Sport nabízí mnohem víc, než jen slávu a výsledky, říká skicrossová legenda Tomáš Kraus
Před svou první olympiádou před čtyřmi lety Tomáš Kraus prohlásil, že bude pravděpodobně i jeho poslední. Teď touží po medaili ze Soči a nevylučuje, že bude na nebezpečných tratích řádit i po čtyřicítce.
Jméno Tomáš Kraus je jedním z nejzvučnějších v celém skicrossovém světě. Devětatřicetiletý rodák z Děčína má na svém kontě dva tituly mistra světa, patnáct vyhraných závodů Světového poháru a čtyři křišťálové glóby za celkové vítězství. Chybí mu jen olympijská medaile, kterou se do své sbírky pokusí doplnit na únorových hrách v Soči. Při skicrossové premiéře pod pěti kruhy v roce 2010 přitom o další olympiádě ani neuvažoval. „Pro mě je to vlastně taky docela překvapení. Na to období před i po Vancouveru si dobře vzpomínám a tehdy bych asi nevěřil, s jakou relativní lehkostí to dotáhnu až k přípravě na Soči. Sezóny plynuly, já si je užíval a děkoval, že jsem zdravý a můžu bojovat o první příčky. Po Vancouveru jsem měl několik týdnů na rozmyšlení, v těch jsem si probral, jak to se mnou vypadá, jaké mám doma zázemí, v jakém jsem zdravotním stavu a když přišlo zjištění, že je to všechno vlastně pořád fajn, padlo rozhodnutí vytrvat. Takže nějaké to váhání jsem si odbyl už tenkrát a pak nemusel nic měnit,“ vysvětluje milovník sportu, který často přináší vážné úrazy. Minulou sezónu Tomáš Kraus zakončil s natřikrát prasklou pánví. Ani nepříjemné zdravotní patálie ale nenarušily veledůležitou olympijskou přípravu. „Celé léto jsem se cítil podstatně líp, než v minulých letech a dokonce jsem toho i víc odtrénoval. Paradoxně tomu pomohlo i to zranění, protože jsem tím pádem začal intenzivně rehabilitovat hned po sezóně a příprava na tu další tak mohla začít o měsíc a půl dřív. Posunul se i první sníh, takže zatímco obvykle jsem začínal lyžovat v půlce září, letos to bylo už na začátku srpna. Oproti jiným přípravám jsem natrénoval mnohem víc obřáků a cítím se na sněhu jistěji. Léto tedy bylo opravdu výborné a teď se jenom bojím, abych nebyl ulyžovaný ještě dřív, než začnou závody. Ale to snad nenastane.“
Tomáš Kraus na předsezónní tiskové konferenci (foto: Václav Mudra pro SPORT INVEST Group)
A jaký je výsledkový plán pro nadcházející zimu? „Já bych byl nejradši, kdybych se dobře chytil, trochu si odpočal a pak celou tu super přípravu dobře prodal na olympiádě. Všechno, do čeho se pouštím, je podřízeno tomuto plánu, takže nenechávám nic náhodě,“ říká historicky první vítěz skicrossového Světového poháru a ještě dodává, že ani případný neúspěch ho nepoloží. „Pro výsledek dělám sice hodně, ale není pro mě vším. Užívám si už to, co hrám předchází a rozhodně mi to stačí k tomu, abych byl šťastný. Když nepředvedu nic oslnivého, nebudu se z toho hroutit. Na druhou stranu můžu s čistým svědomím říct, že jsem udělal všechno, co šlo a nic nepodcenil. To je skvělý pocit,“ říká legenda světového skicrossu, která si svůj přínos stále populárnější disciplíně snad ani neuvědomuje. „Já se nějakým vnímáním své kariéry moc nezabývám. Spíš si uvědomuji, čím vším už mě ten sport stačil obohatit. Měl jsem etapu, kdy jsem byl strašně rád za zvládnutí cizích jazyků. Teď mám zase etapu, kdy děkuju za možnost nějakého hlubšího pohledu do sebe. Tyhle věci jsou mnohem důležitější než počet vyhraných svěťáků. Díky tomu vím, že všechna ta dřina má smysl. Sport mi dal třeba i zajímavý pohled na to, jak vychovávat svoje děti a jak se chovat k druhým lidem.“
Cestu do hlubin vlastní duše nachází Tomáš Kraus ještě v jedné nově objevené činnosti - obyčejném běhu. „Dřív jsem moc neběhal, abych šetřil kolena. Jenže když jsem viděl, kolik lidí v tom nachází zalíbení, napadlo mě, že na tom asi fakt něco bude. Loni jsem si prožil takový chabý začátek, kdy mě asi měsíc bolely klouby, tak jsem toho zase nechal. Letos jsem se k tomu vrátil, snažil se běhat technicky a najednou to tělu vůbec nevadí, naopak. Člověka to prostě očišťuje a ten úžasný pocit, který přichází po doběhnutí, by měl zažít každý! Zrovna nedávno jsem zažil takovou tu nepopsatelnou blaženost. Vyběhl jsem, bylo hnusně, k tomu asi dva stupně, brodil jsem se blátem a když už jsem dobíhal k chalupě a ocitl se na louce před ní, rozestoupily se najednou mraky a osvítilo mě sluníčko. Až jsem si říkal, že to nemůže být náhoda. K tomu ten skvělý pocit..kdo to nezažil, asi nepochopí.“
Věřme, že stejně povzneseně se bude Tomáš Kraus cítit i v zimě, až vymění běžeckou samotu a klid za adrenalin, klopené zatáčky a souboje tělo na tělo.
ŠS
