Olympiáda by pro mě byla splněným snem, říká skicrossařka Nikol Kučerová
Skicrossu se naplno věnuje teprve čtvrtou sezónu. Přesto už čtyřiadvacetiletá Nikol Kučerová několikrát dokázala potrápit světovou špičku. Teď sní o olympijské účasti v Soči.
Nejen jí ale cestu komplikuje nedostatek sněhu. Kvůli němu byl zrušen první novoroční podnik SP ve francouzském Megéve, závody se nebudou konat ani v německém Bischofswiessenu. „Je to komplikace, ale měli jsme tak přes Vánoce čas na nabírání fyzičky. Do olympijské nominace se momentálně vejdu, takže to, že nám ruší závody, mně snad tolik neuškodí, ale je mi to samozřejmě líto, chtěla bych závodit,“ říká česká ženská jednička.
Nikol, tvoje olympijská nominace nabírá stále jasnějších obrysů. Byl by to splněný sen?
Jednoznačně. Usilovala jsem o ní už před čtyřmi lety, tenkrát ještě v alpském lyžování. Jenže zatímco v trénincích jsem byla nadějná, závody mi vůbec nešly. Takže kdyby se to tentokrát povedlo ve skicrossu, byla by to bomba. V letadle ale ještě nesedím.
A kdybys seděla, co by sis říkala?
Že se tam nejedu jen zúčastnit. Chtěla bych se pokusit zajet nějaký hezký výsledek. Trať je skvělá, loni jsme na ní měli svěťák a nejezdila jsem tam špatně. Určitě bych se chtěla vejít do šestnáctky.
To vzhledem k výsledkům v právě probíhající sezóně není nijak troufalé. V prosinci přibylo na tvém kontě 11. a 12 místo v závodech SP. Jak jsi vlastně se vstupem do sezóny spokojená?
Musím říct, že mám z toho začátku rozporuplné pocity. První závod v Kanadě jsem nedojela, následoval dobrý výsledek ve Francii, diskvalifikace v Itálii a na stejném místě pak super 11. příčka. Jako na houpačce. Rozhodně se mi ale jezdí líp, než minulou zimu, takže věřím, že to bude dobré.
Nikol Kučerová se svými týmovými kolegy Jiřím Čechem a Tomášem Krausem (foto: SPORT INVEST Group)
Vrátím se k prvnímu podniku v kanadské Nakisce. Prý jsi kvalifikaci nedojela, protože jsi zabloudila.
Byla strašná zima a pořadatelé nechtěli, abychom my holky jely všechno v jeden den, tak nám zrušili trénink a jely jsme rovnou kvalifikaci, před kterou byla jen jedna tréninková jízda. Trať byla strašně dlouhá a všude stejná, osmnáct skoro identických zatáček. V tréninku mě zastavili, protože se přede mnou někdo rozbil. Když jsem pak znovu nabírala rychlost, moc jsem se nerozhlížela, kde zrovna jsem. V kvalifikaci jsem potom ve stejném místě zazmatkovala, v hlavě jsem byla o zatáčku napřed a najednou se nevešla do brány. Byla to hloupá školácká chyba.
K naštvání byl i předvánoční závod v italském Innichenu/San Candido. Co se stalo tam?
Diskli mě za úzké kalhoty. Ve třech předešlých závodech mi přitom normálně prošly. Docela mě to rozhodilo a byla jsem naštvaná, protože tady jde hlavně o olympijskou nominaci. Další den poté, co jsem si ty gatě přešila, to naštěstí vyšlo na to jedenácté místo.
Zkus trochu přiblížit pravidla týkající se skicrossového závodního oblečení.
Od poloviny stehen musí být závodníkovi naměřeny minimálně čtyři centimetry přesahující látky, a to i přes boty, měří se to takovou rašplí. Omezení je i na rukou, tam se to měří na bicepsu. Všichni to samozřejmě máme udělané tak, aby to dávalo, ale zároveň aby nám to neplandalo moc, protože co se rychlosti týče, dělají tyhle věci hodně, hlavně v kvalifikaci. Na začátku sezóny mi moje nové kalhoty změřili přímo šéfové freestylu a řekli, že je to v pohodě. V Itálii ale měli jiné kontrolory a ti najednou prohlásili, že jsou úzké. Je to sporné, protože každá ta látka se dá trochu našponovat. Záleží tedy i na tom, jak to ten kontrolor chce naměřit. Když látku natáhne, klidně tam bude pět centimetrů a když to jen tak čapne, naměří třeba jeden. Pánům v Itálii jsem se evidentně nelíbila.
Před druhým závodem tedy následovala noční směna s jehlou a nití?
Nechali jsme si udělat rezervu ve švech, takže bylo kde povolovat. Mám už docela cvik, loni jsem si kalhoty taky několikrát přešívala a povolovala. Teď v prosinci ve Val Thorens jsem přešívala dokonce celé kalhoty Krausikovi, na kterém úplně plandaly. Už je ze mě docela zkušená švadlena.
Zmiňuješ o patnáct let zkušenějšího parťáka Tomáše Krause. Jak se ti s ním trénuje?
Úplně bezvadně. Nad vším hodně přemýšlí a dělá věci, které mají smysl. Díky obrovským zkušenostem už v ničem netápe a přesně ví, co má dělat jak v suché přípravě, tak na lyžích. Naštěstí se o to i rád dělí, což mi strašně pomáhá, navíc je i psychickou oporou.
Chybělo málo a v jednom týmu by ses s ním nesešla.
To je pravda. Věnovala jsem se čistě alpskému lyžování a nebýt roku 2009 a závodů na Mísečkách, kam mě vytáhl brácha, skicrossu bych nepropadla. Po té zimě jsem si uvědomila, že se zbytečně trápím a skicross mě znovu nastartoval. Líbilo se mi tam všechno, hlavně přátelská atmosféra. Můžu říct, že kdybych do něj tenkrát neskočila, s lyžováním bych asi úplně skončila.
Místo toho nastartovala Nikol Kučerová novou lyžařskou kariéru. V ní se už čtyřikrát vešla do Top 10 ve Světovém poháru, v roce 2010 stála v italském Innichenu dokonce na pódiu.
O všechny závody, které byly kvůli nedostatku sněhu zrušeny, skicrossaři přeci jen nepřijdou. V termínu 14. - 18. ledna je uspořádá francouzské středisko Val Thorens.
ŠS
