Kučerová se loučí s kariérou: Už teď se mi stýská. Chystá se věnovat trénování
Dlouholetá stálice českého skicrossu, dříve závodnice alpského lyžování i účastnice olympijských her nebo mistrovství světa dává svému milovanému sportu sbohem. „O konci jsem přemýšlela už dlouho,“ neskrývala Nikol Kučerová. Nyní se třiatřicetiletá dnes už bývalá závodnice chystá na dráhu trénování, kterou vymění za dráhu sněhovou, ve které vyjezdila za roky kariéry českému akrobatickému lyžování nesmazatelnou stopu.
Co tě vedlo k rozhodnutí ukončit kariéru? Bylo to spíše rozhodnutí posledních týdnů, nebo jsi konec plánovala už delší dobu?
Těch věcí a okolností bylo spoustu. O konci jsem logicky přemýšlela už dlouho, jen jsem několik sezón nevěděla, kdy přesně přijde. Pořád mě to bavilo a čekala jsem na nějaký impuls. Trochu jsem počítala, že by to po sezóně mohlo přijít, už vloni jsem se rozmýšlela, ale motivovalo mě mistrovství světa. Sezona ale byla bohužel strašná. Krátce před sezonou nás najednou opustili polští trenéři a servismani, se kterými jsme spolupracovali, materiál od nich taky nebyl v nejlepší kondici a my jsme to pak honili, jak se dalo. Udělala jsem maximum možného, ale stejně jsem z toho byla víc frustrovaná, než že by mě to těšilo. Neuměla jsem si představit, jak by se mohla pro mě situace změnit.
Důvodů tedy bylo více?
Abych mohla porážet holky, na které mám, což ukazují tréninky, tak bych musela mít minimálně podobné zázemí. Je to jedno s druhým. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju. Hodně se to ve mě na posledních závodech pralo, protože to lyžování jako takové mě strašně baví, ale tohle byly ty nejzávažnější důvody, proč skončit. A možná je to tak dobře, jednou to přijít muselo a zase končit zraněním taky není ten nejlepší způsob. Já jsem zdravá, a to je ve skicrossu dost velký úspěch. (směje se)
Na které výsledky nebo závody budeš nejvíce vzpomínat? Patří mezi ty nejlepší vzpomínky hlavně účast na olympijských hrách?
Co se výsledků týče, tak asi budu víc vzpomínat na mistrovství světa než olympijské hry. Ty mají pro mě z tohoto pohledu spíš hořko-sladkou příchuť. Ale asi celkově víc, než na výsledky, budu vzpomínat na výkony a zážitky, těch mám spoustu, pozitivních i negativních, ale všechny jsou silné a všechny mi něco daly. Taky budu hodně vzpomínat na lidi, které jsem během té doby potkala, ať už přímo ze skicrossu nebo třeba na cestách obecně. Už teď se mi stýská, ale zároveň doufám, že některé z nich v budoucnu ještě potkám. Je super jet na druhou stranu světa a mít komu napsat, ať jde na kafe.
Jak na tvůj záměr končit reagovalo nejbližší okolí? Byla snaha ti konec rozmluvit?
Reakce byly různé. Někteří lidé to tušili, některé to překvapilo. Hodně lidem v mém nejbližším okolí to bylo spíš líto, stejně jako mě. Nevím, jestli se dá říct, že mě někdo přemlouval. Spíš chtěli vědět, jestli jsem se rozmyslela dobře, protože je to škoda. Moji mamku to třeba mrzelo dost, protože se mnou byla na posledních závodech a líbilo se jí, jak jsem jezdila. Viděla, že na to pořád fyzicky mám.
Máš už promyšleno, co budeš dělat nyní po aktivní kariéře?
Promyšlené to mám, i když se všechno překotně mění. Vždy jsem se snažila mít vedle sportu i něco jiného. Teď si potřebuju dodělat studium sportovní diplomacie a učitelství a chci předávat své zkušenosti mladším. Současně jsem se nedávno stala předsedkyní Komise sportovců na Českém olympijském výboru a u nás v Benešově u Semil jsem v zastupitelstvu, takže se rozhodně nudit nebudu.
V létě se budeš coby trenérka věnovat i dětem na Kempu vítězů...
Práce s dětmi mě strašně baví. Na Kempu vítězů jsem byla už loni a bylo to super. A vždycky, když mám možnost dělat s dětmi, tak je to moc fajn. Dřív jsem nechtěla jít studovat učitelství právě proto, že mám k dětem dobrý vztah a nechtěla jsem si ho kazit. Ale stejně mě to dohnalo a posledních pár let si začínám uvědomovat, že by mě práce s nimi bavila. Dokonce i trenérství, kterému jsem se dřív strašně bránila. Loni jsem si udělala trojku trenéra a kvůli tomu nastoupila i na učitelství (dříve to bylo pedagogické minimum). Chtěla jsem vědět, nejen jak trénovat, ale taky jak s dětmi a mladými lidmi pracovat z pedagogického a psychologického hlediska a nenapáchat na nich víc škody než užitku. No a v rámci studia jsem měla praxi na gymplu a zjistila jsem, že i tam by mě to bavilo. Prostě odříkaného chleba největší krajíc. (směje se)
Je tohle jedna z potenciálních cest do budoucna, samotné trénování?
Ano, příští rok se hodlám věnovat trénování hlavně juniorů a pomáhat s pár dospělými. Chtěla jsem zůstat ve svém týmu a pomoci jim, ale tam se pro mě aktuálně bohužel nenašlo místo, takže půjdu předávat zkušenosti do zahraničí.
