Těžké rozhodování, prohraná sázka a vzpomínky na eskymáka. Tomáš Kraus má za sebou pestré jaro
Když se po minulé olympiádě ve Vancouveru rozhodoval, jestli bude pokračovat v úspěšné skicrossové kariéře, prohlásil, že další hry v Soči jsou až příliš daleko, aby na nich startoval. Podobné myšlenky jako před čtyřmi lety má Tomáš Kraus i nyní. A stejně jako tenkrát, i teď se do přípravy na další sezónu pouští s tím nejvyšším nasazením.
Tomáši, už jste po té hektické, olympijské zimě trochu zregeneroval?
Musím říct, že to není úplně tak, jak jsem si představoval, toho volna tolik není. Hodně času trávím třeba na kroužcích s Tomáškem. To je samá atletika, zpívánky, flétna, tenis, angličtina a už ani nevím, co ještě. Je toho za ten týden docela dost.
Kroužků vašeho čtyřletého syna se aktivně účastníte?
Na těch sportovních většinou bývám, tam mám nejradši tenis. To si vždycky hodinu, dvě zahraju, takže mě to baví. U flétny a zpívánek jsem naopak minimálně.
Vedle té tátovské si občas střihnete i roli baviče. Třeba jako na nedávné vodácko-biatlonové exhibici na Vltavě, kdy jste se na úplně rovné vodě i s kajakem překlopil a zbytek musel doplavat..
Jo, to jsem si zaplaval, to byla legrace. Nejdřív jsme sjížděli úsek, který byl lehčí než vypadal, takže když jsem pak začal pádlovat, říkal jsem si, že už je to všechno za mnou a že už si jenom užiju nějaký ten slalom a něco si tam odstřílím. Jenže hned ve druhém záběru jsem se trochu zvrknul a už jsem plaval. Bylo to dlouhé a studené.
Vy neumíte eskymáka?
Umím, ale jenom do půlky. Jenom na tu stranu dolů a nahoru už se nedostanu. Loni jsem se ho učil s Michalem Novotným a tak ve dvou ze tří jsem se zvedl, ale to už je rok a od té doby jsem to nezkoušel, takže jsem se teď ani nesnažil.
Před časem jste se podobně vykoupal i při plnění sázky s dvojnásobným olympijským vítězem v rychlostní kanoistice Martinem Doktorem. Na závodní kánoi jste neujel ani metr a prohrál basu piv, je to tak?
To bylo v Račicích a zkoušelo nás to hodně, ale tam byla mnohem menší šance na úspěch. I u Martina bylo vidět, že si musí dávat pozor, aby odjel v klidu, tak ten to samozřejmě zvládl. Pak ještě Mára Jelínek ujel kus, ale jinak jsme nikdo neměli šanci ani nasednout. To jsme si klekli, pustili nás a šli jsme. Ani nás to nestálo tolik času, to bylo šup šup a už jsme byli všichni dvakrát vykoupaní a jeli jsme domů.
Poučil jste se?
Vždycky je příjemné se takhle poučit. Třeba ten vodní slalom jsem předtím docela vnímal, takže nějaké takové zážitky a znalosti jsem měl, ale s rychlostní kanoistikou jsem se takhle nablízko setkal poprvé a trochu mě překvapilo, jak strašně je to vratké. Pořád se sleduje taková ta fyzická připravenost, rychlost a podobně, ale úplně tam zaniká, že ti kluci musí být i hodně šikovní a musí dokonale ovládat rovnováhu.
Zažil jste během jara ještě nějakou další, podobně veselou akci?
Začátkem června jsme v Ostravici hráli golfový turnaj spojený se závodem na horských kolech. V jeden den jsme ve velkém vedru obešli osmnáct jamek, za hodinu jsme se převlíkli a hned jeli na kolo, byla to docela těžká etapa. To byla hezká akce, je výzva celý ten den zvládnout. Člověk počítá, že po těch pěti hodinách na hřišti si sedne, dá si limošku a odpočine si a ne že si hned sedne na kolo. Líbí se mi na tom to, že lyžaři samozřejmě golf hrají, fotbalisti taky, ale lidi, co jezdí na horských kolech, ti ke golfu často nemají žádný extra vztah. A obráceně, golfisti zase obvykle nejsou nějací bušiči na kolech, takže je to takové to připomenutí si, že je dobré cvičit se i v dalších sportech, to mi přijde vtipné.
Má to nějaká pravidla?
Počítá se to podle délky té cyklo tratě. V tom závodě, kterého jsem se zúčastnil, znamenala jedna rána padesát sekund, takže když člověk zahrál o třicet ran hůř, tak vyrážel na trať s pětadvacetiminutovým zpožděním a moc šancí už neměl. Ale pár lidí jsem předjel (smích). Golf jsem za poslední dva roky hrál minimálně, takže tam to bylo ještě horší než na tom kole.
Mluví se o také vaší účasti na víkendovém extrémním závodě štafet Adrenalin Cup. Opravdu se do Beskyd chystáte?
Myslel jsem, že jo, ale nakonec jedeme s dětmi na dovolenou. Na Adrenalin Cup se vždycky těším, protože je to pěkná akce a pak mi do toho něco vleze. Už jsem tam jel kolo, ale chtěl bych si taky jednou vyzkoušet běh, vydrápat se na Lysou horu musí být peklo. Pak bych ještě mohl zkusit kajak, to mi teď jde (smích) a už bych měl za sebou skoro všechny disciplíny. Akorát nevím, co bych dělal s tím padákem. Na Lysé většinou fouká a lítání zruší, tak bych musel vědět, že to zruší a pak bych se přihlásil. Jenom bych s tím padákem oběhl nahoře ten vysílač.
Už jste začal s přípravou na další sezónu?
Už to začalo, ale není to zatím žádný dril. Sedli jsme si a udělali plán na léto, podzim jsme zatím neřešili. Tentokrát mám ten nástup pozvolnější.
Mnoho vašich lyžařských kolegů se po olympiádě rozhodovalo, jestli budou ve sportovní kariéře pokračovat. Vy jste nic podobného neřešil?
Řešil. U mě to bylo o to silnější, že jsem se rozhodoval vlastně už po Vancouveru, takže i tentokrát jsem byl hodně na vážkách. Samozřejmě jsem to konzultoval s rodinou a i přesto, že Lenka i děti řekli „jasně, určitě jdi do toho“, já se nad tím pak hodně zamýšlel ještě sám. Chci, aby to mělo smysl a aby mě to bavilo. Je hodně sportů, které nejde dělat bez té zábavy, ale ten náš absolutně ne.
Musel jste se pak hodně přemlouvat, abyste začal s přípravou?
Nějaké nakopnutí jsem vlastně ani moc nepotřeboval. Už před časem mě začalo bavit běhání, které pro mě bylo nové, taky hodně jezdím na kole. Odběhl a odjel jsem už několik závodů, další mě čekají a to vyžaduje nějakou trochu systematičtější přípravu, což mě docela bavilo. Třeba běhu jsem se nikdy moc nevěnoval a až teď vidím, kolik je v něm zajímavých zážitků, takže s nastartováním nemám problém.
Kam jedete na dovolenou?
Vyrážíme obytňákem do Řecka, děti vypadají nadšené, tak se snad vyblbnou. Jenom voda tam prý zatím není moc teplá a děti jsou od babičky zvyklé na třicet stupňů. Já si tam beru windsurfové prkno a doufám, že bude nějaká příležitost ho využít.
ŠS
