Padesátka běžců na MS je za dveřmi. Bude to extrémně těžký závod, myslí si české želízko v ohni Lukáš Bauer
Tři čeští běžci se objeví na startu závěrečného závodu letošního mistrovství světa ve Falunu. Do klasické padesátky se vydají Martin Jakš, Aleš Razým a Lukáš Bauer. A právě česká jednička Bauer pomýšlí nejvýš. Falunská padesátka je pro něj vrcholem sezóny a s velkou pravděpodobností i posledním startem na mistrovství světa v kariéře.
Co se ve vás odehrává den před závodem?
Tak samozřejmě, že ta nervozita, stejně jako před patnáctkou, se občas ozve. I tím, že jsem tu padesátku vypíchl jako hlavní závod, na který se od jara připravuju a ten den D přijde už zítra. Je to za dveřmi. Na druhou stranu vím, že v té přípravě jsem udělal, co šlo a že jsem připravený dobře. Uvidím, co předvedou ostatní a hlavně jak se s tím srovnám přímo na té samotné trati.
Jak těžká bude padesátka na falunských tratích?
Jsou tady hodně prudké kopce kolem toho skokanského můstku, ale v porovnání s Val di Fiemme nebo Holmenkollenem není jejich četnost tak velká. Je tu i spousta takových těch lyžařských pasáží, které mi dřív vždycky seděly a věřím tomu, že mi sedí pořád. Samozřejmě je tu spousta závodníků, kteří jsou tady na těch klouzavých pasážích extrémně dobří, ale i pro mě je určitě lepší, že těch běžeckých kopců tady není tolik. Na druhou stranu, pokud se najednou změní počasí, tak i ty mírné kopce mohou být velkým problémem. Myslím, že když rupnete právě na těch mírnějších, tak tam naberete mnohem větší ztrátu než v těch prudkých, kde v nejhorším můžete běžet stromečkem. Každý závod je těžký, tenhle bude extrémně těžký, rozdělují se tady mistrovské medaile a o to víc se na to každý zaměřuje a bude se na to upínat.
Pomýšlíte na zítřejší závod jako na svůj vůbec poslední start na mistrovství světa?
Takhle se na to nekoukám, že bych si říkal, že zítra jdu do posledního závodu na mistrovství světa. Ale je to na mistrovství světa jednoznačně můj poslední závod, to je pravda.
Během sólopřípravy v Langbergetu jste si prý cvičnou padesátku objel.
Největším problémem letošní sezóny vzhledem k mistrovství světa bylo to, že jsem byl dvakrát nemocný, čímž se výrazně měnil nejen tréninkový, ale i závodní plán. Přišel jsem tak o ty hlavní cíle víc se zaměřit na padesátku i těmi dlouhými závody jako je Jizerská 50 nebo Marcialonga. Takže pak přišel v potaz na poslední možnou chvíli, kdy se to ještě dalo stihnout, absolvovat nějaký trénink, kde bych se pokusil jet ve skoro závodním tempu takhle dlouho. Měl jsem určený limit dvě hodiny a nakonec jsem jel rychle trošku dýl, ujel jsem za tu dobu asi pětačtyřicet kilometrů.
Ukázalo vám to něco směrem k padesátce na šampionátu?
Nemyslím si, že by mi to něco řeklo, ale ty dvě hodiny jsou dlouhé, takže si to aspoň vyzkoušíte. Na druhou stranu, třeba loni jsem měl obrovskou výhodu v tom, že jsem do padesátky na Holmenkollenu šel po Vasáku a to jsem si říkal: To je dobrý, to je krátký, to jsou jenom dvě hodiny. Takže teď bych se rád znovu překlopil do toho pocitu, že jsou to jenom dvě hodiny. Ono je spíš potřeba dobře se tam pohybovat v tom pelotonu, sám se nikam moc nervat a spíš reagovat na ty útoky těch ostatních, určitě aspoň v té první půlce.
Zkoušel jste si při tréninkovém závodě v Langbergetu i výměnu lyží?
Ale jo, vyměnil jsem si i lyže, to byl nápad Vítka (osobní servisman Zahula). Spíš šlo o to, že během těch dvou hodin se ten vosk trochu ojíždí, tak aby ta podmínka byla zase o trochu bližší tomu závodu. I tady máme povolené dvě výměny lyží. Počítám s tím, že i s ohledem na ty mokré podmínky a sníh, který je hodně špinavý, bude potřeba obě ty výměny využít.
Text, foto: Šárka Sudová
