V plné síle a s novou motivací. Běžkyně na lyžích Petra Nováková je zpátky a se těší na letní dřinu
Do loňské sezóny vlítla jako tajfun a její jméno najednou skloňoval celý lyžařský svět. Obnovené zranění ramene a následná operace však jedenadvacetileté běžkyni na lyžích Petře Novákové vzaly v lednu vítr z plachet i šanci ukázat se v dalších závodech včetně mistrovství světa, na které se tolik těšila. Teď je konečně zpátky a věří, že bude ještě silnější.
„Zvládla jsem poslední zkoušku z fyzikální chemie, takže můžu teď školu na chvíli odložit. Budu mít aspoň čas si trochu odpočinout mezi tréninky a soustředěními,“ hlásila spokojeně studentka forenzní analýzy těsně po návratu z prvního reprezentačního soustředění na Božím Daru.
Takže cíl pohnout se školou, který jste si v zimě hned po operaci dala, je splněn?
Dá se říct, že jo, zvládla jsem všechno, co jsem chtěla. I když to bylo náročné, pořád jsem se těšila, až budu někde venku. Ale dopadlo to dobře a mám před sebou studijně volnější léto.
Jak se dařilo v rehabilitaci zraněného ramene?
Tak tomu jsem se věnovala opravdu hodně. Trávila jsem spoustu času u fyzioterapeuta Bróni Schreiera v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, na rehabilitace jsem docházela i na Stromovku. Věřím, že se rameno dalo do kupy. Pořád ještě na něj musím být opatrná a nesmím ho zanedbávat, aby už se s ním nic dalšího nestalo a já mohla teď v tréninku podávat co nejlepší výkony.
V lednu jste ještě v nemocnici prohlásila, že si chcete na konci zimy zalyžovat. Povedlo se?
To se samozřejmě nepovedlo (smích). Byla jsem pořád v Praze. I když jsme vlastně měli jedno focení, kdy jsem se projela asi dvě stě metrů, ale tam jsem tu hůl ani nepokládala na sníh (smích).
Teď už tedy trénujete naplno?
Snažím se to rameno co nejvíc zapojovat, ale pořád je ten pohyb takový opatrný a kontrolovaný. Zatím nedělám dynamické cviky, spíš se to snažím zastabilizovat, aby byl ten pohyb v zátěži správný.
Po zranění většinou přichází nějaký ten psychický blok. Nebojíte se do toho třeba na kolečkových lyžích pořádně opřít?
Spíš se bojím na silničce, abych to na to rameno někde nepoložila. Zvlášť, když jsou nějaké prudké zatáčky a mokrá silnice, tak jedu radši opatrněji, než dostat někde smyk. Na kolcích takový strach nemám, ale ještě jsem letos nesoupažovala, do toho se budu muset teprve dostat.
Nově jste do letní přípravy naskočila společně s mužskou reprezentací. Jak to zatím zvládáte?
Já jsem ráda, že můžu být s klukama, jsem na ně zvyklá už odmalička. Vždycky jsem byla jediná holka a měla někoho před sebou, na koho se můžu dotahovat. I ten kolektiv je pro mě lepší. A trénink? Nevadí mi s nimi trénovat.
Máte stejný, nebo upravený tréninkový plán?
Tréninky jsou nastavené na kluky a já buď jedu to samé, nebo si dám třeba o kolo míň. Většinou se ale snažím jít to stejné, protože si myslím, že moje tělo takové dávky pojmout zvládne. A taky vím, že dokážu říct, když už nemůžu a kdy už to stačí. Změna je hlavně v tom, že mám mnohem míň volna než třeba loni, což je pro mě taky dobře, protože člověk se musí naučit pracovat z únavy, jinak nemá smysl trénovat.
Co vás čeká v následujících týdnech?
Tak naštěstí ne ta škola. Na dovču se taky nechystám, protože myslím, že volno už jsem si vybrala v zimě a na jaře. Za týden nás čeká soustředění v Livignu, tam už se těším.
Těšíte se i na dřinu?
Těším a moc. Doufám, že už mě nebude nic omezovat. A hlavně, že už to pak v zimě dokážu všechno prodat. Na letošek jsem měla natrénováno a přišlo zranění, tak teď snad natrénuju ještě víc a celou zimu z toho konečně budu moct těžit.
ŠS
Fotogalerie
