O paralyžování

Od roku 1973 existuje lyžování v ČR jako organizovaný sport v rámci Svazu tělesně a zrakově postižených sportovců. Do struktury Svazu lyžařů ČR byli handicapovaní lyžaři postupně začleňováni od roku 2007, kdy paralympijské hnutí tížil velký rozkol uvnitř Českého paralympijského výboru. V roce 2009 byl první pokus o vytvoření Komise handicapovaných lyžařů neúspěšný s ohledem na postoj ČPV. Založení Komise handicapovaných lyžařů se podařilo zrealizovat až na druhý pokus v roce 2014. Postupem času jsme budovali uvnitř SLČR systém, který naplňoval základní poslání svazu - věnujeme se paralyžování na všech úrovních, tedy od výuky úplných začátečníků až po přípravu reprezentantů na mezinárodní závody jako jsou zimní paralympijské hry, MS, SP či EP. Vedle alpských disciplín rozvíjíme od roku 2021 nově i klasické lyžování (PARA NORDIC) a parasnowboarding.

Sjezdové lyžování na monoski je poměrně mladý sport, který v posledních letech zaznamenává dynamický rozvoj. Díky kompenzačním pomůckám mohou tento sport provozovat i lidé s těžkým tělesným či kombinovaným postižením. Prvotní impuls k rozvoji lyžování na monoski u nás byl od Svazu lyžařů ČR, který kontaktovala monolyžařská závodnice, instruktorka lyžování z Anglie D. Smithová (mistryně Velké Británie). Se svým týmem poprvé seznámila v roce 1992 v Krkonoších české handicapované sportovce s monoski. Prvními lyžaři, kteří si monoski na území ČR měli možnost vyzkoušet, byli v průběhu týdenního kurzu ve Špindlerově Mlýnu herec Jan Potměšil, jehož otec Jaroslav byl v oblasti lyžování osob zdravotně postižených velmi aktivní na FTVS UK v Praze a Martin Kovář, který se v následujících letech proslavil jako několikanásobný plavecký medailista z LPH či MS.

Následný impuls k šíření lyžování na monoski byl z iniciativy Univerzity Palackého v Olomouci (UPOL). Od roku 1992 se lyžování vozíčkářů rozvíjí nejprve na zmíněné fakultě, od roku 1994 i na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze (FTVS UK). Na území ČR se konaly v lednu 1994 první závody v rámci 1. ročníku Moravského poháru. V Krkonoších se lyžování vozíčkářů začíná rozvíjet od roku 1996.

Historie alpského lyžování handicapovaných ve světě

Paraalpské lyžování se začalo rozvíjet po konci druhé světové války, kdy se zranění vojáci vrátili ke sportu, který milovali. V roce 1948 byly nabídnuty první kurzy paraalpského lyžování v USA a dalších zemích.

V Německu byl průkopníkem lyžování lidí s amputací dolní končetiny Franz Wendel, který si po amputaci dolní končetiny v roce 1941 připevnil na berle krátké lyžičky. Zde lze datovat první zmínky o stabilizátorech, které k lyžování využívají jak lyžaři stojící (lyžaři s nadkolenní amputací), tak i vozíčkáři, kteří ke své jízdě používají monoski. Sepp „Peppi“ Zwicknagel, rakouský veterán, který přišel o obě nohy po zásahu granátem, se naučil lyžovat a nakonec se stal lyžařským instruktorem. V Kitzbühelu vytvořil oddíl pro handicapované lyžaře, které začlenil do struktury Rakouského lyžařského svazu. Velmi rychle se tato novina rozšířila po alpských zemích a Rakouská lyžařská asociace v polovině 40. let začala financovat oddíl handicapovaných sportovců.

Ve Spojených státech, Gretchen Fraser, začala s výukou lyžování osob po amputaci v armádních nemocnicích. Gretchen Fraser byla první Američankou, která vyhrála zlatou olympijskou medaili v lyžování. Po aktivní kariéře se stala v Sun Valley ambasadorkou lyžování. Později se stala mentorkou začínajících lyžařských závodnic, včetně Marianna "Muffy" Davis. Muffy Davis se narodila v Sun Valley. Byla špičkovou juniorskou lyžařkou s reálnou ambicí stát se součástí amerického lyžařského týmu. Bohužel v 16 letech po nehodě ochrnula od hrudníku dolů a na Zimních paralympijských hrách 2002 v Salt Lake City získala jako monolyžařka 3x stříbrnou medaili.

První zdokumentovaný závod pro lyžaře se zdravotním postižením se konal v rakouském Badgasteinu v roce 1948 a zúčastnilo se ho 17 paralyžařů. Od roku 1950 se akce konají po celém světě. Lyžařské závody pomáhal organizovat Ludwig Guttmann, klíčová postava v historii paralympijského sportu.

