Razýmová tráví léto soustředěním a relaxuje u vaření: I v pečení je adrenalin
Tohle je trochu jiný rozhovor, než jaké jste zvyklí na webu czech-ski.com číst. S Kateřinou Razýmovou jsme si totiž povídali o tom, jak trávila dovolenou, proč miluje pečení a jak poznamenala její život koronavirová epidemie.
V loňské sezoně překonala své dosavadní maximum, když obsadila v Ruce v závodě na 10 km klasicky páté místo. Cíl do letošní sezony má jasný: překonat i to! “Každý rok mám za cíl zlepšit si výsledky z toho předchozího. Letos to bude trošku těžší,” směje se. Jak tráví léto a u čeho si nejraději krátí volný čas?
Prozradíte, jak trávíte letošní léto?
Léto trávím jako každý rok, takže víceméně tréninkově. To je vlastně asi tak nějak všechno. (směje se)
Teď už máte zase soustředění, ale zvládla jste nějakou dovolenou, nebo se vše od začátku točí opravdu jen kolem tréninku?
Manžel trénuje dorostence od nás z oddílu, takže jsme místo dovolené byli na soustředění s nimi. Času kolem pak už moc nezbývá. Ale mně to baví. Když jsem s nimi dohromady, beru to jako takový odpočinek, takže se to jako volno brát určitě dá.
Letošní rok byl narušen koronavirovou pandemií. Vy jste byla v pořádku?
Jo, já jsem žádné potíže neměla a musím říct, že mě to ani nijak zvlášť neovlivnilo. Měli jsme víceméně po sezoně, zrušilo se tedy pár závodů, což příjemné nebylo, ale co se běžného života týče, bylo vše v pohodě.
Jak jste karanténu trávila?
Prací kolem baráku, odpočinkem a nějakým tím normálním sportováním. Tyhle věci bych asi dělala běžně. Co akorát odpadlo, byly nějaké akce s přáteli a stýkání se s rodinou. Na to se muselo chvilku počkat, ale jinak to nemělo žádný zásadní vliv.
Jak jste se udržovala ve formě?
My společně trávíme hodně času třeba během, na jaře a v létě i kolečkovými lyžemi. To se dalo dělat v podstatě celou dobu. Tím, že jsem profesionální sportovec, jsem měla i oficiálně umožněno takto sport provozovat, takže to bylo v pohodě.
V jaké formě momentálně jste? Není horší, než by byla nebýt karantény?
Karanténa na to podle mě neměla žádný vliv. Jaká ta forma je, je otázka, to člověk asi zatím nezjistí. (směje se)
.jpg)
Chyběl vám sport, nebo jste si volno užila?
Kdyby se ta sezona dojela, bylo by to příjemnější. Člověk by se za ní mohl ohlížet jako za kompletní. Takže tím to trochu ovlivněné bylo. Navíc jsme se nemohli stýkat s kamarády, se kterými jsme chtěli sezonu oslavit, tohle bylo trochu horší. Na volno se člověk vždycky těší, a když už konečně přijde, těší se zase na sport. Je to takový začarovaný kruh.
Za chvíli začíná nová sezona. Už jste přemýšlela nad cíli, kterých byste chtěla v tomto ročníku dosáhnout?
Já vždycky říkám, že cílem je zlepšit si výsledky, které jsem měla do teď. Tuším, že letos to bude trošku těžší než v těch předchozích letech, ale doufám, že na to dokážu nějak navázat a zvládnout to.
Když trochu odbočím od sportu, vy jste prý vášnivá pekařka. Jak jste k tomu přišla?
Já obecně ráda vařím, nejen peču. To pečení se na to už asi nějak navázalo, protože já hodně peču třeba chleby z kvásku, což je takový živý organismus. Baví mě na tom nejvíc, že je to taková alchymie. Není to jako když člověk peče z kvasnic, kdy je výsledek pořád víceméně podobný. O ten kvásek se člověk musí starat. Je tam trošku adrenalinu, jako u sportu, a to mě na tom myslím baví nejvíc.
Vaříte a pečete denně?
Vzhledem k tomu, že s manželem žijeme sami ve dvou, tak denně ne, protože by to neměl kdo jíst. Jakmile je ale nějaká příležitost, třeba narozeniny nebo se jde na nějakou akci, mám vždycky radost, že budu moct něco dělat. (směje se)
Prý vaši týmoví parťáci už kolikrát nechtějí jíst nic jiného.
No to úplně nevím. (směje se) Letos jsme sezonu v rámci reprezentace pojali tak, že si sami vaříme. Když jsem přítomná, vždy se toho ráda ujmu, protože je to pro mě dobrý způsob trávení volného času, relaxuji u toho.
Pro kolik lidí tam takhle vaříte?
Je nás tam šest sedm, ale není to tak, že bych vařila jen já, zapojuje se spousta ostatních. Když se ale třeba někomu zrovna nechce, nijak zvlášť mi to nevadí.
Jak moc řešíte zdravou stravu?
Asi míň, než si spousta lidí myslí. Sportovci se obecně stravují zdravěji. Ono, když si člověk skočí na burger s hranolky, moc dobře se mu pak netrénuje. Zároveň si myslím, že nemusíme nějak extra dbát na to, abychom měli přesně daný počet kalorií, protože máme obrovský výdej. Spíš jíme přirozeně a tak, jak máme hlad.
Nebojí se trenér, že díky vašim dobrotám jeho svěřenkyně přiberou?
To určitě ne. Máme to, jak chceme, protože jsme všechny cílevědomé.
Text: Tereza Janovská, Lidovky.cz
