Servisman Pešina: Svého času jsme předběhli svět
Stálice! Tak se dá nazvat týmová pozice servismana běžců na lyžích Jana Pešiny. Zažil legendární zlatou éru běžeckého lyžování. Nyní vstupuje do pětadvacáté sezóny u české reprezentace a říká: „Čeká nás nová etapa a bude to určitě zajímavé.“
U reprezentace běžců na lyžích působíte dlouhých pětadvacet roků. Vnímáte v průběhu let nějaké rozdíly mezi generacemi závodníků?
Hlavně se změnila doba. Základna závodníků se nám nezmenšila o tolik, spíš ta kvalita a ti top závodníci. Teď nemůžeme říct, že tu máme nějakého Bauera nebo Neumannovou. Nikoho takového tu nevidím. Máme tady Martina Jakše, u kterého si myslím, že když se mu vše sejde a bude především zdravý, tak je v jeho silách, aby jel do deseti. Momentálně to bude o práci u mladších ročníků, aby se z nich podařilo něco vykřesat a reprezentace byla silnější.
Na jaký tým servismanů nebo éru závodníků nejraději vzpomínáte?
Určitě jsem měl velké štěstí, že jsem byl v jednom z nejúspěšnějších období českého lyžování. Když jsem začínal, tak na konci své kariéry byli závodníci jako Pavel Benc, Václav Korunka, Luboš Buchta nebo Radim Nyč a naopak začínala éra Kateřiny Neumannové a posléze Lukáše Bauera, Martina Koukala či Jiřího Magála. Z velkých akcí se nám dařilo vozit medaile. Když se dařilo a byly dobré výsledky, nadšením se eliminovala únava a člověka ta práce hrozně bavila a motivovala ho do dalších závodů. Hodné těžké byly závody Tour de Ski, kdy se nesmí udělat za těch 10 dní žádná chyba a Lukáš to dvakrát vyhrál a jednou byl třetí. Do toho úžasné úspěchy Katky… Byly to opravdu roky, kdy jsme ukazovali, že závodníci, servis, trenéři a lékaři tvořili ohromně silný tým, který měl výsledky. Na tu dobu jsme servisem dohnali svět, troufnu si říct, že i lehce předběhli.
Čím konkrétně?
Především tím, že jsme jako jedni z prvních začali do testování zapojovat trenéry. Dnes už je to běžné. Vít Fousek dělal klasiku, já bruslení a dobře jsme si v tom dokázali vyhovět. Hlavně jsme se jeden na druhého mohli stoprocentně spolehnout. Fous pak odešel do Polska. Poté se ještě na krátký čas vrátil, ale už chtěl být doma.
Z původního týmu servismanů jste zůstal jako poslední?
Za posledních 5 let nezbyl nikdo, kromě mě. Ke konci s námi jezdil Vítek Zahula, který nedávno odešel do Švýcarska. Ta kostra se postupem času rozpadala. Teď nás čeká nová etapa a bude to určitě zajímavý.
Zmínil jste, že nedávno odešel Vítek Zahula. Bylo těžké za něj najít náhradu nebo je lidí v tomto oboru dostatek?
Každý je nahraditelný. Někdo hůře, někdo lépe a zrovna za Vítka tady ta adekvátní náhrada není. Ne že by ti kluci neuměli pracovat, ale neznají tolik vosky a kombinace a bude jim chvíli trvat, než se do toho dostanou. Ale podle toho, jak se mnou pracovali v létě, věřím, že se za rok, dva, pokud to opravdu budou chtít dělat, na nějakou úroveň dostanou. Dá se to naučit. Hlavně si s tím vším nedělat velkou hlavu a používat selský rozum.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Začíná ráno a odvíjí se podle toho, v kolik je start. Do buňky jako tým servismanů chodíme čtyři až pět hodin před začátkem závodu. Projdeme si trať, změříme teplotu a řekneme si, jestli se oproti předchozím dnům něco změnilo ohledně vlhkosti, teploty sněhu a podobně. Jinak vždy vycházíme z testů, které probíhají několik dnů před závodem. V buňce máme z předešlého dne připravené testové lyže. Jedna sada lyží je na skluzové vosky, na kterých testujeme parafíny, prášky, urychlovače a zvlášť máme ještě lyže na struktury. Druhá sada slouží k testování klasiky na odrazové vosky. Pokud je závod klasickou technikou, servis se rozdělí na dva týmy. První tým se stará o skluzové věci a druhý o stoupací vosky. Druhá parta testuje klasiku do poslední chvíle před startem, abychom měli zaručené, že to je co nejblíže dané podmínce a bude to stoupat.
Co Vás na práci servismana baví nejvíc?
Velké napětí a adrenalin. Neustále vznikají lehké stresové situace, kdy se nestíhá nebo se mění počasí. Není to jednotvárná práce. Člověk se neustále stěhuje z jednoho místa na druhé, všude jsou jiné podmínky, a to je na tom to zajímavé. Třeba na Tour de Ski, když se opravdu o něco jede, tak ten adrenalin, napětí a nervozita pracují hodně.
Nejen u závodníků, ale také u servismanů je to tedy hodně o hlavě?
