Na návrat do Soči se těším. Třeba už poteče i teplá voda, říká směrem k únorové olympiádě akrobatická lyžařka Nikola Sudová
Zatímco všem ostatním lyžařům se už sezóna naplno rozjela, akrobati stále čekají. Mezi nimi i medailová naděje pro únorové olympijské hry boulařka Nikola Sudová. Do Světového poháru vstoupí 14. prosince ve finské Ruce.
Podobně jako u ostaních lyžařů, ani u Nikoly Sudové není o hlavním cíli sezóny pochyb. „Všechno směřujeme k olympiádě, ta by měla být vrcholem. Nikola v sezóně zařadí dva poměrně nové a těžké skoky, předolympijské závody tedy budou takovou zkouškou. Může se stát, že zařadí jen jeden, nebo nebudou podmínky vůbec a vrátíme se k původním skokům. I proto nechci mluvit o výsledkových cílech ve svěťáku,“ říká trenér nejlepší české boulařky Radek Herot. Pro nadcházející sezónu připravil se svou svěřenkyní novou dvojici skoků – dvojnou helikoptéru s pozicí a salto s rotací mimo osu, tzv. D-spin. „Ještě to není stoprocentní, ale žádné další soustředění už před startem sezóny bohužel nestihneme,“ krčí rameny Sudová a věří, že rozhodčí oba její náročné prvky náležitě ocení. D-spin totiž předvedla už na turínské olympiádě v roce 2006, tehdy ale byla téměř jedinou ženou, která se o ryze mužský prvek pokoušela a nesetkala se u sudích s pochopením. Podobná situace by se mohla opakovat. „My nad tím nepřemýšlíme. Očekáváme, že ty body prostě dostanu, doba přeci jen pokročila a nejsem jediná, která to skáče. Ale kdyby náhodou, pořád se můžu vrátit ke skokům, které jsem zařazovala v minulosti, tedy helikoptéře s roznožkou a saltu s krosem,“ namítá Sudová.
Na prahu sezóny spoléhá dvojnásobná medailistka z mistrovství světa hlavně na kvalitní přípravu. „Léto i podzim klaply podle plánu, natrénovali jsme všechno, co bylo potřeba. Rozlyžování proběhlo znovu v Austrálii a na ostrý boulařský trénink jsme najeli od září v Zermattu, kde byla vždycky kompletní trať s můstky. Navíc nám tam vycházelo počasí, takže jsme splnili, co jsme chtěli.“
Počasí akrobatům zpestřilo i závěrečné soustředění v rakouském Kaprunu, tentokrát však v opačném směru. „Byl tam úsek asi pěti dnů, kdy pořád chumelilo. Během jediného soustředění jsme tak vystřídali tři můstky, protože nám ten aktuální vždycky zasypaly takové přívaly, které už Radek nedokázal sám odházet. Byly i dny, kdy jsme nahoru vůbec nevyjeli, protože tam nebylo vidět na krok. Tohle tradiční závěrečné soustředění na Kaprunu je nejen kvůli počasí vždycky takové chaotické. Míváme oddělený můstek a boulovou trať, takže to nejezdíme dohromady, ale s tím už na Kaprunu počítáme,“ vysvětluje jedenatřicetiletá lyžařka a myšlenkami už je za polárním kruhem, kde ji za necelé dva týdny čeká první ostrý start. „Jó, Finsko já mám moc ráda. Je tam krásná tma, zima.. ale ta trať je příjemná, vyhovuje mi.“ O výsledku ale spekulovat nechce. „Spokojená bych byla, kdyby se mi povedlo zařadit a dobře skočit oba skoky, které jsme celé léto a podzim trénovali, to je ideální scénář. Když to vyjde, mohlo by z toho být dobré umístění.“
A jak se usměvavá akrobatka těší do dějiště únorových olympijských her, kde při loňském závodě Světového poháru obsadila s horečkami 18. místo? „Těšíme se, že už budeme mít žárovky a třeba bude i uklizeno. Taky že nám poteče teplá voda a Radkovi se nebudou v pokoji samovolně spouštět požární sprchy. Hlavně ale doufám, že bude trochu víc sněhu,“ naráží Sudová na loňskou nepřipravenost ruských pořadatelů a marně se snaží vzpomenout na podobu tamní trati. „Já si z ní moc nepamatuju, protože jsem měla chřipajznu a všechno mám v takovém oparu. Měla jsem tam co dělat sama se sebou a na trať se moc nesoustředila. Stejně je ale jedno, jak ten kopec vypadal, protože jim letos v létě kompletně uplaval včetně umělého osvětlení a stavěl se tam prý nový.“ Teď boulaři doufají, že sesuvem umělého svahu, připraveného pro jejich olympijské klání, výčet komplikací v Soči skončí.
ŠS
