)
V čem se nejvíce liší způsob jízdy a technika na kolcích a na lyžích?
Největší rozdíl je v tom, že na kolečkových lyžích je ideální podmínka. Tvrdá podložka, 100% odraz na klasických lyžích oproti zimě, kde jsou variabilní podmínky, kterým se musíme neustále přizpůsobovat. Například u odrazu na klasických lyžích v zimě hraje velkou roli typ sněhu, máza lyží i aktuální výkonnost.
Stačila sis během léta vůbec odpočinout a vyrazit na nějakou dovolenou?
Po bronzovém návratu z mistrovství světa na kolcích jsme vyrazili s přítelem na aktivní dovolenou přes Ramsau, Planici až po Chorvatsko k moři. Hned druhý den jsem pak pokračovala s týmem na soustředění do Oberhofu a léto jsme zakončili v Novém Městě na Moravě, kde se konaly tři závody. Takže na takovou tu klasickou dovolenou jsem nevyrazila, tu si chystám na jaro, až budu mít po státnicích. Ale myslím, že odpočinout jsem si stihla.
Jsi se svou dosavadní přípravou spokojená? Na čem konkrétně jsi pracovala?
V současné době spokojená jsem, myslím si, že je to velká změna oproti loňsku, kdy jsem trénovala sice hodně, ale velkou část přípravy sama. Největší změna je v tom, že můžu trénovat ve skupině, což má spoustu výhod. Ne vždycky se cítíte dobře a skupina vás může motivovat, ale taky vám hodně ukázat. Každá z nás dominuje v něčem jiném a je dobré mít nastavené zrcadlo, aby na sobě člověk mohl neustále pracovat. Navíc, co je k nezaplacení, je zpětná vazba od trenéra ohledně techniky pomocí videozáznamu.
Máte za sebou už i soustředění v tunelu s umělým sněhem v Oberhofu. Jak ti tento trénink vyhovuje?
Soustředění v tunelu je hodně náročné psychicky. Tunel se skládá ze třech částí. Jedna je dlouhá cca 250 m, druhá cca 350 m a třetí 1110 m, ta se dá jezdit v obou směrech. Nicméně když projedete „okruh“ oběma směry za 7-8 minut a pak si uvědomíte, že máte trénink na 2 hodiny, tak je lepší nad tím snad ani radši nepřemýšlet. (smích) Já mám radši, když tréninky v tunelu mají nějakou náplň. Letos jsme soustředění v Oberhofu absolvovali dvakrát, přičemž na druhém jsme jeli i dva závody, takže to nakonec poměrně uteklo. Beru to jako nejsnadnější variantu lyžování na lyžích, když venku neleží závěje sněhu. Nevadí mi to.
Co s tělem dělá střídání teplot? Venku je léto, v tunelu zima a sníh. Na co si musíte dávat pozor a jak o sebe v těchto podmínkách pečujete?
Myslím, že jsou to takové základní věci, jako se převlékat po tréninku, případně tělo podpořit užíváním vitaminu C.
Počítám ale, že tunel se přírodnímu sněhu nevyrovná. Kdy se na něj poprvé před sezonou vydáte a jak se na to těšíš?
Lyžovat jedeme už v druhé polovině října do Livigna, kde se ale pravděpodobně přírodního sněhu také nedočkáme a budeme lyžovat na sněhu, který mají schovaný z loňské sezóny. Nicméně aspoň budeme lyžovat pod širým nebem. Ale na opravdový sníh se postavíme v Rovaniemi druhý týden v listopadu. Já jsem tímto finským městem ležícím na polárním kruhu pouze projížděla, takže jsem ráda, že poznám další nové místo. A doufám, že budeme mít čas navštívit vesnici Santy Clause. (úsměv)
Ještě před odjezdem na zahraniční soustředění čeká kompletní reprezentaci mistrovství republiky v Liberci. Co od jednotlivých závodů očekáváš?
Ve všech závodech samozřejmě budu chtít bojovat o nejvyšší příčky, nicméně nejvíce jsem zvědavá na výjezd na Ještěd. Ten se mi nikdy nejel dobře, tak vnitřně doufám, že by to letos konečně mohlo být trochu lepší. Největší očekávání ovšem mám od 10 kilometrů volně ve Vesci.
Jaké největší cíle vidíš před sebou pro nadcházející sezónu? Je jedním z nich i lednový Světový pohár v Novém Městě na Moravě?
Chtěla bych se nominovat na Tour de Ski, kde jsem loni získala svoje první body. Ale samozřejmě bych se chtěla pohybovat na bodovaných příčkách častěji a nejkrásnější by bylo bodovat právě na Světovém poháru doma v Novém Městě. Myslím si, že to má úplně jiné kouzlo, když se člověku povede závod právě před domácím publikem.
Kde vidíš svoje místo v rámci české ženské reprezentace?
Chci být dobrou univerzálkou, se kterou se dá počítat do všech závodů. Zmínila jsem už Tour de Ski, tam bych se ráda pokusila o slušný výsledek v závodě s hromadným startem. Jezdit finále sprintu, což by byl splněný sen, bohužel nevidím příliš reálně, ale mít stabilní výkonnost, pohybovat se okolo postupu a pak se o to zkoušet poprat, myslím, dosažitelné je. V rámci reprezentace se důležité mít dobrou tréninkovou skupinu a navzájem si pomáhat a posouvat se. Když budeme dobře spolupracovat, mohly bychom na sebe poukazovat i lepšími výsledky v týmových soutěžích.
