Zápisky Sandry Schützové ze SP na kolečkových lyžích
Světový pohár na kolečkových lyžích byl zahájen ve švédském Torsby a pokračoval v lotyšské Madoně. Obou podniků se velmi úspěšně zúčastnila i česká závodnice Sandra Schützová, která v Torsby v úvodním prologu vybojovala 3. místo a v Madoně dvě stříbrná umístění na tratích 16,5 km volně s hromadným startem a 7,5 km klasicky intervalově. Prostřednictvím svých zápisků se svěřila, jaké peripetie ji doprovázely v průběhu jednotlivých závodů.
1. Etapa - Torsby (Švédsko)
Do švédského Torsby jsem vyrážela s velkým očekáváním. Cítila jsem se dobře připravená a těšila se na porovnání hlavně se švédskou reprezentantkou Linn Sömskar. Páteční prolog na 1,2 kilometru volně mě velmi překvapil, pořadatelé trať natáhli městem přes kostky, které zakryli slabým kobercem, na což u nás nejsme moc zvyklí. I přes škobrtnutí v techničtější pasáži trati jsem vybojovala 3. místo.
Dopoledne před pátečním závodem na 10 kilometrů volně s hromadným startem probíhalo hekticky. Pořadatelé nás poslali pozdějším autobusem, protože v prvním nebylo místo. Po dojezdu do prostor startu jsme okamžitě vyzvedli číslo, startovní listinu s časem 11:00 a odjela jsem se rozcvičovat. Při zpáteční jízdě mi někdo řekl, že je za dvě minuty start, což mi bylo divné, když bylo 10:43. Okamžitě jsem vytáhla telefon a tam tři zmeškané hovory. V tu chvíli jsem už tušila, že je něco špatně. Začal mi první závod – závod na start. Zanedlouho jsem potkala svoje soupeřky proti mě a cítila jen pocit zoufalství. „Co mám teď dělat?“. Nezbývalo, než dosprintovat na start vzít si čip a zahájit stíhací jízdu v mírném protivětru. I když jsem jela co to šlo, závod mě stál hodně sil. Můj čistý čas byl zhruba o dvě minuty horší než vítězky. Nepříjemný zážitek, ale obrovská zkušenost. Stálo mě to spoustu slz, nicméně odhodlání do dalšího závodu jsem neztrácela.
V neděli jsem na sedmikilometrový výjezd klasicky vystartovala se ztrátou 3:00 na vítězku. Okamžitě jsem vyrazila na stíhací jízdu. Předjížděla jsem jednu soupeřku za druhou a dojela do cíle na 7. místě. Po přičtení ztráty to stačilo na 13. místo v celkovém pořadí a na 6. místo dne. Ze Švédska jsem odjížděla zklamaná, ale jako závodnice psychicky silnější.
2. Etapa – Madona (Lotyšsko)
Páteční sprint na 200 m volně se odehrával v odpoledních hodinách ve velkém teple a na vlastních rychlých kolečkách. V kvalifikaci jsem zajela osmý čas a nastoupila do prvního čtvrtfinále s nejrychlejší závodnicí z Itálie Lisou Bolzan a s devátou závodnicí z kvalifikace Slovenkou Barborou Klementovou. Šestnáctá závodnice do rozjížděk nenastoupila, a tak jsme odstartovaly pouze ve třech. Báře na startu uklouzla lyže a bylo rozhodnuto - s Lisou postupujeme. V semifinále jsme startovaly se dvěma děvčaty z Ruska. U těchto sprintů zpravidla rozhoduje start a prvních deset metrů, kde jsem cítila největší slabinu. Odstartovala jsem nejpomaleji a centimetr po centimetru dojížděla ztrátu a ve fotofiniši nakonec vybojovala postup. Ve finále jsem se soustředila na start, ale bohužel byl asi nejpomalejší ze všech jízd. Skončila jsem na nepopulárním čtvrtém bramborovém místě jen o půlku lyže.
V sobotu jsme vystartovaly hromadně na 16,5 kilometru volně. Mírně foukalo, a tak nebyl velký zájem o první pozici ve startovním poli. V prvním sjezdu jsem zjistila, že bude nejlepší do něj najíždět z první pozice, protože skřípání holí o zem a následné pokřikování děvčat nevěstilo nic dobrého. Závod se stupňoval. V posledním kole před závěrečným sjezdem jsem nastoupila. Soupeřkám jsem poodjela, ale těsně před cílovou rovinkou mě Alena Procházková s Jackline Locknerovou dojely a rozhodovalo se až v závěru, kde měla nejvíce sil Alena a já dojela druhá. Bylo skvělé být zpátky na stupních vítězů.
S ještě větším odhodláním jsem šla do nedělního závodu na 7,5 kilometru klasicky s intervalovým startem. Probíhal v místním sportovním areálu Smecerec Sils a tratě jsou zde velmi náročné. Vyrážela jsem třetí od konce. V 9:54 jsem závod odpálila a začala stahovat Švédku Julii Angelsiö startující třicet sekund přede mnou. Pak jsem se postupně dotáhla i na Alenu, se kterou jsme se oddělily od zbytku startovního pole. Do cíle jsem nejdřív dojela první s velkým náskokem, ale jen do té doby, než přijela Alena s o 6,8 sekundy rychlejším časem.
Z Arktidy na hranici Mexika na kolečkových lyžích
Byl to úžasný víkend, pořadatelé uspořádali i nádherné zahájení s doprovodným programem. Organizace byla senzační. Tratě vždy plně zabezpečené a uklizené čistícími automobily. V sobotu večer po vyhlášení proběhlo promítání dokumentu o místním borci Raimondu Dombrovskim a jeho epické cestě z Arktidy na hranici Mexika na kolečkových lyžích. Neuvěřitelných 4200 mil na kolečkových lyžích. Po skončení tohoto dokumentu sám Raimonds Dombrovskis přišel do sálu.
Účast na třetí etapě je zatím nejistá
Domů jsem si odvezla dvě stříbrné a jednu bramborovou medaili. Doufám, že se mi povedou sehnat finance, abych mohla odjet i na třetí část Světového poháru do ruského Khanty-Mansiysku na konci srpna. Na programu jsou tři závody volnou technikou na rychlých kolečkách. Sprint na 200 metrů, 12 kilometrů intervalově a 15 kilometrů hromaďák. Velké díky za fandění a podporu patří všem a především rodině a partnerovi, bez kterých bych se Světového poháru nemohla vůbec zúčastnit.
Fotogalerie
