Tartan, překážky a schody na Julisku. Akrobatka Sudová je opět Rychlou holkou
Už tradiční atletickou přípravou odstartovala své tréninkové léto akrobatka Nikola Sudová. Dlouhodobě nejlepší česká lyžařka v boulích se na šest týdnů znovu stává součástí populární atletické skupiny Rychlý holky, do níž patří například i čtvrtkařka Denisa Rosolová.
„Tohle naprosto nesnáším, protože z toho ukrutně bolí nohy,“ hlásí Nikola Sudová po jednom ze sprintů, při kterém za sebou na laně táhne po strahovském stadionu trenérku Blažkovou na kolečkových bruslích. „Máme tady ještě podobné běhání se závažím, ale ta placka je samozřejmě lehčí než Martina.“
Narážky na trenérčinu hmotnost si ale nechává pro sebe. „Tuším, že kdybych se ozvala, ještě mi přidá,“ směje se i přes sílící únavu věčně optimistická boulařka.
Trénink na stadionu na Strahově
Spolupráci s Martinou Blažkovou navázala po olympiádě ve Vancouveru před čtyřmi lety a k lyžařsky netradičnímu modelu přípravy se od té doby vrací pravidelně. „Jsem v jiné skupině lidí a dělám trochu jiné věci než po zbytek roku, takže pro mě jednoznačně zpestření a útěk ze stereotypu. I když je to strašná dřina, tak tím, že jsou to stále nové věci, tak to člověka i baví,“ chválí si čtyřnásobná olympionička.
Sama je pro uznávanou atletickou trenérku naopak výzvou. „Když ke mně tenkrát Nikola přišla, vůbec jsem ten sport neznala, jen jsem věděla, že existuje. Řekli mi, jak dlouho zhruba trvá jedna jízda a z toho už se pak nějak vychází. Nikola nepotřebuje dělat vytrvalost, ona potřebuje být silná, rychlá a výbušná,“ ví už dnes Martina Blažková.
I letos přichystala své sváteční svěřenkyni šest týdnů plných tréninku na strahovském tartanu, posilování, kopců a schodů na Julisku. A stále se může těšit z viditelných pokroků. „Nešlo to hned, v podstatě až loni bylo znát, že udělala kus práce. Ono je sice úžasné být spolu šest neděl, ale nedají se od toho čekat zázraky. Takže jsme se dohodli, že bude Nikola některé atletické tréninky zařazovat celoročně a to byl určitě správný krok,“ myslí si Blažková. „Taky už je silnější a udělá věci, které dřív nezvládla, takže ten vývoj tam je výrazný. Já po ní samozřejmě nemůžu chtít atletický pohyb, ona je při jízdě v podstatě pořád na zemi, zkrátka potřebuje něco jiného. I u boulí ale platí to, co v ostatních sportech. Když je člověk silný a rychlý a ví, že je dobře připravený, dělá to obrovské věci i s hlavou.“
V hlavě má lyžařka liberecké Dukly i myšlenky na blížící se konec kariéry. „Samozřejmě mě napadá, že už je to třeba poslední atletická příprava, ale pořád do toho jdu naplno. Řekli jsme si, že ještě pojedeme mistrovství světa, které je na konci ledna v Rakousku a pokusím se tam o nějaký dobrý výsledek. Nikdo neví, jestli to bude poslední sezóna. Třeba tu budu za rok kroužit po ovále znovu.“
Zapřažený trenér Radek Herot
Při otázce na nejvýraznější rozdíly mezi lyžařským trenérem a atletickou trenérkou Nikola Sudová váhá. „Trenérka není takový cholerik,“ odpovídá za ní bez rozmyslu Radek Herot, který svou dlouholetou svěřenkyni neopouští ani v létě a solidárně absolvuje všechnu dřinu společně s ní. „Já jsem ráda, že se mnou trénuje. Myslím, že každý sportovec zná ten opruz, když má trénovat sám. Tady je sice velká skupina atletek, ale stejně s nimi nemůžu běhat, protože by to dopadlo stejně zase bych běhala sama (smích). Takhle mi dělá sparingpartnera Radek a já aspoň nemám pocit, že se tady osamněle motám. To by mě pak nebavilo,“ oceňuje Sudová.
A jak je s ní spokojená Martina Blažková? „Nikča je taková reptavá. Učitelka, no (smích). Když je teplo, tak nadává, protože je zvyklá na zimu, jenže my máme teplo naopak jako atleti rádi. Pořád honí mraky, ať přijdou a to my zase nechcem,“ rýpe do lyžařky se smíchem sympatická trenérka, ale rázem zvážní. „Musím říct, že je to takové zpestření i pro nás. K člověku, kterého trénuji, musím cítit takové to souznění, musím to cítit uvnitř. A s Nikolou tohle klape.“
ŠS
