Akrobatická lyžařka Nikola Sudová zajela nejlepší výsledek od začátku roku 2013. V Calgary skončila pátá
Téměř dva roky uplynuly od doby, kdy se boulařka Nikola Sudová ve Světovém poháru naposledy vtěsnala do pětice nejlepších. Dvaadvacet měsíců od druhého místa v japonském Inawashiru slaví tento úspěch znovu. V prvním Světovém poháru roku 2015 v kanadském Calgary skončila pátá. Vyhrála suverénka Kearnyová. Mezi muži slavil triumf Kingsbury.
Ucházející formu, se kterou vlétla do nového roku, ukázala česká závodnice už pátým místem v kvalifikaci. V prvním finále pro šestnáctku nejlepších si ještě o příčku polepšila a s přehledem postoupila do superfinále pro elitní šestici. V něm porazila “pouze“ Australanku Coxovou, přesto má důvod k radosti. „Já jsem spokojená. Mně se tady skvěle trénovalo, měla jsem radost, že se mi zase jezdí dobře,“ jásala Sudová po svém nejúspěšnějším představení letošní sezóny.
Nikolo, odhodlala jste se v Calgary zařadit mimořádně obtížný prvek D-spin?
V tréninku jsme ho zkusili na horním můstku a rozhodli se, že ho zařadíme i do závodu, pokud postoupím do superfinále. Tam jsem ho zvládla. Samozřejmě Radek (trenér Herot) říkal, že umím lepší. Byl tam malý kros, nebylo to úplně ono, chtělo to všechno udělat trochu rychleji, ale skočila jsem ho a odjela. Takže jsem určitě spokojená. Dá se na tom zase stavět a pokračovat dál.
Která ze závodních jízd se vám povedla nejvíc?
Ty jo, to nevim. Asi jsem se zlepšovala, ale v každé to bylo jiné. Ta kvalifikační nebyla špatná, ale tady je ráno mínus dvacet, na větru pětadvacet, rozhýbat nohy bylo docela umění. Takže kvalifikace byla opatrná. Finálová jízda byla asi nejlepší, povedl se mi horní skok. Ale v superfinálové se mi zase povedlo skočit D-spin a odjet z něj v normálním čase srovnatelném s ostatníma holkama. V každé jízdě bylo něco.
Máte z páté příčky radost?
My máme radost hlavně z toho, že jsme si zase trochu spravili náladu po tom Finsku. Doufám, že se tím průběžným pořadím prokoušu trochu výš a že už nebudu mít tak vysoké číslo. Teď nás čekají dva závody v americkém Deer Valley, tam se těším, i když je to relativně těžký kopec. Ale tady mě to bavilo a měla jsem z toho lyžování radost a to je důležitý.
Už jste zmínila třeskutý mráz, ve kterém jste závodili. Vy jste přitom v téhle zimě asi zatím nikde pořádně nepromrzla.
Je pravda, že když jsme ráno viděli tu teplotu, říkala jsem: To je pěkně blbý, to tam zmrznu. Ale naštěstí se to dalo. Dobrý bylo, že tu předešlé dva dny bylo docela hezky, ale teploty se držely pod nulou, takže se z toho nestal úplný led. Naopak napadlo přes noc i nějakých deset čísel sněhu. Ráno nejely lyže, protože přimrzaly, ale jinak to bylo fajn.
Jste nejstarší závodnicí startovního pole. Dobírají si vás?
Tak samozřejmě, že jsem to tady zaslechla. Když se čekalo na moje výsledky, komentátor si zmínky o mých dvaatřiceti neodpustil. Pak ještě byla hláška typu: Nikola na tomto kopci určitě nejede poprvé (smích). Dost lidí, co mi přišli gratulovat, říkalo, že na tak starou ženskou to není špatný (smích).
Teď vás čeká balení a přesun na letiště, brzy ráno míříte do dějiště dalšího Světového poháru – amerického Deer Valley. Čím vyplníte čas do dalších závodů?
Rozhodně nějakou regenerací, v Deer Valley je vždycky po ruce nějaká vířivka, tak se těším. Taky nám má přijet fyzioterapeutka, myslím, že si na mně Zuzka zase smlsne.
ŠS
