Zápisky Sandry Schützové ze SP na kolečkových lyžích 3. část - finále
Do Itálie jsem se obzvlášť těšila, byla jsem tam již v loňském roce a mohla tak čerpat ze získaných zkušeností. V rámci posledního podniku Světového poháru na kolečkových lyžích byly na programu celkem čtyři závody - dva v Trentu a dva v Ziano di Fiemme. Ve středu jsem tréninkově absolvovala 17 kilometrový výjezd na vrchol Monte Bondone, kde se hned následující den startovalo.
Výjezd 2,5 kilometru klasicky na vrchol Monte Bondone
I přesto, že závod zahrnoval pouze závěrečné 2,5 kilometru dlouhé stoupání na vrchol, zakyselení svalů bylo značné. Navíc jsem se od poslední etapy v Rusku potýkala se zažívacími obtížemi a závod mi nesedl, jak bych si přála. O to víc jsem se pak radovala z bronzové medaile.
Sprint 165 metrů bruslením
Po prvním závodě jsem se snažila ušetřit co nejvíc sil do pátečního super sprintu na 165 metrů v centru města Trento. Doufala jsem, že bych konečně mohla prolomit medailové umístnění v této disciplíně. Kvalifikace se mi ale nepovedla a já skončila na 8. místě. V osmifinálové jízdě jsem startovala s kamarádkou Ruskou Varvarou Prokhorovou, kterou jsem s přehledem porazila. Nicméně postup do čtvrtfinále pro mě znamenal utkání s vítězkou kvalifikace Slovenkou Alenou Procházkovou. Alena letos brala medaile ve všech super sprintech světového poháru. Odstartovaly jsme sice stejně, Alena však byla v cíli o pár centimetrů dříve. Nakonec jsem skončila na 7. místě a Alena vybojovala stejně jako v loňském roce v tomto závodě vítězství. Ve večerních hodinách proběhlo na náměstí krásné slavnostní vyhlášení a předávání medailí.
10 kilometrů bruslení s hromadným startem
Vzhledem ke startu sobotního závodu v odpoledních hodinách jsme cestování z Trenta do Ziano di Fiemme nechali až na ráno. Dlouho jsme vymýšleli taktiku do závodu s hromadným startem, protože jsem se stále necítila optimálně a čekaly nás čtyři 2,24 kilometru dlouhé okruhy s jedním delším stoupáním a dojezdem mírně z kopce. Po organizačních problémech ve stylu „Torsby“, kdy se špatným startovním časem ve startovních listinách bojovaly pro změnu Švédky, se odstartovalo v kompletním složení. Hned v prvním kole za to vzala Švédka Jackline Lockner. Druhé, třetí a začátek čtvrtého kola zas udávaly tempo Rusky. Ve druhé polovině stoupání jsme nastoupily spolu se Slovenkou Alenou Procházkovou a do závěrečného sjezdu jsme vjížděly s malým náskokem na Italku Lisu Bolzan a Švédku Jackline Lockner. Po sjezdu Švédka odpadla a my zůstaly jen ve třech. Dlouhá cílová rovinka byla hra na nervy, kdo začne první spurtovat. Pro vítězství si dojela Italka, druhou příčku získala Slovenka a já opět brala bronz.
Výjezd 10 kilometrů klasicky na Alpe Cermis
Jako třešnička na dortu na nás čekal v posledním stíhacím závodě klasickou technikou výjezd na slavnou sjezdovku Alpe Cermis. V 9 hodin ráno odstartoval na stejném místě laufařský závod na 50 kilometrů se stejným cílem. Startovní listina na závěrečný nedělní stíhací závod celé minitour se skládala ze součtu časů tří předchozích závodů. V 9:04 jsme vyrazily se Slovenkou Procházkovou ve stejný moment s náskokem 25 sekund na Švédku Julii Angelsöö. A bylo to napínavé až do konce. Na Alenu jsem ztrácela hned od startu v soupaži, ale ve stoupání jsem ji začala stahovat. I přesto Alena svůj náskok z roviny udržela. Bylo dobojováno.
Z nejistého začátku stříbrná medaile
Pořadatelé sečetli body, vyhlásili celkové pořadí a FIS světový pohár na kolečkových lyžích byl minulostí. Jsem šťastná za celkovou stříbrnou medaili, protože jsem po nepovedeném podniku v Torsby nevěděla, zda vůbec celý světový pohár odjedu. Velká gratulace patří Aleně za obhajobu žlutého trikotu z loňské sezóny a třetí Švédce Jackline Lockner. Díky těmto závodům jsem potkala spoustu skvělých lidí a získala nespočet nových zkušeností. Na závěr bych chtěla všem moc poděkovat za podporu a fandění a doufám, že popularita kolečkových lyžích bude i nadále stoupat.
