O severské kombinaci
Severská kombinace je zimní lyžařský sport, ve kterém závodníci musejí umět kvalitně dvě disciplíny - skok na lyžích a běh na lyžích. Svou náročností vyvolává srovnání s atletickým desetibojem nebo moderním pětibojem.
DISCIPLÍNY
Nejčastěji je na programu Světového poháru individuální závod Gundersen - skládá se z jednoho skoku a běhu na lyžích volnou technikou na 10 km. Další oblíbenou disciplínou je sprint (skok a běh na 7,5 km). Pravidelně se jezdí také závod družstev (čtyřčlenná štafeta) – po skoku následuje běh na 4 x 5 km. Na zpestření bývají zařazovány také sprint hurikánovým způsobem (ztráty ve skoku jsou kromě vteřin ještě přepočteny na metry a poslední závodník běží nejdelší vzdálenost), týmový sprint (startují dvojice a oba účastníci se čtyřikrát vystřídají na okruhu dlouhé zhruba 1 km) či závod s hromadným startem (mass start), který začíná společným během, po němž následuje skok – premiéra byla na MS 2009 v Liberci).
HISTORII PSALI VIKINGOVÉ
Kořeny severské kombinace (starší název je závod sdružený) sahají až 5 000 let do minulosti na sever Evropy do oblasti dnešního Norska. Samotná disciplína v této podobě vznikla také v Norsku v polovině 19. století a velmi rychle si získala značnou popularitu. Na pořadu olympijských her se poprvé objevila již při jejich zimní premiéře roku 1924 v Chamonix.
POSTUPNĚ UBÝVAJÍCÍ KILOMETRY
V pionýrských dobách severské kombinace se museli závodníci v běžecké části pořádně pochlapit. Ve stopě museli zdolat 18 km, navíc běh byl až do roku 1952 úvodní disciplínou, teprve po něm následoval skok – pořadí disciplín do dnešní podoby se otočilo až při olympijských hrách v Oslu 1952. V roce 1954 při MS ve Falunu se běžecká vzdálenost zkrátila na 15 km a od světového šampionátu 2009 v Liberci dokonce na 10 km. To vše zejména pro to, aby se průběh závodu pro diváky zatraktivnil.
SKOKANSKÉ PROMĚNY
V různých obdobích se měnil také počet soutěžních skoků i jejich hodnocení. V letech 1924-1936 závodník absolvoval dva skoky a oba se počítaly, v letech 1948-1992 už musel zvládnout tři skoky a nejlepší dva se započítávaly, v letech 1994-2006 se opět skákaly jen dva skoky a oba se započítávaly, od roku 2010 je na programu pouze jeden skok a ten se započítává.
METRY, BODY, VTEŘINY
V průběhu let doznal změn i přepočet bodů po skoku na časové odstupy před běžeckou částí a jejich hodnota se přitom stále snižuje – také kvůli větší dramatičnosti soutěží. V letech 1988-1992 se 1 bod po skoku rovnal 6,7 vteřinám ztráty na vítěze skokanské části, v roce 1994 se nepatrně snížil na 6,5 vteřiny a v roce 1998 na 6 vteřin. Poslední úpravy však byly ještě razantnější: v roce 2002 se hodnota 1 bodu ztráty rovnala 5 vteřinám a od roku 2006 dokonce jen 4 vteřinám.
MYLNÉ ŽERTY SPECIALISTŮ
Zlí jazykové občas tvrdí, že vyznavači severské kombinace neumějí pořádně skákat, ani běhat. Z omylu je poté vyvedou mnozí závodníci, kteří zejména při národních šampionátech rovnocenně měří síly i se specialisty. Přesvědčivý důkaz podal třeba Němec Ronny Ackermann, čtyřnásobný mistr světa, který v rámci Světového poháru v letech na lyžích doplachtil na mamutím můstku v Planici do úctyhodné vzdálenosti 196,5 metru!
TŘI ČESKÉ TITULY
Reprezentanti bývalého Československa se mohou pyšnit třemi tituly mistrů světa v severské kombinaci. První z nich si vybojoval na světovém šampionátu v Janských Lázních v roce 1925 Otakar Německý (1902 – 1967). Rodák z Nového Města na Moravě pocházel z dělnické rodiny a měl deset sourozenců, kteří všichni lyžovali! Byl všestranným běžcem, skokanem i atletem. Druhé zlato na MS přidal i v běhu na 18 km, na dalším šampionátu v roce 1927 v Cortině d´Ampezzo získal v kombinaci stříbro.
Mužem, který Německého v Cortině porazil, byl Rudolf Burkert (1904 – 1985), československý reprezentant německé národnosti. Rodák z Polubného a vyučený sklář dosáhl tohoto úspěchu dva roky poté, co začal se závodním lyžováním. Na olympiádě 1928 ve Sv. Mořici si navíc vyskákal bronz mezi specialisty a tato medaile je historicky první pro Československo ze zimních her.
Z Polubného pocházel také Ladislav Rygl (*1947), jenž zaskočil světovou špičku na MS 1970 ve Vysokých Tatrách. Po skocích na můstku K 70 na Štrbském Plese nemohl trefit pořádně odraz a byl až devátý. V běhu však nasadil strhující tempo, míjel jednoho soupeře za druhým, po 5 km dotáhl vedoucího Rusa Nogovicyna a 3 km před cílem mu unikl. Jeho kariéru předčasně ukončilo zranění zad.
