Místo oslavy operace. Skicrossařka Kučerová má přetržené vazy v palci na ruce
Nejlepšího výsledku sezóny dosáhla ve finále Světového poháru ve francouzském La Plagne skicrossařka Nikol Kučerová. Sezónu uzavřela desátým místem. Výsledek mohl být ještě lepší nebýt zranění palce na pravé ruce, které si čtyřiadvacetiletá lyžařka přivodila minulý týden ve švédském Aare.
„Trochu jsem tušila, že to budou chtít řezat, ale že si mě tu rovnou nechají, s tím jsem nepočítala,“ vzkázala Nikol Kučerová z nemocnice ve Vysokém nad Jizerou, kam zavítala hned po návratu z Francie. „Ráno jsem šla na domluvenou kontrolu a jak se sundala sádra, tak mi ten palec tak komicky spadnul a pan doktor už mě rovnou posílal do přijímací kanceláře.“
Jak jste k tomu zranění přišla?
Minulý víkend v Aare před prvním ze dvou závodů. Já měla celý ten den takový otloukánkovský. Hodněkrát jsem spadla, v druhém tréninku právě takhle nešťastně. Nechala jsem se ošetřit přímo na trati, pak dojela trénink, pod prášky odjela závod a večer šla na rentgen. Tam řekli, že zlomené to není, ale že to budou asi vazy. Velkou sádru jsem odmítla, protože bych nemohla druhý den závodit, tak mi udělali jen takovou malou akorát do ruky.
A s tou jste odjela hned druhý den další závod?
Ten byl docela v pohodě, ale špatně se mi startovalo. V Čechách jsme se potom rozhodli ještě vydržet s tou malou sádrou na finále svěťáku do Francie, ale ty starty byly prostě špatné, vůbec jsem se nemohla dostat z brány. Ještě v Aare, kde se mi to stalo, jsem musela mít hůlku přidělanou k ruce tejpem.
S nadsázkou by se dalo říct, že vám taková indispozice svědčila. Se sádrou jste byla v posledních třech závodech SP 14., 12. a 10. Jste ale spokojená se sezónou jako takovou?
Abych řekla pravdu, s výsledky spokojená nejsem. Teď ke konci už mi sice šla ta osmifinále, ale ve čtvrtfinále jsem potom vždycky dělala zbytečné chyby. Myslím, že bych měla být pravidelně v semifinále a ne končit před ním. To mě mrzí.
.jpg)
S reprezentační kolegyní Andreou Zemanovou (vlevo) na ZOH v Soči
Čím jsou pak čtvrtfinále tak jiná, že se vám v nich nedaří?
Těžko říct. Jsou tam zase o něco těžší soupeřky, jsem nervózní, mám horší bránu. Ani kvalifikace se mi totiž letos tak nedařily. Hlavně ale neumím dobře jezdit za někým. Když se naskytne možnost pro nějaký manévr, tak to mi docela jde. Ale když jedu za holkama, dělám chyby.
S tím prý měla problém i olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Samková, tak to vyřešila tak, že jezdí od startu až do cíle první..
Taky bych v tomto směru mohla do příští sezóny učinit nějaké podobné rozhodnutí (smích). Letos mě limitovala i ta zranění. V lednu jsem si pochroumala rameno, pak ten palec, po finálovém závodě v La Plagne jsem měla natažené stehno .. Bolí mě po té zimě snad úplně všechno.
Vnímáte ta zranění jako jistou nespravedlnost, která vám pokazila sezónu?
To ne, já jsem za to na sebe spíš naštvaná. Třeba to rameno byla taková blbost při tréninku. Nacvičovala jsem si start bez hůlek, možná jsem se toho bála, ztratila koncentraci. Byl to takový hloupý pád na tvrdo. Pak to hodně bolelo, tejpovali jsme, závodila jsem s ortézou, brala prášky, abych to vydržela. Prostě je to vždycky taková blbost, která pak ovlivní spoustu dalšího.
Co naopak hodnotíte kladně?
Hodně si cením několika předjetí, pár se mi jich opravdu povedlo. Jedno hezké bylo třeba ve Francii ve Val Thorens, když jsem tam jednu holku střihla po skoku hned do zatáčky. To za mou pak chodili trenéři a říkali: Jo, tak to mělo koule. A silný zážitek byla samozřejmě olympiáda. Ať tam člověk dopadl jakkoliv, bylo super tam být a zažít to.
Čeká vás rehabilitace a lyžařský klid. Ale také státnice na Technické univerzitě v Liberci… Už se učíte?
Učení jsem si poctivě tahala s sebou, po olympiádě jsem ho měla v Arose a dokonce jsem ho i párkrát vytáhla. Nikdy mi to ale moc dlouho nevydrží. Počítám, že to zase budu honit a stresovat se poslední tři týdny.
ŠS
