Jako malý jsem po taťkovi chtěl, aby mi všude stavěl skokanské můstky, usmívá se František Holík
Devatenáctiletý František Holík patří k hlavním nadějím českého skoku na lyžích a právě jemu je věnován další medailonek. Ačkoliv není z lyžařské rodiny, skoky si chtěl zkusit již odmalička, když je viděl v televizi. I proto se jeho rodiče přestěhovali z Mělníku do Lomnice nad Popelkou, aby se malý František mohl skokům věnovat naplno. A protože začínal právě v lomnickém oddílu, nikoho jistě nepřekvapí, že jeho vzorem byl Roman Koudelka.
Překvapivé je naopak to, že ke skokům na lyžích přišel mladičký František víceméně sám. Jeho otec jej ve třech letech naučil lyžovat a pak už jen stačilo sledovat v televizi správný pořad. „Viděl jsem skoky v televizi a chtěl jsem si je odmalička zkusit. Když jsem byl s taťkou na lyžích, taka jsem po něm chtěl, aby mi všude stavěl skokanské můstky. Pak jsme napsali dopis do dvou oddílů a z Lomnice nad Popelkou se nám ozvali, ať se přijedeme ukázat na trénink. Tak jsem vlastně začal skákat,“ vypráví s úsměvem a hned poté nezapomene vyjádřit vděk rodičům. „Bydleli jsme u Mělníka, takže bylo nečekané, že jsem si jako sport vybral skoky na lyžích. Ale rodiče se pro mě obětovali a přestěhovali jsme se blíže.“
Nyní jako nadějný junior doporučuje skoky na lyžích svým mladším následovníkům. „Je to krásný a zároveň netradiční sport, se kterým se podíváte do světa. Ale hlavně je krásný pocit proletět se na můstku ve vzduchu. A když se budou mladí skokané snažit a trénovat, přijde to. Cestu do reprezentace mají určitě otevřenou,“ hlásí František Holík.
Ve své kariéře okusil hlavní závod světového poháru pouze jednou – v roce 2015 skončil na můstku v Sapporu na 49. místě. A právě v tomto japonském olympijském středisku vybojoval zatím největší úspěch v Kontinentálním poháru – devátou pozici. Není divu, že mu tento okamžik utkvěl v paměti. „Nejradši vzpomínám na to, kdy jsem bodoval v Kontinentálním poháru. Ten skok se mi opravdu povedl, skočil jsem fakt daleko a byla to taková ta euforie, že konečně budu mít body. Hezky jsem se proletěl,“ vybavuje si český reprezentant.
Ale že by kvůli tomu dělil můstky na oblíbené a neoblíbené, to vůbec. „Asi nemám neoblíbenější můstek a ani můstek, na který bych se vyloženě netěšil. Když někam jedeme, tak vím, že tam musím skákat. Těším se spíše na skákání jako celkově, můstek neřeším,“ hlásí ve svém medailonku, na jehož celý díl se můžete podívat níže.
