Představujeme reprezentanty: Kateřina Razýmová
Kdyby nezávodila, mohla by se živit pečením chleba nebo třeba koláčů. Také proto by si v budoucnu ráda otevřela vlastní kavárnu. "Čím těžší recept, tím větší výzva," říká s úsměvem Kateřina Razýmová v dalším díle seriálu Představujeme české reprezentanty. Co dalšího o sobě prozradila?
K běžeckému lyžování ses dostala netradičně ‚pozdě‘ a během pár let se propracovala do světové špičky. Vnímáš právě to jako svou výhodu?
Asi záleží na tom, z které stránky na to člověk pohlíží. Z pohledu techniky, materiálu, zkušeností atd. lze říci, že to výhoda není. Relativně dlouhou dobu trvá, než se člověk naučí to, co ostatní měli zažité od mala, než „nasbírá“ dostatečné množství konkurenceschopných lyží na různé sněhy, než si vyzkouší, jaké to je třeba přepálit závody.
Naopak z pohledu motivace to lze za výhodu považovat. V podstatě od začátku svého lyžařského bytí jsem měla tu výhodu, že jsem neustále získávala nové dovednosti, postupně se zlepšovala. To je neuvěřitelný motor.
Jaký byl tvůj nejlepší výsledek za uplynulou sezonu, a kterého výsledku si nejvíce ceníš?
Tady je odpověď jednoduchá. Nejlepší výsledek jsem dosáhla na světovém poháru ve finském Kuusamu, kde jsem skončila na 10 km klasicky s intervalovým startem na 5. místě.
Bohužel jsem tuto disciplínu jela v loňské sezóně jenom jednou.
Nejvíc si cením 7. místa ze světového poháru v Davosu, kde se jede v relativně vysoké nadmořské výšce trať 10 km skatem, která není zrovna mojí nejoblíbenější. Navíc jsem tam odjížděla až v podstatě „na start“, tedy den před. Přijeli jsme večer, jen jsem se rychle rozjela, kluci mi vytestovali lyže a ráno jsem šla na start. Po návratu z Kuusama, kde jsem byla 5. jsem měla jeden víkend závodní pauzu, která dávala mé psychice slušně zabrat. Nejsem zrovna člověk, který má přehršel sebevědomí, a tak se v mé hlavě za těch 14 dní odehrálo asi 50 katastrofických scénářů, počínaly tím, že závody v Kuusamu byly náhoda, že už jsem určitě ztratila formu, že jsem určitě měla lepší lyže než ostatní, proto se to povedlo a tak... Hlava je občas nejtěžší soupeř a tady se mi jí zrovna podařilo porazit, proto si toho výsledku cením.
V loňském roce si svůj úspěch připisovala i stavbě domu, na které ses podílela? Už máte postaveno?
„Bohužel“ jo. Tak snad to nebylo jenom tou stavbou domu.
Jaký je tvůj (ne)oblíbený trénink?
Asi vyloženě oblíbený trénink nemám. Záleží na počasí, fyzickém i psychickém rozpoložení, lyžích, máze, prostředí, kolektivu atd. Když se všechno sejde, je i sebetěžší trénink super.
Když se to naopak nesejde, může být i hodinový klus peklo. Asi nejmíň mám ráda tréninky sprintů, což je daný tím, že mi to nejde.
Jaký typ závodu máš nejraději?
Nejraději závodím intervalově klasicky. Mám pocit, že v tom závodě můžu prodat všechno, co mám na trénováno. Od začátku do konce si můžu jet vlastní tempo a záleží jenom na tom, na co mám. Klasická technika mi asi víc připomíná běh, ve kterém jsem jako dorostenka/juniorka závodila, takže mi jde asi snáz.
Jak probíhá tvá letní příprava?
Příprava probíhá tak nějak standardně jako každý rok. Letní příprava je dost pestrá, zahrnuje kolečkové lyže, běh, imitace, kolo, plavání, posilovnu, hry atd. Je tedy dost variabilní, a to mi vyhovuje, protože většinou může unavená část těla zrelaxovat při jiném pohybu.
Koronavir neměl na moji přípravu víceméně žádný dopad. Tím, že jsme individuální venkovní sport, dalo se sportovat téměř neomezeně. Ze začátku jsme nechodili trénovat se skupinou lyžařů ze Sport Clubu Plzeň, protože to se nesmělo. Přípravu jsme také začali o asi 15 dní dříve, protože konec loňské sezóny přišel nečekaně brzy.
Na co se v tréninku soustředíš?
Snažím se soustředit na techniku, i když je mi jasný, že by Lászlo trošku protestoval. Vlastně by se tedy dalo říct, že se soustředím na to, abych nebyla nepříjemná, když se Lászlo soustředí na moji techniku a snaží se mi říkat své připomínky. Nutno podotknout, že mi to moc nejde.
Řídíš se nějakými speciálními dietními doporučeními?
Snažím se, aby moje strava byla vyvážená. Nejsem zastáncem žádného z výživových směrů. Doma jsme od mala jedli tak nějak všechno. Od omáček až po saláty, sladké, slané. Všechno, ale všeho s mírou. Nevyhýbám se ničemu.
Co se sportovní výživy týče, tam musím říct, že máme štěstí, že jsme navázali spolupráci s firmou Sponser. Nikdy jsem třeba nepila regenerační nápoje, protože mi nechutnaly. To se hodně změnilo s příchodem této značky, jejichž produkty zrovna mně dost sedí. Takže za sebe můžu doporučit, pokud má někdo podobně mlsnej jazýček, aby to minimálně vyzkoušel.
Ve volném čase ráda pečeš chleba, jaký je tvůj oblíbený recept?
Jo, to už se asi obecně ví. Ráda peču nejenom chleby, ale i dorty, koláče, skladké, slané,… tak nějak všechno. Vlastně celé vaření je můj obrovský koníček a umím tím strávit klidně celý den. Čím těžší recept, tím větší výzva. Samozřejmě ne vždycky se všechno povede, ale že by něco vyloženě letělo do koše, nemůžu říct. Lászlo je naštěstí nenáročný, když už jí, sní všechno! (smích)
Co se chleba týče, tam je těžký říct konkrétní recept. Kvasové chleby, které peču, jsou specifické tím, že se do nich místo droždí přidává právě pšeničný/žitný kvas, což je v podstatě živý organismus. Každý pekař má svůj, o ten se stará a učí se s ním pracovat. Nicméně kdyby někdo chtěl, ráda ho to naučím. Ale bacha, je to silně návykové.
Koho ráda sleduješ na sociálních sítích a proč?
Sleduju tak nějak všechny a nikoho. Ze sportovního světa sleduju hodně lyžařů, atletů i cyklistů. Je to pro mě občas motivující, občas k zamyšlení, občas se skvěle pobavím. Je pěkné, že prostřednictvím sociálních sítí můžu vidět své soupeřky/vrstevníky sportovce i mimo závodní trať. Mimo sport jsou to zejména food blogeři, kuchaři a další podobná stvoření.
Čemu by ses chtěla věnovat po lyžařské kariéře?
V ideálním životě bych si po skončení „lyžařského života“ založila rodinu. Pak bych si otevřela kavárnu s pekárnou, do které by chodila spousta pohodových lidí a já bych připravovala kávu a celé dny pekla!
