Skicrossař Kraus má před sebou třináctou sezónu na vrcholu. Motivaci našel v novém týmu a tréninku s proklínaným konkurentem Flišarem
Už dlouhých dvanáct let se Tomáš Kraus pohybuje v absolutní skicrossové špičce. Kromě olympiády vyhrál vše, co se dalo, od mistrovství světa až po celkové hodnocení Světového poháru. Ztráta motivace? Ani náhodou. Čtyřicetiletý skicrossový génius vsadil na přípravu s jedním z největších soupeřů - Slovincem Flišarem.
„Ta soutěživost mezi mnou a Filipem se v přípravě docela dobře projevila,“ pochvaloval si Tomáš Kraus léto po boku soupeře, který českou jedničku už dvakrát připravil o možnost bojovat o nejcennější kovy. Poprvé to bylo na posledním mistrovství světa ve Vossu, podruhé na únorové olympiádě v Soči. V obou případech byl Slovinec hlavní příčinou Krausova pádu a vyřazení ze závodu. „Už jsme si všechno vyříkali,“ ujišťuje Kraus.
Tomáši, Světový pohár skicrossařů začne už o tomto víkendu. Vy se ale do kanadské Nakisky nechystáte, proč?
Je to daleko, je to drahé a navíc je tam jen jeden závod. Další podnik ve Val Thorens je pak tak brzy, že bychom na trénink jeli prakticky přímo z letiště. Je jasné, že bych musel trochu ošidit buď závod v Nakisce a nebo ve Val Thorens a to nechci. Ale holky (Nikol Kučerová a Andrea Zemanová) tam jedou.
V přípravě jste se obklopil novými lidmi. Vedle Filipa Flišara byla vaší tréninkovou parťačkou také mistryně světa, Švýcarka Fanny Smithová. Jak se trénink vydařil?
Byla to docela zábava. Trenér Fanny (Guillaum Nentermod) nám dělal techniku, na poslední ledovce nás doprovázel taky Pavel Landa, který s námi bude jezdit i na závody. A docela se těším, je to změna.
Bývalý hvězdný trenér akrobatických skoků a skicross. Jak vás to spojení napadlo?
My jsme k tomu technickému trenérovi potřebovali někoho, kdo by měl zkušenosti se Světovým pohárem a se světovým lyžováním obecně a přitom dokázal ten náš tým oživit ještě nějakým jiným způsobem a to Pavel přesně splňuje. Může poradit ve věcech, které se týkají nejen závodění, ale i koncentrace a rozhodně je s ním taková fajn pohoda.
Už několik sezón se ale ve vrcholovém lyžování nepohybuje. Aleše Valentu přivedl k olympijskému zlatu před více než dvanácti lety.
To je pravda. Na druhou stranu, on je tomu lyžařskému dění pořád přítomný, poslední dva, tři roky jsem s ním probíral spoustu věcí. Když si vlastně tak vzpomenu, přišla ta nabídka od něj a zrovna se to sešlo ve chvíli, kdy já o někom takovém přemýšlel, tak jsme to spojili a docela to funguje. Vychází mu to i časově, jako trenér golfu má přes zimu volněji. Takže je spokojenost na obou stranách.
Na novou sezónu jste hodně natěšený. Po té minulé to přitom vypadalo na konec kariéry. Rozmýšlel jste se dlouho?
Bylo to podruhé, co jsem řešil otázku, jestli budu pokračovat. Poprvé to bylo po Vancouveru a musím říct, že letos bylo to přemýšlení trochu delší. Pak jsem si ale uvědomil, že pořád mám co říct a pořád mám co ukázat. Myslím si, že to bude i dobrá příležitost k tomu, abych na tom kopci byl a mohl třeba pomoct i našim holkám, které se teď derou nahoru. Mají podle mě velké šance.
A vy? Jaké si dáváte letos cíle?
Tak bylo by jednoduché říct, že bych chtěl mít hlavně dobrý pocit, což je samozřejmě pravda. Ale chtěl bych taky být nějakým způsobem konkurenceschopný mezi těmi mladými závodníky, kteří se budou snažit mě vystrčit stejně jako kohokoliv jiného. Na tom startu nemůže nikdo čekat nějaké ohledy. Vrcholem samozřejmě bude lednové mistrovství světa v Kreischbergu.
Přijde na jaře další rozmýšlení?
(Smích). Já myslím, že už po mistrovství světa budu trošku bilancovat a hodnotit, jak ta sezóna probíhá a zachovám se podle toho. Pak pojedu o to víc nebo míň Světových pohárů. Ale co bude po sezóně, to bych teď neřešil, protože to je ještě daleko.
ŠS