Ano, je to zátěž hlavně na psychiku. Trefit perfektní mázu k daným podmínkám je vždycky trochu loterie. Za tu sezónu se stane všem, že udělají chybu, dá se udělat velmi jednoduše. Třeba se na poslední chvíli změní počasí, musí se zariskovat, a ne vždy to musí vyjít.
Dokážete při pohledu od trati rozeznat, jestli závodník promazal nebo mu došly síly?
Jsou dvě varianty. Buď je vidět, že závodník smeká a prostě mu to nejede nebo ta druhá, kdy mu dojde. V ten moment se změní jeho postavení jak ve stoupání, tak ve sjezdu. Každý závodník si to musí vyhodnotit sám. V tomhle vím, že se mohu spolehnout na Martina Jakše. S ním jsem v tomhle nikdy neměl problém a myslím, že to vždy dokázal zhodnotit tak, jak jsem to viděl i já. Někdy jsem dokonce řekl, že to nebylo úplně optimální a on mi odpověděl: „Hele, jel jsem se všema stejně, nevidím v tom problém.“
Liší se struktura sněhu na různých místech?
Sníh není nikde stejný. Ve Skandinávii je jiný než ve střední Evropě. Podobně jako to máte se sněhem umělým, pokaždé je z jiné vody. V italském Val di Fiemme stříkají z křišťálově modré vody a sníh je tak naprosto jemný. V Novém Městě na Moravě berou vodu z rybníku a potoků a sníh tak po pár dnech přestává být jemný a je naopak krystalický, hrubozrnný.
Pracujete hlavně během zimy, co děláte v létě?
V létě je času mnohem více. Pozvolna probíhá výběr lyží a objednávky servisního materiálu na doplnění. Firmy v průběhu prázdnin vyrábějí lyže a vždy nám dají echo, když pro nás mají něco nového. My do těch firem dojedeme, vybereme lyže a většinou přejíždíme do tunelu, abychom je vytestovali. To, co se nám líbí, si necháme, a zbytek vrátíme. Už přes léto se tak dá na lyžích pracovat.
Jak vycházíte se servisními týmy ze zahraničí?
V žádném případě si nepomáháme, každý si jede na svém písečku. Probíhá pouze komunikace s firmami a s výrobci vosků. Ti si dělají vlastní testy a pak zjišťují, co vyšlo jednotlivým týmům a na co nakonec v závodě jely. Jsou ale natolik solidní, že ačkoliv ví, co který tým mazal, nechají si to pro sebe.
Má i v mazání běžek každý své know-how?
Je to tak, každý má to své. Jsem zvědavý, jak teď odešel Vítek Zahula ke Švýcarům, co bude na jejich systém říkat. Pár roků jezdil s námi a bude moct porovnat, jak odlišně jednotlivé týmy fungují.
Může vám to vůbec povědět?
Určitě nám nebude moct říkat, co mažou, ale i kdybych to věděl, tak se člověk musí spolehnout jen na své testování. Oni můžou udělat chybu stejně jako my. Jde spíš o nějaký systém, jakým způsobem fungují.
Vyvíjelo se v průběhu let složení přípravků?
To se změnilo rapidně. Když jsem nastupoval, na trhu bylo nějakých šest firem a možná osm až deset prášků na světě. Teď jich má každá firma třeba třináct. Změnily se nejen prášky, ale i parafíny, struktury, servis… Jediné, co víceméně zůstalo, jsou stoupací vosky. Samozřejmě i u nich došlo k menším změnám z důvodu zákazu některých látek. Změnilo se tedy složení. Něco podobného se teď děje okolo fluoru.
Prý se má zakázat kvůli špatnému vlivu na životní prostředí?
Už se o tom mluví dva roky a probíralo se to i v Evropském Parlamentu. Zatím z toho ale není žádný výstup. Lyžování by to bezpochyby zasáhlo hlavně po stránce ekonomické.
Čím se fluor nahradí?
Ten fluor tam asi stále bude, jen trochu jinak používaný. Bude to pravděpodobně forma nějaké příměsi.
Jakým způsobem by se kontrolovalo, že mají všichni namazáno podle normy?
Na Světových pohárech budou mít měřáky, ale jak to budou dělat na laufech, dětských a hobby závodech, to si neumím představit. Všechny oddíly mají vosků s fluorem spousty, firmy to mají navyráběné... Bude to muset jít postupně, určitě nebude možné, aby to zasáhlo naráz od nejvyššího lyžování až po to nejnižší. Zkuste si představit, že na laufech půjdou na start a budou kontrolovat desetitisíce lidí. Navíc přístroj, který bude zjišťovat složení toho, co na skluznici je, nebude zrovna nejlevnější.
Co by tento zákaz znamenal pro běžecké lyžování?
Pro firmy by to byla bezpochyby nová soutěž. Na prášky a urychlovače se jezdí furt, tak se všichni budou snažit vyvinout co nejlepší produkt. Každá firma má jiné složení svých výrobků. To lze poznat podle zažehlování, které provádíme v maskách, abychom byli trochu chránění. Ty smrady co z toho jdou, jsou různé. (smích)
Fotogalerie
