Přišel čas na změnu, myslí si po nepovedeném mistrovství světa akrobatka Sudová a těší se na lyžařský důchod
Oficiálně konec kariéry neohlásila, přesto věděla, že šampionát v Kreischbergu bude jejím posledním mistrovstvím světa. Akrobatka Nikola Sudová měla jasné plány: Zakončit dlouholetou lyžařskou etapu svého života pořádnou medailí, pár dalších závodů odjet takříkajíc na pohodu a pak se rozloučit. Na vrcholu. Ani jeden z rakouských závodů se jí však nepovedl a dosud nejúspěšnější akrobatická lyžařka české historie přemýšlí, co dál.
„Je možné, že to byla poslední jízda,“ hlesla po zpackané kvalifikaci pondělního paralelního závodu, ze které se neprobila ani do postupové šestnáctky. „Ráda bych končila se ctí, ale holt ne vždycky se to povede. Skončíme u druhého a třetího místa,“ připomněla Sudová stříbrné a bronzové časy na šampionátech v Ruce 2005 a Inavaširu 2009. První Světový pohár absolvovala v roce 1999, od té doby se na jeho start postavila 137x, z toho třiadvacet závodů zakončila výstupem na pódium. Na svém životním záznamníku má čtyři olympiády a osm mistrovství světa. Po tom posledním říká: „Je čas na změnu. Už bych měla vypadnout, ať jim nekazím věkový průměr.“
Nikolo, určitě se ve vás teď mísí zklamání, rozčarování, smutek. Máte v hlavě, co bude dál?
Nemám, netuším. Teprve se rozhodneme, jestli tu sezónu dojedeme, nebo ne. Ani nevím, co bude potom. Nepodařilo se tady nic, nevím, jestli budu mít dál pozici na Dukle, výsledky nejsou. A netuším, kde se vyskytnu po sezóně.
Jste smířená i s případným rychlým koncem kariéry?
Jo, to jsem, skoro se na to těším. Už je to šestnáct let ve svěťáku, člověk těžko hledá motivaci, je to těžká rutina. Sport mám ráda pořád kvůli těm lidem kolem, ale už je to jiná generace. Člověk už tolik nezapadá, není to takové, jaké to bylo dřív.
Jak těžké je udělat konečné rozhodnutí?
My už si vlastně celou sezónu říkáme, že už nám o nic nejde, že jsme něco dokázali. Ale já jsem závodník, chci prostě víc, tak to je. Věčně závodit a dělat výsledky člověk nemůže, ale určitě by bylo lepší končit na vrcholu a po medaili z mistrovství světa. Jenže ne každému se to může povést.
Ve svých dvaatřiceti jste nejstarší závodnicí ve Světovém poháru. Prý vám říkají mumie.
Ne, neříká se mi mumie, ale jeden Francouz mě tak nazval. Říkala jsem mu, že jsem šestnáctý rok ve svěťáku a on: Jo, taková mogul mumia! No tak pěkně děkuju (smích). Tak ono já jsem nejstarší, včera jsem koukala na startovku a druhá nejstarší je čtyři roky za mnou. Myslím, že tam mám dost. Už bych mohla vypadnout, abych jim ten věkový průměr nekazila (smích).
Kdy se definitivně rozhodnete?
Počkáme do konce sezóny. Teď fakt nevíme, jestli dojedeme tuhle, jestli odjedeme na další závody do Ameriky a do Japonska. Finance se budou odvíjet od toho, co jsem tu předvedla, takže se dá předpokládat, že tam neodletíme. Ale definitivně budu vědět až na jaře, jak se domluvíme s Duklou. Třeba do toho příštího roku ještě zkusím nastoupit, ale jsme smíření i s tím koncem. Do olympiády nevydržím, příští rok tam nebude žádný vrchol sezóny, takže se třeba budeme soustředit na jeden závod na začátku v prosinci, nebo něco takového. Ale zatím nechci oficiálně říct, že tohle je poslední sezóna.
Těšíte se na to, co vás po odchodu do lyžařského důchodu čeká?
Není to tak, že bych se přímo těšila, ale jsem člověk, který má rád výzvy. Tohle byla část života, kdy bylo mou výzvou lyžování. Teď pro mě bude výzva ten normální život. Najít si práci, zažít úplně jiný typ života. Jsem závodník ve všem. Dovedu si představit, že mě to bude bavit, ať budu dělat cokoliv. Jsem schopná se v tom zase najít.
Váš kolega ze skicrossu Tomáš Kraus říká, že s přibývajícími roky přichází i strach. Je to tak i u vás?
Já se asi nebojím, to bych neřekla, spíš mám problém, že už se mi nechce bojovat, nemám motivaci. V závodě se vyhecuju, tam není problém, že bych nechtěla bojovat. To tady snad bylo vidět, že jsem se snažila. Ale jsou jízdy, kdy člověk trénuje a když mu to nejde a pořád ho tam ta jedna boule kope, chce to za každou cenu překonat. A u mně je takové: „A proč bych to dělala? Tak další jízdu to vyjde. Ani v těch duálech už se nenechám tolik vyprovokovat, je mi jedno, že ta mladá vedle mě tak šílí. Není to tak, že bych se bála, ale člověk už se blbě vyhecuje, chybí ta motivace, je to takový kolotoč. Už je čas na změnu.
ŠS
Fotogalerie
