Mise splněna, rekord překonán. Ale chci ještě víc, říká Radek Čermák
Byl to pořádný fofr. Nejprve ve Světovém poháru obsadil sedmé místo, o dva dny později skončil na mistrovství světa v rychlostním lyžování osmý. Poté se rovnou ze Švédska přesunul do Francie, kde už o necelý týden později slavil nový český rekord. Radek „Raketa“ Čermák překonal sám sebe a posunul lyžařské rychlostní maximum na neuvěřitelných 243,570 km/h!
Začněme postupně: ve Švédsku jsi bral sedmé místo ve Světovém poháru a osmou příčku v rámci mistrovství světa. Jak bys to zhodnotil?
Byl to můj první letošní kontakt se závoděním. Před sezonou jsem se hodně zlepšil a změnil materiál, takže šlo i o první ostré testy. To hlavní, proč dělám tenhle sport, bude vždy rychlost. Takže tím největším mezníkem sezony byl až závod Masters ve Vars. Sedmé místo ze Světového poháru a osmé místo z mistrovství světa s minimálním rozdílem na pódium ukázalo, že to letos pojede. S výsledkem panuje spokojenost, jsem vlastně vždy první amatér. (smích) Nemám kolem sebe takové týmy jako Francie, Rakousko nebo Švédsko… Ale jede nám to taky.
O necelý týden později už tě ale čekal právě ten stěžejní závod ve Vars, kde sis splnil cíl a překonal český rekord. Jak náročné bylo přeorientovat se v takové rychlosti z jedné akce na druhou?
Nebylo to až tak složité. Ve Vars se jezdí mnohem rychleji, ale já v tom nedělám rozdíl, prostě jedu rovně dolů a je mi jedno jakou rychlostí. Horší to bylo s cestou, jel jsem autem rovnou ze Švédska až do Francie, takže více jak den v autě byl malinko znát. Ale dali jsme s klukama z týmu den před závodem skialpy na protější kopec Paneyron (2785 m n. m.), takže tělo se hodně rychle uvedlo do provozu.
Jak se ti rekord podařilo překonat?
Letos jsem měl s sebou tým lidí, abych mohl na start fakt nalehko a oni mi pobrali všechny ty cajky, namazali lyže, večer uvařili, řídili auto, fotili. Já měl hlavu jen pro samotnou jízdu. Cílem byl rekord a jízda nad 245km/h. Jen díky klukům se rekord povedl už v semifinálové jízdě. Při finálové jízdě jsem udělal dole chybu v rychlosti kolem 245km/h, takže to se nepovedlo, ale jsem rád, že jsem si neustlal.
Posunul jsi vlastní národní maximum z 242,751 km/h na 243,570 km/h. Bylo tohle překonání ještě těžší, než ty předešlé?
Překonání každého dalšího rekordu je těžší a těžší, už jen ten samotný fakt a potřeba ho překonat je svazující. Nikdy nevíte, jaký bude sníh, vítr nebo jak upraví trať. Navíc jsem i trochu trémista. Naštěstí se to povedlo. Bylo to o kousek, ale rekord byl doma.
Co se ti honilo hlavou těsně před startem?
Před prvním kolem finálového dne to bylo hrozný. Stál jsem nahoře a věděl jsem, že musím být dole nejhůře na sedmém místě, abych mohl jít do druhého kola, které se startuje úplně z vršku. Servisák dal na lyže to nejrychlejší, co jsme měli, naleštila se kombinéza, já se snažil nemyslet a pak už to bylo jen o mně.
Pozná závodník už při samotné jízdě, že nabral rychlost, která může stačit na rekord?
Pozná. Každý kilometr nad 230km/h je znát. Věděl jsem, že když dostanu šanci, tak rekord udělám, ale že už to bude v první jízdě z nižšího nájezdu, bylo překvapením. Dole to dost házelo, letos tam byla asi největší komprese, co jsem zažil, ale podařilo se mi postoj udržet. Když jsem dojížděl k depu, už sem slyšel řvát moderátora a viděl vytlemený kluky z týmu. V tyto dny jsou ve Varsu paradoxně asi nevětší menšinou Francouzi, zato já mám vždy kopec plný český fandů a atmosféru jak největší hvězda. (smích) Za to jim moc děkuju!
Překonal jsi další metu. Co dál? Máš už v hlavě nějaký další cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Ihned se pustíme do vyhodnocování dat a zlepšování všeho k dokonalosti pro příští sezonu. Rekord je překonán, ale chceme víc, chceme dál. Další meta je 245 km/h a pak 250 km/h. Zjevit se nad touto magickou rychlostí je sen.
Fotogalerie