Po dlouhou dobu bylo lyžování handicapovaných omezeno na osoby po amputaci, ale v roce 1969 zahájil nevidomý lyžař Jean Eymere, bývalý lyžařský instruktor před ztrátou zraku, lyžařský program v Aspenu v Coloradu pro nevidomé lyžaře. První mezinárodní soutěž, World Disabled Alpine Championships, se konala ve Francii v roce 1974.

Alpské lyžování bylo jedním z původních sportů na prvních zimních paralympijských hrách, které se konaly ve švédském Örnsköldsviku v roce 1976 se slalomem a obřím slalomem. Sjezdové závody začaly jako předváděcí akce na paralympijských hrách v roce 1980 v Geilo v Norsku a do programu zimních paralympijských her byly přidány v roce 1984. Monoski byla představena v alpských disciplínách v roce 1988 na hrách v rakouském Innsbrucku. Mezi alpské disciplíny patří stejné disciplíny, které se účastní olympijských soutěží: sjezd, slalom, obří slalom, super-G a superkombinace. Existují také týmové akce, které ještě nejsou na programu paralympijských her.

Paralympijská soutěž v alpském lyžování je otevřena pro muže a ženy s tělesným postižením, jako je poranění páteře, dětská mozková obrna, amputace, stavy Les Autres a slepota/poškození zraku. Sportovci soutěží ve třech kategoriích na základě jejich funkčních schopností a systém výpočtu výsledků umožňuje soutěžit proti sobě sportovcům s různým postižením. Lyžaři s nevidomým/poškozeným zrakem jsou trasou provázeni vidoucími průvodci pomocí signálů, které indikují trasu, kterou mají následovat. Někteří sportovci používají vybavení, které je přizpůsobeno jejich potřebám, včetně jednoduchých lyží, sedaček nebo ortopedických pomůcek.

Mezinárodní klasifikace FIS PARA ALPINE

Mezinárodní závody pro handicapované jsou organizovány od roku 2022 pod hlavičkou Mezinárodní lyžařské federace (FIS). Sportovci jsou rozdělení celkem do třinácti skupin, podle typu handicapu. Tělesně postižení jsou rozděleni do dvou základních skupin (tzv. lyžaři stojící a sedící), které mají ještě své podskupiny (sedm pro „stojící“, tři pro „sedící“ lyžaře – monoski). Zrakově postižení jsou rozděleni do tří skupin. Sportovci tedy soutěží ve třech kategoriích (TP lyžaři stojící, TP lyžaři sedící a zrakově postižení lyžaři). Každý sportovec má podle své zdravotní klasifikace přiřazený koeficient. Čistý čas sportovce se vloží do vzorce s přiřazeným koeficientem a následně vzniká výsledný čas sportovce.

Zrakově postižení

Zrakově postižení jsou od roku 2024 nově rozděleni do čtyř sportovních tříd. Alpští lyžaři jsou označení AS 1-4, klasičtí lyžaři se označují NS 1-4

· zrak sportovců je omezen na průměr menší než sedmdesát stupňů a/nebo mají statickou zrakovou ostrost rovnou LogMAR 0,6 nebo horší. Průvodce bude lyžovat před sportovcem a slovně mu dá směr po trati.

Tělesně postižení, stojící lyžaři

· LW1 Lyžaři s postižením obou dolních končetin, kteří používají obou lyží a 2 stabilizátorů nebo lyžařských holí (např. oboustranné nadkolenní amputace apod.)

· LW2 amputace jedné dolní končetiny nad kolenem, lyžují pomocí stabilizátorů na jedné lyži

· LW3 Lyžaři s postižením obou dolních končetin, kteří používají obou lyží i lyžařských holí (oboustranná podkolenní amp., paréza obou dolních končetin) a lyžaři spastici CP 5, CP6

· LW4 lyžaři s podkolenní amputací, lyžují s pomocí protézy, dvě lyže a dvě hůlky

· LW5/7 Lyžaři s postižením obou horních končetin, kteří používají obou lyží, ale nepoužívají lyžařských hůlek / paže amputované nemohou používat hůlky (LW5/7-1, LW5/7-2, LW 5/7-3)

· LW6/8 lyžař s jednou rukou / paže amputovaná, používá jednu hůlku (LW6/8 -1, LW6/8-2)

· LW9 lyžař s postižením jedné ruky a jedné nohy - většinou spastici (kombinované amputace, CP, parézy), (LW9/1, LW9/2)

Tělesně postižení, sedící - monoski

· LW10 monolyžař (vysoká úroveň poranění míchy), (LW10/1, LW10/2)

· LW11 monolyžař (hrudní poranění míchy)

· LW12/1 monolyžař (paraplegie)

· LW12/2 monolyžař (s amputací jedné nebo obou dolních končetin)

Mezinárodní klasifikace International Virtus Sports Federation (Virtus)

Intelektuální postižení je globální (nebo zastřešující) termín pro řadu kognitivních a vývojových stavů. V rámci mentálního postižení existují tři samostatné skupiny pro soutěže Virtus:

· II1: sportovci s mentálním postižením

· II2: sportovci s Downovým syndromem

· II3: sportovci s autismem